Killer in Town:Ravenborn

3. Welcome to the family

Od posledního setkání Sebastiana s Kaitlyn uběhli dva dny, během kterých se nestalo nic mimořádného, ani jeden na sebe od té doby znovu nenarazili, každý se věnoval tomu svému, v jeho případě to bylo studování a pozorování své příští oběti, protože čas, kdy zase bude muset někoho zabít, se začínal krátit. Jako další oběť si vyhlédl jistou Jessicu Swaynerovou, obyčejná, průměrná nezajímavá studentka s dlouhými hnědými vlasy v culíku, s vlastními problémy, se kterými se svěřovala svým přátelům, párkrát byla za školou, většího hříchu se ale nedopustila, trochu arogantní, domýšlivá, nevěrná svému příteli a podle jejího oblečení a voňavky, které používá, rodiče k chudině nepatří, stupeň ohrožení z její strany bude minimální, všechny informace o ní si promítal v hlavě o přestávce po první hodině, když se na ní od okna, o které se opíral díval, zrovna něco hledala ve své skřínce za pozdravu několika studentů, co prošli kolem.
Jeho pozorování přerušil hluk policejních sirén, otočil se k oknu, kde viděl jak před školou zaparkovala čtyři policejní auta, z třech aut vystoupili čtyři policisté v modrých uniformách, ze čtvrtého auta nevystoupil nikdo jiný, než Kaitlyn Whitová, doprovázená Richardem Zolgem, oni dva šli první, policisté za nimi, neunikli pohledem a mumlání několika studentů. V něm samotném trochu zatrnulo, všeho nechal a spěchal směrem k hlavním vchodu, tohle rozhodně nebylo jen tak, musel zjistit, co se vlastně děje, pohrával si i s myšlenkou, jestli na něj nepřišli, ale to si nemyslel. Rychle se dostal až do přízemí, kde policie držela dál několik studentů, kteří si vše nahrávali na mobily, nebo fotily. Jeho úhlavní protivnice stála u ředitele školy, který s ní mluvil, do ruky jí předal tři papíry, i když se mu podařilo dostat co nejblíže jen mohl, nedokázal rozluštit, co na papírech bylo, byli ale hustě popsané, vždy pár písmenek seřazené pod sebou, jejich rozhovor ale slyšel dobře, začali spolu ale mluvit až když okolní policisté bud pomocí výzvy, nebo pohrůžkami všechny upozornili, aby si nic nenahrávali, ani nefotili, několik studentů tím úplně ztratilo o tuhle situaci zájem a odešli pryč, on ale zůstal a poslouchal, měl štěstí že policisté se dívali na jiné studenty co byli blíž a nedbali varování policie.
,, Tady máte jména všech, co jste chtěli, jen doufám ve vaši diskrétnost a rychlost, nerad bych podobnou situaci řešil ještě jednou, škole to neprospívá, na pověsti a studentům to taky neprospěje!". Postěžoval si ředitel, zatímco Kaitlyn rychle pohledy projela papíry.
,, Chápu, že to pro vás není příjemná situace, nikdo nechce skandál, ale děláme svou práci a dokud tu neskončíme, tak odsud nezmizíme..nicméně chci s vámi probrat ještě jednu věc..v soukromí". Co s ním chtěla probrat, to už se nedozvěděl, protože se oba dva odebrali do ředitelny, následováni ostatními policisty, tady byl už bez šance něco zjistit, ale to prozatím nechal být.
Odebral se rychle ke své skřínce, kterou otevřel, rukou dělal že v ní cosi hledá, zatímco o vedlejší skřínku se opíral Mark, jeho mrtvý přítel.
,, Je dobrá, lepší než sem si myslel..víš proč je tady že jo?". Zeširoka se usmál.
