Girls can't have this Talent! (CZ)

2nd part - Spain

Doufám že se Vám bude líbit. Je tam zmínka o Ronaldovi tak kdo ho nemá rad může napsat do komentáře :) Ale ono se to ješte zkomplikuje.

O týden později

Je sobota 14.6. a my večer odlítáme do Španělska. Proč Španělsko? Tak asi zkuste hádat. Bratr miluje Barcelonu tak jsme tam prostě museli. Mě se tam teda moc nechce ale aspoň je tam moře. Já vždycky všechno nechávám na poslední chvíli a jelikož letíme až večer tak ješte nemam sbaleno. Připravila jsem si kufr a začala do něj házet většinu oblečení. Abyste mě aspoň trochu pochopily... Já si prostě když někam jedu na týden nemůžu vzít 7 triček ale minimálně 15. No jo no to jsem já. A kruci. Ve skříni jsem našla jenom jedny kraťasy. No víte no v Londýně je moc nevyužijete. Sbalila jsem teda ty jedny a šla dál.

Asi po půl hodině jsem měla všechno sbaleno a to bylo teprv asi 11 dopoledne. Pak jsem ješte po baráku hledala věci jako nabíječku na mobil a tak.

Večer

Všechno jsme naložili do auta a jeli směr letiště.

Zaparkovali jsme a šli a kuframa dovnitř. Chvíli jsme čekali než nám je vezmou (snad chápete :D). Potom už jsme šli tam kde vás prohledaj jestli něco nemáte (teď mi vypadlo jak se to jmenuje :D). Všechno v pohodě a pak jsme už jenom čekali na letadlo. Čekali jsme asi 2 hodiny a já přemýšlela. Španělsko je země fotbalu, a já o tom skoro nic nevím no. Tak nějak mě vždycky bavilo se na něj koukat v televizi ale totálně jsem ignorovala kdo hraje a další ty podstatný věci. Jediný jako fakt týmy o kterých něco vím jsou Barcelona a Real Madrid. Barcelona protože bratr nemluví o ničem jiným a Real? Sedím se spolužákem na Matiku a on taky o ničem jiným nemluví. Jenom Ronaldo, Ronaldo, Ronaldo..... A možná proto jsem začala koukat spíš na Real. A taky to bude tím že mě bratr s tou Barcelonou už docela štve. Takže kdyby se mě někdo nevím proč zeptal na nejoblíbenějšího hráče asi bych řekla Ronaldo.

Zavolali nás že už na nás čeká letadlo tam jsme se tam sešli a nastoupili. Letěli jsme asi 2 hodiny a já celou dobu poslouchala songy. Když jsme přiletěli do Španělska pršelo. Už jsme čekali na kufry když jsem vrazila do jedné holky. "Oh... Promiň. Teď jsme přiletěli a já se ješte vzpamatovávám." Omluvila jsem se ji. "Oh. Nevadí. V pohodě. Vítej ve Španělsku." Byla hrozně milá a pořád se smála. "Děkuji." Poděkovala jsem a dal čekala na svůj kufr.

Když všichni měli svůj kufr nastoupili jsme do autobusu který nás měl odvést do našeho hotelu. Jeli jsme asi půl hodiny. Když už jsme konečně dojeli před hotel pršelo. Ale nám to nevadilo a přeběhli jsme na recepci. Domluvili jsme se s tou ženskou. Dostali jsme klíče od pokoje B20. Hledali jsme to docela dlouho až k nám přišel nějakej "securiťák" nebo co to bylo a poradil nám cestu. Neuměl ani slovo Anglicky ale rukama jsme mu rozuměli. Došli jsme do chodby B a hledali číslo 20. Když jsme k němu došli, Odemkli jsme pokoj a pořádně si jo prohlídli. Byly tam 4 postele, menší televize a skříň. Jako na mě nic moc ale dalo se to. Protože bylo okolo 11 hodin vybalila jsem si pyžamo a šla si lehnout.

Ráno jsem se vzbudila okolo 8. hodiny protože od 8:30 je snídaně a já tam nechtěla jit později aby nebyl nával. Šla jsem do koupelny s oblečením a kosmetickou taštičkou. Nejdřív jsem se oblékla do fialového trička s zebrovaným srdcem uprostřed a do mých jediných kraťásků. Pak jsem se nalíčila jako vždycky a chystala se jít na snídani.

