ABDL || l.s.

14.

„Tu máš, nemůžu tě vzít s sebou, jenom bys mě zdržoval, takže ti vyfotím výběr, který tam budou mít a ty mi napíšeš, které to jsou, dobře?" usmál se na mě, jen co jsem si od něj převzal mobil s růžovým obalem králíčka. Byl to iPhone.

„Ale já- nemůžu- tohle-." nevěděl jsem, co na to říct. Nechápal jsem, jak mi může dát jen tak mobil a nechat mě v jeho autě bez dozoru, i když bych mohl kdykoliv utéct.

„Vezmu si ho zpět hned, co se vrátím, neboj, jen chci, abychom mohli komunikovat mezi tím, co budu uvnitř a ty tady. Dej na něj prosím pozor, nesmí se mu nic stát." požádal mě nakonec.

Viděl jsem, jak mu na tom telefonu záleží, což mi přišlo ještě ujetější. Ano, byl to určitě drahý mobil, ale on nevypadal na to, že se o něj bojí kvůli tomu, že stál hodně peněz.

„Jo, dobře, budu opatrný, nemusíš se bát, já jen- jak se z toho píše?" zeptal jsem se, jelikož takový mobil jsem v rukou ještě neměl. Tak velké kapesné mi matka zase nedávala, abych si mohl koupit iPhone.

„Úplně normálně jako z každého jiného mobilu, najdi zprávy a v nich mé jméno. Věřím, že to zvládneš, tak pa." usmál se, zamával mi, zabouchl dveře a odešel.

Pokusil jsem se najít nějakou obálku, nebo něco, co by značilo správce zpráv, ale nikde nic takového nebylo, což mě značně štvalo.

Nikdy bych ty zprávy nenašel, kdyby mi nepřišla zpráva, která se zobrazila v horní liště, takže jsem se dovnitř nakonec opravdu dostal.

DaddyLoulou: Moc toho tady nemají, kór, když tomu vůbec nerozumím. Je tady něco růžového, s křidýlky, a pak jednorožci.

DaddyLoulou posílá přílohu

Já: Já si vždy kupoval ty úplně dole, za těch pár drobáků..

DaddyLoulou: Ale?

Já: Žádné ale, prostě je vem

DaddyLoulou: Které chceš? Vyber si, které se ti líbí, nezáleží na ceně. :)

Já: Nechci..

DaddyLoulou: Nekecej a rychle mi to napiš, nebo si tam pro tebe dojdu a vezmu tě sem, aby sis mohl vybrat osobně.

Já: Vždy jsem toužil po těch růžových, asi v úrovni tvých očí, jsou na nich malé kytičky a zvířátka.

DaddyLoulou: Tyhle?

DaddyLoulou posílá přílohu

Já: Ano, ale jsou moc drahé.

DaddyLoulou: Na to kašli, chci, aby sis ten život aspoň trochu užil :)

Já: Děkuji, Loulou..

DaddyLoulou: Tohle už nikdy nepiš, neříkej, ani na to nemysli. Nikdy.

Já: Omlouvám se, já jen, že se tady tak jmenuješ

DaddyLoulou: Cože? Vážně?

Já: Ano, přesněji: DaddyLoulou

DaddyLoulou: Ach bože

DaddyLoulou: Budu to muset vymazat.

Já: Určitě to pro tebe něco znamená, tak proč to mazat jen kvůli mně?

DaddyLoulou: Protože ten mobil budeš používat.

Já: Mně ta přezdívka nijak nevadí, pokud máš na mysli tohle.

Odepsal jsem mu, aby se necítil špatně. Každý měl nějaké své tajemství, které prostě nemohl jen tak vymazat ze světa.

„Vážně ti to nevadí?" ozvalo se vedle mě po chvíli, načež jsem sebou polekaně trhl. Nevšiml jsem si vůbec, že by otevřel dveře.

„Je to tvá věc, já ti do toho nemám co mluvit." pousmál jsem se, aby pochopil, že to myslím vážně.

„To je pravda." přikývl, opět už byl zcela vážný.

______________________________________

Trochu kratší, ale snad nevadí, když byla kapitola i v pátek :)

Užijte si zbytek neděle a zase ve středu tady :D

Snad se líbilo 💞