,, Nakonec si přece jen dala dvě a dvě dohromady, nic jinýho sem od ní ale nečekal..na rozdíl od ostatních blbců z týhle policie.. už nejspíš tuší, že vrah je spojenej s touhle školou, na něch papírech museli bejt jména, nejspíš se jich pokouší co nejvíc vyškrtat..pořád to bude dost jmen..ale je rozhodně blíž, než by se mi líbilo". Ve tváři Marka stuhl úsměv.
,, Jestli je to tak jak říkáš..tak to máš teda fakt blbý..ředitel mluvil o diskrétnosti..jestli budou dělat výslechy, tak to je fakt na hovno, nemáš alibi..kolik takovejch jich celkem bude?". Poodstoupil dál od skříněk a zatvářil se zamyšleně.
,, Co s tím hodláš udělat? Takovýhle problémy sme zatim neměli, tohle je fakt výzva". Sebastian zavřel svou skříň, když okolo ve skupince studentů prošla Jessica Swaynerová.
,, Možná že je čas, aby poznala Ravenborna".

Zbytek dne probíhal v celku normálně, když se nepočítalo to, že po škole chodila policie s papíry od ředitele, na kterých opravdu byli jména studentů určených k výslechu, jednalo se o ty, kteří odpovídali profilu vraha, díky spolupráci ředitele bylo snadné studenty najít a vyslechnout, nešlo o nic dlouhého, pouze na diktafon měli říct své celé jméno, pak odpovědět na pět otázek. 1. Zda nějak znali oběti. 2. Co dělali v dobu jejich smrti 3. Zda jim jejich alibi může někdo potvrdit. 4. Jestli je nenapadá někdo, kdo by jim chtěl ublížit. 5. Zda si nevšimli něčeho nebo někoho podezřelého. Výslechy šli skutečně rychle, zabírali nanejvýše pár minut, ke spokojenosti ředitele se to vždy obešlo bez větších problémů, tedy až na to, že se to brzy rozneslo po celé škole, studentů, kterých se seznam týkal se tak moc nechtělo, na duhou stranu pár z nich jich bylo rádo, že se díky výslechu vyhnou zkušení.
I tak to ale policii zabralo celý školní den, než byli téměř u konce svého seznamu, zbývalo vyslechnout posledních pár studentů a učitelů, jméno Sebastian Peace v těch seznamech bylo na posledních místech, na to přišel ale až když na chodbě v době vyučování narazil na Kaitlyn, vypadala stejně jako když se viděli naposledy, až na to že v ruce nedržela hrnek s kafem. Že se potkali byla víceméně náhoda, Sebastian nesl nějaké desky do sousední třídy, ona byla ale očividně ráda, byli tu sami dva, policisté byli zrovna někde jinde a studenti byli na svých hodinách.
,, Sebastiane! Ráda tě zase vidím". Tentokrát nezpanikařil, žádné vnitřní překvapení, anebo nejistota, znovu už ne.
,, Slečno Whi...Kaitlyn..promiň, ale musím tohle zanést do jiné třídy". Tahle věta mu měla dát jasnou odpověď, jestli v tom seznamu skutečně je, nebo ne.
,, Vlastně bych si s tebou ráda promluvila, ne neberu jako odpověď..sem si docela jistá, že menší volno uvítáš. Zvlášť, když právě máte nějakou písemnou zkoušku z fyziky, před kterou tě můžu zachránit". Překvapila ho tím, ne zase tak moc, už musela vědět, co které třídy chodí, co má za hodinu, dokonce i to, že mají před sebou písemku, což byla pravda, ale nic těžkého pro něj, byl to jeho oblíbený předmět, učitel Hallgrey vždycky vymyslel primitivní otázky, takže mnohem raději by strávil čas s ní, aby se jí trochu dostal pod kůži. Navíc už věděl, že je jeden z těch podezřelých, jink by ho nechala být, aspoň k něčemu byli místní drbny dobrý, díky tomu věděl, co ho čeká, Kaitlyn se k němu chovala dost přátelsky, nedělal si ale žádné iluze o tom, o čem s ním chce doopravdy mluvit, tentokrát to ale mělo dopadnout jinak, než před dvěma dny, kdy spolu naposledy mluvili.

