Lovkyně

Kapitola 4

Sierra ho posadila k ohništi a opřela ho o kámen. Poté šla ke svému pelechu a z pod vytáhla malou skříňku ve které si schovává své léky. Posadila se vedle něj a začala hledat ten správný lék.
,,Co jste dělal v tom lese smím-li se zeptat." Zeptala se Sierra tázacím tónem.
,,Víte, já nejsem zdejší a potřeboval jsem nějaké peníze abych si mohl aspoň koupit střechu nad hlavou a aspoň trocha jídla. Poprosil jsem jednoho kupce ale k mé smůle to byl velmi bohatý a významný kupec. Kéž by jsem to zjistil trocha dříve než na mě poslal stráže. Pořádně ani nevím za co."
Odpověděl muž.
,,Nesnáším tyhle lakomé zbohatlíky."
Sierra našla odvar z medvědí pěny, vzala si malý hadřík co má vždy ve skříňce a vylila na něj lektvar.
,,Trocha to zabolí."
Varovala Sierra může. Muž jen vystrašeně přikývl. Sierra mu přiložila hadřík na ránu a držela. Muž měl v očích bolest ale tvář se snažil držet klidnou.
,,A jak se jmenujete pane?"
Zeptala se Sierra s kompletním soustředěním na ošetření.
,,Jmenuji se Elliot. A vy?"
Sierra jen povykoulila oči ale zůstává klidná.
,,Pro vás milý pane jsem Lovkyně." Řekla chladně. Poté po dobu léčby už bylo pouze ticho a už si mezi sebou neprohodili žádná slova. Po chvíli Sierra odložila hadřík a stehno mu zavázala obvazem.
,,Možná za chvíli budete lehce poblouněný."
Elliot jen přikývl a zeptal se: ,,Co se bude dít teď  Lovkyně?"
,,Nyní si odpočinete a druhý den vás musím odvést zpátky do města a vydělat peníze." Odpověděla Sierra.
,,Zpátky do města? Milá paní prosím vás, nemůžete mne tam vrátit. Určitě mě hledají. Prosím vás Lovkyně, nedělejte to." Řekl Elliot vystrašeně a smutně.
,,To je mi líto Elliote ale nemohu vás tady u mne nechat." Odpověděla Sierra a vydala se vrátit skříňku do pelechu.
,,Říkala jste, že půjdete vydělat peníze?" Zeptal se kulišácky Elliot.
,,Ano říkala ale nevím kam s tím míříte Elliote." Odpověděla nechápavě Sierra.
,,Dáme si dohodu madam. Pokud vám pomůžu vydělat peníze necháte mne tu s vámi." Nabídl Elliot Sieřře. Sierra otočila krk a podívala se na Elliota jak se usmívá a zároveň kouká smutně na Sierru. Sierra jen povzdechla a řekla: ,,Dobrá Elliote pokud mi pomůžete vydělat dostatek peněz, tak tomuhle místu budete moci říkat "dočasné útočiště".
,,Děkuji vám za vše Lovkyně."
Odpověděl Elliot.
,,Zatím mi neděkujte"
,, Nemyslím si že mi pomůže, nevím ani jak by mohl. Pokud je hledaný tak ve městě asi ne ale ani se neumí bránit takže ani v hospodě. "  Řekla Sierra a pomyslela si. Sierra mu pomohla dostat se do jejího pelechu a čekala až usne pak si sedla k ohni a šla spát.

,,Vstávejte Elliote. Slíbil jste, že mi pomůžete sehnat peníze tak šup,šup. Včera jste usnul velmi bzro Elliote, jak se cítíte? Bolí vás stále vaše zranění,nepotřebujete něco k jídlu,pití?" Elliot pomalu otevřel oči, podíval se na Sierru a řekl: ,,Děkuji ale nic nepotřebuji,jste milá dámo."  a posadil se. Poté dodal: ,,Kde běžně získáváte peníze madam?" s udiveným hlasem. ,,Ukážu vám." odpověděla tajemně Sierra.