Dream Job

23. kapitola

Strávili jsme s Harrym krásné společné odpoledne. Procházeli jsme se ulicemi a parky druhé strany New Yorku, dali si oběd v typickém americkém bistru a celé to završili kinem, kde jsme asi poprvé za ten den byli potichu. Jinak jsme pořád mluvili. Povídali jsme si o dětství, o zážitcích ze střední, o rodině, o tom, co milujeme, o tom, co nesnášíme. Otevřela jsem se mu jako snad nikdy nikomu. A to stejné jsem cítila od něj. 

Po tom skvělém odpoledni nás znovu čekala delší cesta, cesta domů. Tu jsme taky využili na poznávání se a pouštěli jsme si naše oblíbené písničky. Zpívali si, smáli se. 

Cítila jsem se tak skvěle. Podobné pocity jsem snad nikdy nezažila. 

Dokonce ani se s Niallem. 

Na něj jsem začala myslet, když jsme přijeli ke mně domů. Vzpomněla jsem si totiž na to, co jsem si slíbila. Že to dnes večer ukončím. 

Harry zaparkoval auto před můj hotel. Když jsme oba vystoupili, obešla jsem auto a přešla k němu. Opřel se o auto a přitáhl si mně k sobě. 

„Dnešek jsem si fakt užil.", řekl mi s úsměvem. 

„Já taky. Děkuju za něj."

„Já děkuju za tebe.", zajel mi prsty do vlasů a políbil mě. 

„Takový romantik."

„Probouzíš ve mně moje nové já, které je pro mě naprosto nové."

„Tvoje nové já se mi moc líbí.", usmála jsem se. 

„Dobrou noc, Beth."

„Odjíždíš? Nebudeš tady zase spát?"

„Mám teď na starosti celou firmu a fakt mám dost papírování."

„Já tě ale nechci pustit.", obmotala jsem ruce kolem něj a přitulila se k němu. 

„Tak teď se mi nebude odjíždět úplně nejlíp."

„Tak neodjížděj. Můžeme se hned vrátit tam, kde jsme doma skončili předtím, než jsme jeli pryč."

„Myslíš do postele?"

„Jo. Myslím, že by se ti to mohlo líbit.", zazubila jsem se. Harry zvedl ruku nahoru a dálkovým ovladačem zamkl auto. 

„Jdu nahoru.", řekl hned. Zasmála jsem se, popadla ho za ruku a spolu jsme se vydali do mého apartmánu. Když jsme došli dovnitř, odložila jsem si věci na kuchyňskou linku. Potom jsme se oba přesunuli do koupelny, kde jsme si dali společnou sprchu. Jelikož u mně Harry neměl žádné čisté oblečení, zůstal nahý.

Což mi samozřejmě nevadilo. 

„Pustíme si film? Nebo zalezeme rovnou do postele?"

„Um, předtím musím něco udělat.", skousla jsem si ret. 

„Niall?"

„Jo."

„Nechceš to nechat na jindy?"

„Ne. Nechci to už odkládat."

„Dobře.", povzdechl si, prohrábl si vlasy a přesunul se do obýváku na gauč. Já jsem si z kabelky vytáhla mobil, který jsem měla pořád ztišený, a na kterém jsem měla snad tisíc zpráv a zmeškaných hovorů. Od Nialla, od mámy, i od Zayna. 

Zhluboka jsem se nadechla a vytočila mámino číslo. Po pár zazvonění hovor přijala. 

„Bethany! Pane Bože, proč mi tohle děláš?"

„Ahoj mami, taky tě ráda slyším."

„Tohle není vtipné, Bethy. Jsi pomalu na druhé straně světa a neozýváš se mi. Jak mám sakra vědět, že jsi v pořádku?"

„Jsem v pořádku, mami. Je mi skvěle."

„A proč se mi neozýváš?"