Společně procházeli prázdnými chodbami školy, kde naráželi na policisty na chodbách i místního školníka, který si postěžoval, že nemají přezuvky a že ty chodby bude muset zase vytírat on, přestože za to není placen. Došli k místu, kde před ním vyslýchali spoustu studentů před ním, ne příliš používaná mísnost na škole, kabinet z pomůckami, kterých tu nebylo málo, od chemie až po biologii se tu našlo všechno, jenže kvůli neuspořádanému systému ve věcech trvalo vždycky několik hodin, než se našlo všechno co bylo potřeba, díky tomu sem učitelé chodili už jen málokdy, místnost byla navíc bez oken se silnými zdmi, takže tu bylo alespoň soukromí, policie tu mělo všechno, co potřebovala, hranatý dřevěný stůl, u něj dvě židle, čistota nic moc, ale rozhodně lepší, než před prvním výslechem.
Oba dva se posadili, Kaitlyn položila na stůl diktafon a svůj blog.
,, Promiň, že sem tě sem takhle vytáhla, ale určitě už víš, co tady na škole děláme že ano?".
,, Hledáte tu vraha..takže je to někdo spojený se školou..a já sem jeden z podezřelých". Konstatoval s klidem, okamžitě mu to potvrdila, žádné kličky, nebo utěšování.
,, Máme silné podezření, že vrah by mohl být tady na škole, pracujeme s jistou teorií, díky které se snažíme vyloučit co nejvíce podezřelých". Byla přesto opatrná, neřekla nic, co by neměla, další body pro ní.
,, Ještě pořád sem pro tebe zajímavý?". Usmál se na ní, když otevřela svůj blok na stránkách, opět hustě popsány, neviděl, co to bylo, ale dal by cokoliv, aby s tím jejím sešitkem mohl být o samotě alespoň pět minut.
,, Ale ovšem...omlouvám se ještě jednou za to co se stalo, nechtěla sem tě dostat do nějaké nepříjemné konverzace, občas se nechám unést". Usmála se na něj, chystala se zapnout diktafon, ještě dřív, než zmáčkla červené tlačítko na diktafonu, na ni Sebastian promluvil.
,, Když mi bylo deset let, moje rodiče a dvě sestry zemřeli při autonehodě před necelým rokem..nákladní auto je odhodilo ze silnice, skoro rozpůlil jejich auto o strom..máma i táta spolu s mladší sestrou byli na místě mrtvý..ale moje nejmladší..umírala dost dlouho..ten dem sem utekl z domova, oni pro mě jeli..umřeli kvůli mě..od té doby jsem změnil v mnohém můj pohled na život, zkusil zapomenout, ale někdy na bolest prostě nezapomeneš, ani jí neschováš, naučíš se s ní žít, ale to je tak všechno, pár měsíců sem strávil na psychiatrii, byl sem vážně na dně..nejsem zvyklý o tom nahlas před někým mluvit, proto mě to tak zaskočilo". Kaitlyn ho trpělivě poslouchala, každých několik vteřin si něco do bloku zapsala.
,, To mě mrzí Sebastiane..nedokážu si představit, čím sis musel projít. Chápu, že se o tom nemluví snadno". Ani se na něj nepodívala, když to říkala, v jejím hlase neslyšel ani trochu lítosti, ačkoliv se o to snažila, nevadilo mu to, možná že očekávala, že si toho ani nevšimne, rozhodl se hrát její hru, ať taky ochutná svou vlastní medicínu.
,, Koho jsi tak naštvala?". Na jeho otázku přestala psát ve svém bloku, nechápavě se na něj podívala.
