Dream Job

16. kapitola

Stála jsem strnule před výtahem a nemohla se pohnout. Hleděla jsem na toho dokonalého šmejda a měla jsem chuť mu jednu vrazit, jenže před očima se mi odehrávala včerejší noc a já nic nedokázala udělat.

„Nenastoupíš si?", promluvil po chvilce, čímž mě vrátil do reality. Zatřepala jsem hlavou a vstoupila do výtahu.

„Ty nevystoupíš?", snažila jsem se mluvit klidně, musel na mně ale poznat, jak nervózní jsem.

„Vlastně se docela rád svezu zase nahoru.", ušklíbl se. Zmáčkl čudlík a já sledovala, jak se dveře zavírají.

„V noci jsi teda byla mluvnější.", cítila jsem jeho dech na rameni. Stál za mnou a stál nebezpečně blízko. Přejel mi prsty po zádech, poté se zastavil u zadku, který mi tvrdě zmáčkl.

„A jak nádherně jsi vzdychala, když jsem byl v tobě."

„Proč mi tohle děláš?", zakňučela jsem.

„Protože to v tobě vidím, Beth. Vypadáš tak nevinně, snažíš se tak i chovat, ale přitom.. to, co jsi včera předváděla."

„Byla jsem opilá. A ty jsi mě normálně omámil."

„Myslím, že jsi byla dost při vědomí, když jsi mi ho kouřila.", dořekl zrovna, když výtah zastavil. Po otevření dveří jako bych se celá uvolnila. Vyběhla jsem z výtahu ven a spěchala po chodbě do své kanceláře, Harry mě ale následoval a než jsem stihla zabouchnout dveře, zatlačil do nich a donutil mě tím pustit ho dovnitř.

„Proč? Proč jsi to udělal? A proč zrovna mně? Já Nialla miluju, rozumíš, miluju! A nechápu, že jsem ti podlehla!", musela jsem se ovládat, abych nekřičela moc nahlas. Harry se ke mně přibližoval a já couvala, brzo jsem ale narazila do stolu. Přišel až ke mně, opřel se rukami o stůl, takže si mě obklíčil. Měla jsem chuť brečet, řvát, bušit do něj pěstí.

„Proč se budeš zatěžovat klukem, co je až v Anglii, když mě máš přímo tady?", svými rty mi přejížděl po těch mých, hrál si se mnou. Moc dobře věděl, že mě má v hrsti. A já ho za to nesnášela.

„Notak, Beth,", vydechl mi do úst a já se zachvěla nad tím, jak mé jméno vyslovil.

„oba víme, že sis to včera užívala. A oba víme, že to chceš znovu. Nelíbí se ti představa, že bych si tě opřel o tento stůl a ošukal tě, teď hned? Líbí, že ano? Vidím ti to na očích. Chceš to, tak si to přiznej."

„Harry.."

„Nejradši bych to teď opravdu udělal, ale budu muset jít. Ale po práci mám čas. Pokud budeš chtít, sejdeme se v 5 u recepce.", odtáhl se ode mě, věnoval mi hravý úsměv a poté odešel.

A já tam stála, pořád opřená o stůl a hleděla na dveře, kterými před chvílí prošel, a nenáviděla se za to, že jsem přemýšlela nad tím, jak hodně špatné bude, když s ním po práci půjdu. 

***

Ten den v práci byl hrozně dlouhý. Měla jsem hodiny klavíru se svými dvěma žáky a myslela jsem si, že alespoň v ten moment zapomenu na toho bastarda, byla jsem ale na omylu. 

Dostal se mi tak pod kůži, že se mi z toho chtělo až brečet. 

Věděla jsem, že dělám chybu, nemohla jsem si ale pomoct. Chtěla jsem vědět, co v něm všechno je. Co všechno mi může nabídnout. Chtěla jsem ho poznat. 

A proto, jakmile mi skončila pracovní doba, sbalila jsem si své věci a vydala se k výtahu, kterým jsem sjela dolů. Jakmile jsem z výtahu vystoupila, uviděla jsem Harryho, jak stojí u recepce s dalším mužem v obleku. Když mě zpozoroval, poplácal ho po zádech a muž odešel. Harry zůstal opřený o recepci a sledoval mě, jakoby čekal, jestli půjdu k němu, nebo ven. 

„Doufal jsem v to, že přijdeš.", uculil se. 

„Nelíbí se mi, že to dělám, ale nemůžu si pomoct."

„Ale no tak, Beth. Pojďme si prostě užít hezký večer. Máš ráda italskou kuchyni? Znám jednu výbornou italskou restauraci. Dáme si víno, dobré jídlo, popovídáme si, víc se poznáme."

„Ty jseš tak dobrej v ukecávání, až to není možné.", nevěřícně jsem kroutila hlavou. Harry se sladce zasmál. 

„Tak pojď. Nechci, aby sis to rozmyslela, a ještě mi utekla.", mrkl na mě. Společně jsme se vydali k hlavním dveřím a vyšli ven. Jakmile jsem uviděla černé auto a před ním Zayna, zhrozila jsem se. 

Zapomněla jsem mu dát vědět, že dneska jeho odvoz nepotřebuju. 

„Ježiš, Zayne, promiň! Já.. no.. jsem ti zapomněla zavolat, protože.. dneska..", nervózně jsem koktala. 

„dneska odvoz nepotřebuju. Musíme ještě s Harr-panem Stylesem něco vyřešit. Něco pracovního, víš. No. Musíme."

„Oh.", řekl jen, celý zaražený. Přimhouřil oči, něco se mu nezdálo. Ani se mu nedivím. Moc přesvědčivě jsem asi nezněla. Potom pohled přesunul na Harryho a zamračil se. Koukla jsem na něj taky a viděla, jak se pobaveně šklebí. 

„A potom budeš potřebovat vyzvednout?"

„Já.. nevím, ještě nevím, uvidím."

„Dobře. Kdyby cokoliv, děj mi vědět. A buď opatrná."

„Tím jsi chtěl říct co?", oponoval mu Harry. 

„To, co jsem řekl. Měj se, Bethy.", kývl na mě a já sledovala, jak nastupuje do auta, to už mě ale Harry chytil za pas a vedl mě k svému autu. Chtěla jsem mu ruku setřást, ale nešlo mi to. Před Rangem Roverem stál Harryho řidič, jehož jméno jsem si ale nepamatovala. Harry mu řekl místo, kam chceme jet, potom mi otevřel dveře a oba jsme si nasedli. 

„Víš, že vůbec neumíš lhát?"

„Nedělej si ze mně srandu, nebo si to rozmyslím."

„To mi budeš takhle vyhrožovat celý večer?", zeptal se. Podívala jsem se mu do očí a skousla si ret. 

„Fakt věříš tomu, že bych byla schopná odejít? Protože já ne." 

//č. 1 v kategorii FAN FIKCE, DĚKUJU!//