„Promiň. Děje se toho tady tolik, že-"

„Já to chápu, Bethy, ale tohle mi nedělej. Celé dny se bojím, jestli se ti něco nestalo."

„Promiň. Slibuju, že ti začnu průběžně psát.", za poslední dny se toho stalo vážně tolik, že jsem si na domov vlastně ani nevzpomněla, což je mi na jednu stranu líto. Chybí mi naše povídání si. Jenže o tom, co se tady teď děje, jí stejně říct nemůžu. 

„A co ty a Niall? Byl tady a taky neví, co se děje. Prý se mu taky neozýváš a prý jsi mu řekla, že to nebude fungovat."

„Taky že nebude, mami."

„Vždyť jste si přece řekli, že to zvládnete." 

„Je to složité. Jsme teď každý jinde a-"

„Přece nezahodíš to, co jste spolu zažili!"

„Mami, je to moje rozhodnutí."

„Nebudeš toho litovat?"

„Prosím. Nech toho.", ztišila jsem hlas. 

„Co se děje, Bethy? Někoho jsi tam potkala?"

„To není ten důvod, mami. Prostě.. já jsem v Americe, on je v Anglii. Myslela jsem si, že to bude jednoduché, ale není. Nefungovalo by to. Bohužel. Jsem teď tady a musím se soustředit na to, co je tady."

„Víš, že pro tebe chci jen to nejlepší, Bethy. Pokud to tak cítíš, udělej to. Ale co nejdřív. Ten chlapec si nezaslouží, aby se trápil."

„Já vím, mami."

„A povídej, jak se tam teda máš!"

„Vlastně, mami.. můžu se ti ozvat zítra? Nebo prostě jindy? Chci teď zavolat tomu Niallovi."

„Jasně, Bethy. A pamatuj, že tě podporuju a budu podporovat ve všem."

„Děkuju, mami. Mám tě ráda."

„Já tebe taky, Bethy. Měj se."

„Pa.", řekla jsem a ukončila hovor. Zaklonila jsem hlavu a zamrkala, abych zarazila slzy. Poté jsem bez přečtení zpráv prostě vytočila Niallovo číslo. Vzal to opravdu rychle. 

„Bethy!"

„Ahoj."

„Bethy, já se o sebe bál, sakra! Proč mi nemůžeš napsat alespoň zprávu, že jsi v pořádku?"

„Jsem v pořádku."

„Já se fakt bál, pa-"

„Nialle, tohle nebude fungovat. Myslím, že bychom to měli ukončit, abychom se oba zbytečně netrápili."

„Cože? Bethy, tohle přece.. nemůžeš se se mnou rozejít jen tak!"

„Nialle, já-"

„Facetimuju ti, hned.", řekl a ukončil hovor. Za pár sekund už mi volal přes Facetime. 

„Harry.", řekla jsem hlasitěji. 

„Co se děje?", ozvalo se z obýváku a následně se Harry objevil u mě. 

„Chce mě vidět. Facetimuje mi."

„A ty.. ho nechceš vidět?"

„Já.. nevím, jestli mu dokážu lhát, z očí do očí. Nechci mu říct, že je v tom někdo jiný, že jsi v tom ty.", vydechla jsem. Jen, co se Harry nadechl a chtěl něco říct, mávla jsem rukou, aby byl tiše, a hovor jsem přijala. 

Najednou jsem viděla toho kluka, co na mně doma čeká. V pravém domově. Viděla jsem ho přes kameru před pár dny, ale připadalo mi, že jsem ho neviděla měsíce. Vypadal jinak. Zničeně.

„Bethy.", vydechl. 

„Nialle.", najednou jsem ztratila slova. Nevěděla, co říct. Dívala jsem se na kluka, kterého jsem milovala. Kterého vlastně ještě asi miluju. Ale kterého jsem podvedla a kterému teď hrozně ubližuju. A prostě jsem ze sebe nemohla dostat ani slovo.