,, Kaitlyn White, jen těžko by někoho napadlo, že někdo tak mladý jako ty, je už u FBI, pravidelně plníš noviny o velkých případech, jsi jedna z nejlepších, co kdy měli. Měla bys být ve městech, velkých a známých, chytat velké, známé zločince spolu s psychopaty..a místo toho si skončila tady, v zapadlém Vermillionu, to určitě není náhoda..a kromě toho i já v tvých očích něco vidím, ale není to bolest..spíš smutek...". Všiml si, jak se pomalu zachvěla, tohle rozhodně nečekala.
"omlouvám se, nevím, proč sem s tímhle začal". Omluvil se jí okamžitě. Jasně že to nebyla žádná opravdová omluva, ale určitě jí zaskočil, jediné co o ní věděl bylo to, co o ní kde psali, ale brzy si dal dohromady, že její přítomnost tady není žádná odměna, Vermillion nebylo místo, kde by si mohl někdo jako ona budovat kariéru a pověst, tohle nebyl případ pro ní, něco se muselo stát, toho ale až tak moc nezajímalo, chtěl jí vrátit co jí dlužil.
Kaitlyn položila propisku, více se opřela do židle, ruce složila na břicho, na několik vteřin se zadívala do strany, než se jejich pohledy střetli.
,, Jonathan drake před několika měsíci zabil syna jednoho vlivného senátora. Měl skončit na elektrickém křesle, problém byl ale ten, že byl členem bandy, po který jsme už dlouho šli, vrazi, násilníci, vyděrači, dealeři. A tak mi nabídl dohodu..on nám dá celou svoji bandu, ale mi ho za ní pustíme.. já souhlasila. Splnil co slíbil, dostali jsme celou jeho bandu..ale podcenila sem ho a on utekl..do dneška jsme ho nenašli. Celkově šlo o velký úspěch, dostali jsme sedm lidí, celostátně hledaných, ale senátor to viděl jinak a přísahal mi, že mě zničí.". Rukou sjela ke krku, odkud vytáhla přívěsek s fotografií nějaké malé holčičky.
,, Moje sestra Ashley, zůstali jsme po smrti rodičů sami..bylo jí teprve osm let, když mi jí sebrali..trvalo jen dva týdny, než se jeho první hrozba splnila..a za další čtyři dny sem přišla o dům..o moje psi..o auto...stačil mu jen jeden měsíc, aby mě připravil o celý můj život, všechno jde snadno a rychle, když máš peníze, moc a známosti. Ale v pracovním životě už to tak snadný neměl, i když se moc snažil, nemohli jen tak vyhodit, jak říkáš to nejlepší, co mají. Dali mi šanci, buď dám sama výpověď, nebo se někam na čas uklidím stranou, mimo dosah senátorovy moci a vlivu. Nevadilo mi to, vrahy a zločince chytám pořád..ale nevím jestli bych udělala to samé znovu, kdybych mohla..sem smutná, protože všechno sem obětovala pro tuhle práci, je ironie že kvůli ní jsem všechno ztratila, ale nakonec to je to poslední, co mi zůstalo..vrazi jako Ravenborn, nebo Jonthan Drake". Trpělivě jí naslouchal, dokud neskončila, bud byla vážně dobrý lhář, nebo se on mizerně zhoršil v tom, to rozpoznat, ale tušil, že mluvila pravdu, otevřela se mu, vážně si nemyslel že jí lže, když skončila, dívala se na něj tím pohledem, kdy očekávala nějakou reakci.
,, To nejhorší se nás drží pořád, zatímco to nejlepší vždycky ztratíme..kde je tvoje sestra teď?". Na jeho otázku sklonila hlavu k zemi, zahleděla se do země, poznal první z jejich slabých míst, musí mít svou malou sestru pořád opravdu moc ráda, tohle si určitě musel zapamatovat.
,, Nevím, někde v Evropě asi. Nedostávám od ní pohledy, ani si nemůžem telefonovat..někdo se vážně snaží, abych ji už nenašla, není tak těžký uhodnout kdo". Pořádně si oddechla, než hlavu znovu pozvedla.
