Dny pomalu plynuly a já pořád neměla dokončený lektvar lásky! Zbývalo jen pár ingrediencí a je hotový. Já se tak těším, hlavně na ty výrazy Nelly, Ace a Lety. Konečně dosáhnu svého cíle! Počkat, ale co Newt? Prostě se s tím bude muset nějak smířit. Teď sedím v knihovně a kontroluji všechny přísady na lektvar. Udělám ho hodně silný.
"Čau Mel, co děláš v knihovně?" Zvedla jsem hlavu a přede mnou stál Ace.
"Já, já nic. A co ty tu děláš?" Byla jsem trochu rozpačitá. Odkdy Ace chodí do knihovny?!
"Hledám Nellču. Od rána není k nalezení tak mě napadlo, jestli si třeba nezašla sem." Mykl rameny Ace. Myslela jsem si, že to bude mít takový důvod. Nevšímala jsem si ho a kontrolovala jsem postup.
"Co čteš? Amorův šíp?! Na co ho potřebuješ, vždyť máš přeci Newta!" Zhrozila jsem se. Teď jen vymyslet dobrou výmluvu.
"No já.... jedna holka z Mrzimoru mě poprosila abych jí připravila Amorův šíp, protože jsem z Mrzimoru nejlepší v lektvarech." Vymyslela jsem narychlo. Ace mi to zřejmě sežral a odešel. Už to budu mít hotové! Zaklapla jsem knihu a šla jsem na pokoj. Nesla jsem lahvičku s lektvarem. Když jsem procházela kolem učebny lektvarů tak do mě někdo vrazil.
"Proč musím mít takovou smůlu!" Zanadávala jsem. Uvědomila jsem si, že mi vypadla lahvička s lektvarem. Ale ne!
"Promiň. Pomůže ti." Omluvil se mi dotyčný. Zvedla jsem hlavu a před sebou jsem uviděla Albuse Brumbála, studenta Nebelvíru. Ani jsem nepoděkovala a hledala jsem lektvar. Naštěstí byl v pořádku. Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Albus mi pomohl dát věci do kupy.
"Díky, Albusi." Vděčně jsem poděkovala. Na pokoji jsem vyrobila přáníčko kde růžovým inkoustem bylo krasopisně napsáno: Dárek pro Gellerta Grindelwalda. Udělala jsem tam snad miliony srdíček. Lektvar jsem převázala růžovou stuhou a nadepsala jsem ho Felix Felicis. Bylo mi jasné, že jedině tak se Gellert napije toho lektvaru. Vyplížila jsem se a lektvar jsem mu dala před dveře. Pak jsem potichu zmizela a čekala, co se bude dít dál.
Mezitím
Jen co hnědovlasá Mrzimorka odešla ze Zmijozelských ložnic, tak z dívčích ložnic vyšla tmavovlasá Zmijozelka tmavší pleti. Jmenovala se Leta Lestrange. Všimla si lahvičky lektvaru.
"Pro Gellerta. Felix Felicis. Hmmm, po tomhle lektvaru jsem dlouho toužila." Pozvedla lektvar a vypila ho do dna. Pak se začala motat a běžela zpět na svůj pokoj.
_______________________________________
Byla jsem celý den na svém pokoji a netrpělivě jsem čekala. Pak jsem se konečně zvedla a řekla jsem si, že půjdu navštívit Nelly a zkontroluji Gellerta. Když jsem sevřela kliku Nellyiného pokoje a otevřela jsem dveře tak na mě spadla Leta.
"Melisso! Moje LÁSKO! JÁ TĚ TAK MILUJU!!!" Začala říkat tyhle blbosti a líbala mě. FUJ!
"Leto, nech-" Umlčela mě polibkem.
Pak jsem si to uvědomila. Leta asi vypila místo Gellerta ten lektvar!!!! Chtěla jsem vstát ale nešlo to. Pak jsem uviděla Nelly s Acem a Gellertem. Všichni stuhli a začali se smát.
"Co se tak smějete! Pojďte mi pomoct!" Nemusela jsem je pohlížet dvakrát. Ace s Gellertem mě vyprostili ze spárů Lety a Nellča začala s výslechem.
"Leto, jeblo ti?" Zasmál se Ace.
"Ale, má to i své výhody. Aspoň mi dá konečně pokoj!" Zavískl radostně Ace. Ta radost ho brzy přejde.
"Zřejmě se napila lektvaru lásky. Já s Nelly musíme skočit pro profesora lektvarů a vy dva tady hlídejte Letu!" Popadla jsem Nelly za ruku a rychlým sprintem jsme doběhly do kabinetu profesora. Co jsem to způsobila?! Styděla jsem se.
"Pane profesore!" Vykřikly jsme najednou.
"Co se děje slečny?!" Vykřikl zděšeně profesor.
"Naše spolubydlící se bavila Amorova Šípu a má to katastrofické účinky! Dejte nám protilék!" Vychrlila jsem.
"Co jsme vám říkal! S lektvarem lásky není radno si zahrávat!" Pohrozil prstem.
"My víme." Odvětila znuděně Nellča.
Profesor protočil očima a za chviličku držel lahvičku s protilékem. Pomalejším tempem jsme doběhli zpět do Zmijozelské společenky. Násilím jsme jí donutili to vypít.
Leta se na mě ale vrhla. Ležela jsem na gauči.
"Melisso, lásko -. Počkat! Co to melu? Já jsem líbala Richardsonovou?! No FUJ!" Leta se znechucením otřásla a šla na pokoj. Totéž udělala i Nelly s Gellertem.
Byla jsem velmi zdrchaná a styděla jsem se.
"Mel, já vím že jsi to byla ty."
Ztuhla jsem.
"Jak to víš?!" Lekla jsem se.
"Ta knihovna, pamatuješ? Nechceš se jít projít?" Uchechtla jsem se. Ace je až příliš chytrý. Jeho pozvánku na procházku jsem ale neodmítla.
"Viď, že to neřekneš Nellče?" Usmála jsme se.
"Hmmm, Zmijozeláci nejsou dobří v udržení tajemství ale." Odmlčel se.
Podívala jsem se na hvězdnou oblohu.
"Pro kamarádku to udělám." Usmál se. "Díky, Aci." Objala jsem ho. Zřejmě byl z toho překvapený, ale pak se uvolnil.
"Jsi opravdu kamarád." Zašeptala jsem. Ace mě pak vyprovodil na kolej. Byl to nádherný večer. Ace je fajn, ale musím vymyslet způsob jak si Gellerta opravdu získat, i bez pomocí lektvaru...
