Z noci nastal v Bradavicích krásný den. Melissu probudila jedna z jejích spolubydlících.
"MERLINE! Jak to vypadám?!" Lekla jsem se svého odrazu v zrcadle. Musím se dát rychle do kupy! Kouzlem jsem si zamaskovala všechny ty kruhy pod očima a zarudlé oči od brečení. Moje hnědé vlasy jsem si nechala volně spadnout na ramena. Oblekla jsem si hábit a uvázala jsem si Mrzimorskou kravatu. Šla jsem probudit Nellču, Ace a Gellerta. Newta probudím s pomocí Ace, Gellerta a samozřejmě Nellči protože sama bych to asi nedala. Procházela jsem Zmijozelskou společenskou místností a cestou do mě někdo vrazil.
"Dávej bacha kam šlapeš." Sykla jsem, protože to byla očividně vina toho dotyčného.
"Á naše přechytralá Mrzimorka, kde máš Scamandera? A vůbec, proč si včera odešla tak brzo?" Usmála se sladce Leta. Ach jo, jak já jí nesnáším.
"Leto." Zavrčela jsem.
"Do toho ti nic není. Nech mě laskavě na pokoji!" Poslední větu jsem skoro křičela.
"Nemysli si že to nevím." Začala svým jedovatým hlasem.
"Líbí se ti Gellert. Všimla jsem si toho již dávno. Je to otázka času co se to dozví Nelly a Acíček." Zlověstně se usmála.
"Hmmm, jsi úplně mimo." Řekla jsem bez zájmu.
"Jenom ti něco řeknu. U Gellerta nemáš šanci!" Zašeptala a odešla na snídani. Byla jsem rudá vzteky. Už jsem byla před pokojem Nellči. Zmáčkla jsem kliku, ale nešlo to otevřít. Málem jsem vyrazila dveře. Ale pak mě něco napadlo. Nahmatala jsem hůlku.
"Alohomora!" Pronesla jsem kouzelnou formuli. Dveře se otevřely a já mohla vzbudit Nellču. Nelly tam byla jako vždy úplně sama. Její spolubydlící jako je Leta už byly dávno na snídani.
"Nelly, vstávat!" Zakřičela jsem Nelly do ucha.
"Nech mě Mel. Jdi radši vzbudit Ace a Gellerta." Zamumlala a otočila se na bok. Odhrnula jsem jí její fialové vlasy z obličeje.
"Dobře. Tak tě vzbudí Ace." Ušklíbla jsem se. Nelly vystartovala z postele a jako blesk byla v koupelně. Tohle vždycky zabere. Nesnášela, když jí budí její bratr Ace. Vždycky jí polije vodou a ještě na ní použije nějakou kouzelnou formuli. Podívala jsem se do rozvrhu. První hodinu jsme měli lektvary se Zmijozelem.
"Už jsem hotová. Jdeme vzbudit kluky." Řekla trochu nevrle Nellča, jako každé ráno. Na Gellerta a Ace jsme použili Rictusempra. Na Newta jsme se vykašlali, protože jsme měli hlad. Sedla jsem si ke Zmijozelskému stolu, protože Newt ještě spal. Na snídani jsem toho moc nesnědla. Newt jako vždy nestihl snídani.
"Nelly, mohu si sednout s tebou?" Zeptala jsem se.
"Jasné. Gellert sedí s Acem." Celkem jsem se divila. Myslela jsem si, že bude sedět Ace s Letou. Newt si sedl s nějakou Mrzimorkou.
"Milí studenti, dneska budeme připravovat lektvar Amorův šíp."
"Ale pane profesore." Přerušila jsem jeho monolog.
"Ten jsme připravovali minulý rok." Připomněla jsem.
"To sice ano, ale nikomu neublíží kdybychom si ho připravili znovu. Minule vám to moc nešlo." Ohradil se profesor. Protočila jsem očima.
"A abych nezapomněl. Slečna Richardsonová si sedne s panem Hillsidem. Slečna Hillsideová si sedne s panem Grindelwaldem a pak Scamander si sedne se slečnou Lestrengovou." Odfrkla jsem si. Naštěstí sedím s Acem. Lektvar nám šel připravovat opravdu dobře. Snažili jsme se dávat přesné dávky. Newtovi ten lektvar hned vybuchl. Musela jsem se smát.
"Už jsme si říkali, že v tomto lektvaru ucítíme vůni toho člověka, ke kterému máme náklonnost. Co třeba cítí slečna Richardsonová?"
Polkla jsem.
"No já cítím, ehm. Cítím čerstvou mátu a mentol." Odmlčela jsem se. Bylo mi jasné, že cítím Gellerta. Nelly se na mě tak zvláštně podívala. Už konečně bylo konec hodiny.
"Ehm Mel. Já v tom lektvaru cítila to samé co ty!" Zastavila mě Nelly.
"Zvláštní." Poznamenala jsem. Nějak jsem se s Nelly o tom nebavila, protože jsem pospíchala na Numerologii. Po Numerologii následovala volná hodina. Zašla jsem na chvilku do učebny lektvarů kde nikdo kromě mě nebyl. Něco mě napadlo. Musím si Gellertovu pozornost získat co nejdřív. A to jakkoliv! Hledala jsem v učebnici recept na přípravu Amorova šípu. Pochodovala jsem sem a tam až jsem zakopla o kotlík a spadla jsem na kredenc s různými ingrediencemi. Tenhle rámus přivolal profesora lektvarů.
"Slečno Richardsonová!!! Tohle nemyslíte vážně!! V osm u mě v kabinetě, máte školní trest!" Zařval. Úplně jsem ztuhla. Školní trest jsem neměla dlouho. Ale co se dá dělat.
Po zbytek dne jsem se s Nelly a ostatními že Zmijozelu neviděla. A byla jsem ráda. Stiděla jsem se za to, co jsem provedla. V osm jsem čekala před kabinetem. Najednou se tam objevil Gellert.
"Máš taky trest?" Zeptal se mě.
"Bohužel." Byla jsem hrozně moc ráda, že má Gellert ten trest se mnou! Museli jsme uklízet učebnu lektvarů. O Gellertovi jsem se toho hodně dozvěděla. Každým okamžikem se má láska k němu více prohlubovala. Trochu jsem se k němu naklonila. Naše tváře dělili od sebe jen pár milimetrů. Měla jsem ho v úmyslu políbit, ale profesor nás vyrušil. Večer jsem usnula v krásných představách. Představovala jsem si Gellerta se mnou jak se líbáme a jak Nellča žárlí. Hezká představa.