K snídani jsem si vzala volské oko se slaninou a džus. Moje oblíbená snídaně. Protože jsem byla bez oběda rozhodla jsem se si zajít ješte pro nějaké pečivo. Mířila jsem si to k vozíku s pečivem když vtom jsem do někoho nabourala. Jo mám na to štěstí. "Aww. Promiň neviděla jsem tě." Omluvila jsem se mu. Když se na ně konečně podíval a usmál se mohla jsem si všimnout jak vypadá. Měl světle hnědé vlasy do patky. A oči čokoládově hnědé. No prostě byl hezkej. "Aw. V pohodě. To já se omlouvám. Mimochodem já jsem Karim. A ty?" Začal normálně mluvit a já tam stála a koukala na něj jak na ducha. "Aw. Krásný jméno. Já jsem Ronnie... Tvůj přízvuk. Ty nejsi Angličan. Ale angličtinu máš super." Dobře to nebylo asi moc dobrý ale chtěla jsem vědet odkud je. "Nejsem no. Jsem z Paříže. A ty?" Zeptal se zas on mě. "Jsem z Londýna." Odpověděla jsem. "Oh. Tam je to super. Nechceš si sednout k nám ? Seš tam tak sama." Jeho otázka mě zaskočila ale byla jsem ráda. "Ok. No. Nikoho tady nemám a i jsem tak nějak doufala že někoho na pokec nejdu." Řekla jsem s úsměvem. "Už jsi našla. Tak pojď." Ponídl mě a já šla za ním. Došli jsme ke stolu pro 4 kde už seděli další 2 kluci. "Tak tenhle vpravo je Raphaël a ten vlevo Patrice." Představil mi svoje kamarády. OMG já si ty jména pamatovat nebudu. Raphaël měl vlasy vyčesané nahoru a střední postavu. Patrice měl tmavou pleť a černé vlasy. "Ahojte já jsem Ronnie." Představila jsem se zase já jim. "Ahoj." Řekli oba sborově. "Promiň oni neumějí zas tak dobře Anglicky." Omlouval se Karim a jazakývala jako že chápu. Sedla jsem si mezi Karima a Raphaëla a začali si povídat a různéjch věcech co mas baví a tak. Docela mě štvalo že mezi sebou někdy mluvili Francouzky ale většinu mi pak Karim přeložil.

Ješte asi hodinu jsme se tam vykecávali ale pak už jsem se rozhodla se jit projít trošku po městě. "Ehm. Promiňte kluci ale jsem tady první den tak bych si chtěla trochu projít město." Řekla jsem. Karim měl smutný výraz. "Nechceš tady trochu províct. Přece jenom už jsme na většině místech byli." Navrhnul a já souhlasila protože jak se znám tam bych se tady asi ztratila.

Vyšli jsme s Karimem před hotel a rozhodovali se kam půjdeme. "Karimem? Já bych chtěla na pláž." Navrhla jsem mu a on souhlasil a vydal se nějakou cestou a já šla po jeho boku. Všude okolo nás byli obchody se suvenýrama, oblečením a hlavně s dresama. No jo no Španělsko. "Sleduješ fotbal?" Zeptal se najednou Karim. Nevěděla jsem co odpovědět protože zas nějakej fotbalovej negramot jsem nebyla. "Ale jo. Trochu. Oblíbenější klub." Odpověděla jsem a hned se radši zeptala na klub protože já bych asi jinak byla v ******. "Můj? PSG protože za něj hraje v "B" můj bratranec ale jinak asi Real Madrid ty?" Odpověď mě docela zaskočila protože koho já znám tak většinou odpoví Barcelonu. Pak jsem si Vzpoměla na Ronalda a spolusedícího na matice a konečně Karimovi odpověděla. "Jáj náhoda. Taky docela Real. Hlavně kvůli tomu že mě k tomu docela náves spolužák." - " Moudrý člověk." Řekl Karim a já se začala smát na celou ulici až na mě lidi divné koukali. Tomu se zase začal smát Karim. Došli jsme k pláži, sundali boty a šli si namočit nohy. Je to hrozně příjemný.