,, Dostal si odpověď, kterou si hledal?". Otázkou ho překvapila, na kterou nereagoval ničím jiným než mlčením spolu s nechápavým pohledem.
,, Nezeptal se na to náhodou..určitě ses nezeptal, abys mě víc přátelsky poznal, mělo to nějakej důvod, i tak sem ti odpověděla upřímně, jako ty mně, takže..máš odpověď, kterou si hledal?". Byla dobrá, to jak rychle dokázala změnit svůj postoj bylo skoro až neuvěřitelné, od samého začátku měla tušení, že tím něco sleduje.
,, A co když sem tě jen opravdu chtěl víc přátelsky poznat?". Usmál se na ní a ona mu to opětovala.
,, To si nemyslím..něco málo už o tobě vím, nejsi na škole zrovna moc přátelský, nebo komunikativní, přátele tu nemáš, možná proto předstíráš, že na spoustu věcí nemáš, ačkoliv v nich určitě vynikáš, snažíš se víc zapadnout mezi ostatní, máš radši park, než party u někoho doma, radši procházky, než společenské akce, žiješ v domě daleko od ostatních..takže si opravdu nemyslím, že mě chceš přátelsky poznat". Usmívat se na ní nepřestával, i když ho stále dokázala něčím překvapit, tentokrát na sobě nic znát nedal, ale očividně si o něm něco zjistila, bylo jen otázkou, kolik toho ví, rozhodně ale nesměl udělat nic, čím by se byť jen nepatrně prozradil, nebo řekl něco, co by jí mohlo pomoci, svá slova proto volil velmi opatrně.
,, Jestli to opravdu chceš vědět..byla to zvědavost, vážně sem přemýšlel nad tím, co jsi udělala, že jsi skončila tady, takže ano..dostal sem odpověď, kterou sem hledal". Znovu si něco napsala do bloku, což v něm vyvolávalo menší pocit paniky, bylo to, jako kdyby řekl něco, co jí mělo pomoct ho dostat, co si ale psala, neviděl.
,, Mohu se zeptat, kde jste si tohle vše zjistila? Sem si jistý, že o mě se v novinách nikde nepíše". Kaitlyn se usmála, když pozvedla své oči na něj.
,, Ty sám si mi to řekl..ze svého postoje, řeči těla a tvého vystupování".
,, Jsi dobrá..jako dokonalý predátor, co stopuje svou kořist". Složil jí trochu zvláštní kompliment, jí to ale zalichotilo.
,, A ty jsi zase chytrý, jako šachový velmistr, který se snaží být o krok před svým soupeřem". Jemu tohle celkem zalichotilo, protože to bylo vlastně přesné.
,, Ale řekni mi upřímně..proč se snažíš tohle skrývat? Proč to děláš? Mnoho lidí by to považovalo za svoji přednost".
,, Proč se snaží ovce skrývat před vlky?".
,, Aby jí nesežrali".
,, Po světě běhá mnoho tupých ovcí, kteří slouží jako potrava pro vlky, jde jim to tak dobře, že si ani neuvědomili, tu jsou i chytré ovce, co si hrají na vlky. Protože tyhle ovce pochopili jak jejich systém funguje, rozhodně nechtěli aby se stali potravou pro hladové vlky..a život funguje stejně, všechno je mnohem snadnější, když si vlk myslí, že jsi jen další tupá ovce, co se nemůže bránit, jenom tak tyhle chytré ovce přežijí".
,, Ale ty se dokážeš bránit ne?".
,, To jsi také vyčetla z řeči těla?".
,, To ne, ale tipla bych si to".
,, Z jakého důvodu?".
,, Uvěříš mi, když řeknu, že to poznám?".
,, Možná..dokážu se bránit, umím pár triků, ale rozhodně nejsem žádný profesionál, to se ale nedá říct o tobě".
,, Myslíš že sem profesionál?".
,, Jsi přece víc než policajt, určitě jako agent CIA máš nějaký výcvik, pletu se snad?".
,, To ale zase není tak těžký si domyslet že ne? Ale v tvém případě je to opravdu těžké, jsi pro mě vážně velká záhada Sebastiane". Slyšel dobře, jak její hlas zvážněl, sledoval její ruce, které položila na stůl a začala přehazovat prsty mezi sebou, než pokračovala.
,, Pro mě je snadné v lidech číst, poznám co jsou zač podle toho, jak se chovají, nebo jak mluví, podle toho si rychle udělám o člověku jasno, ale s tebou je to jiné. Jako kdybych hádala obsah knihy jenom z jejího názvu. Proč je tak složité v tobě číst? Neprotiřečím si, to co sem řekla sem vážně vyčetla z tvého vystupování a řeči těla, ale nedokážu přesně říct, co za člověka pod tím vším jsi, nedokážu si o tebe udělat žádný obrázek". Sebastian chvíli mlčel.
,, Možná že není co číst, možná že takhle kniha má pouze název ale žádný obsah. A nebo si možná čekala knihu jako každou jinou, měla jsi jich v ruce tolik, že je pro tebe snadné v nich už číst, už jen podle názvu nebo jak vypadá tu knihu poznáš a nemusíš ji ani číst, ale teď jsi narazila na nějakou, kterou neznáš a nevíš kam s ní, možná proto je pro tebe problém ji přečíst. Nejsem jako ostatní, já si na nic nehraji, vím kdo sem a co jsem zač, nic nejsem a nechci být, nemám sny, ani cíle, dělám jen to, v čem jsem nejlepší, přežívám mezi vlky". Okamžitě, co dokončil svou větu, dolehl k nim hlasitý dívčí křik, po kterém se oba dva otočili.
Kaitlyn vstala rychle ze židle a vyrazila z kabinetu, to už k němu spěchal jeden z policistů.
,, Madam, pojďte, tohle byste měla vidět!". V jeho hlase byl slyšet šok, což na něm bylo i vidět. Rychlejším krokem jí vedl chodbou školy, po cestě minuli dívku, které tekli po tváři slzy, celá se třásla, přitom neustále sténala, byla ve velkém šoku. Došli až k dívčím záchodům, kde už se seběhli policisté včele s Richardem Zolgem, který z nich vyšel s dost skleslým pohledem, křik dívky pochopitelně přilákal i učitele, kteří vyšli ze svých tříd a i žáky, kteří vykukovali ze dveří.
,, Tohle byste měla vidět". Oznámil jí Richard a pootevřel Kaitlyn dveře, když vešla na dívčí záchodky, uviděla mrtvou dívku u umyvadel, ležela v kaluži krve, obličej měla pořezaný od skla, malé i větší kousky měla zabodané ve tvářích i na čele. Krev byla i na rozbitém zrcadle nad umyvadlem, které taktéž bylo od krve. V její otevřených očích byla vidět hrůza, to ale nebylo vše, vedle zrcadla byl totiž krvavým písmem napsána věta ,, Vítejte v naší rodině Kaitlyn Whiteová". Ona si ale všimla ještě jedné zvláštní věci, za malým okýnkem na záchodech seděl černý havran, který dvakrát hlasitě zakrákal, než odlétl pryč.
,, Richarde!". Zakřičela hlasitě na svého podřízeného, který za ní vešel dovnitř.
,, Pošli všechny domů, celou školu chci do dvaceti minut prázdnou a ať sem přijede Hammer z patologie".
,, Ano madam!". Odpověděl jí poslušně a začal vše zařizovat, ona si mezitím přiklekla k mrtvé dívce, prohlédla si náramek na její ruce.
,, Jessica Sweynerová. Chtěls mi poslat vzkaz Ravenborne, to ale byla chyba, i z tuhle holku tě brzo dostanu!".