Lovkyně

Kapitola 1

-O devatenáct let později-

Sierra jela co nejrychleji na ukradnutém koni aby utekla královským strážím. Jela menší cestičkou vedoucí v lese. Na zádech měla luk s lucernou plnou světluškami aby ve večerních dobách jako je tahle viděla kam jede. Sierra vjela na jednu zatáčku, kterou měla označenou kouskem svého plaště. Cesta vedla dále na pravé straně cesty stál strom, který měl na větvi pověšený terč. Naproti stal menší strom, který měl terč položený v koruně stromu. Sierra přesně ví kde se terče nachází a tak i bez pořádného světla je dokáže trefit bez problému. Celou cestičku obléhalo křoví. Vytáhla si z toulce dva šípy. Jeden si dala do pusy a druhý si dala do luku a s výdechem vypustila šíp do terče, který se zabodl do prvního terče. Druhý šíp si vytáhla z pusy a opět s výdechem se trefila do druhého terče. Hned poté za jízdy seskočila z koně, kterého nechala dále běžet, do křoví. Stráže se bezhlavě hnali za koněm aniž by si všimli, že je bez jezdce.

Sierra se na chvíli schovala ve křoví a až poté co si byla jistá, že jsou stráže pryč vylezla na stromy aby si vzala zpátky své šípy a šla se schovat do svého úkrytu ve kterém žije.

Na chvíli si sedla k dosud nerozdělanému ohništi a oddychla si, že stráže její úkryt neobjevili. Položila si svůj úlovek co ukradla ta malý kámen co používá jako odkládácí prostor. Poté si vzala křesadlo a rozdělala ohen a začala se ohřívat. Nějakou dobu přemýšlela nad tím, jak má splnit její úkol co má osudem daný. Mezitím co Sierra už byla v bezpečí, stráže poté co zjistili že kůn utíkal bez jezdce hledali Sierru jen pár minutu z důvodu, že les byl příliš temný a k tomu v něm žili divné svoření. To je taky důvod proč se Sierra rozhodla tam žít, jelikož i kdyby lidé věděli, že tam Sierra žije neodvážili by se tam jít. Po nějaké době už se oba dva v lesích tak báli tak se rozhodli odjet i když věděli jaký trest budou mít za to že Sierru nechytili. ,,Král bude tak naštvaný ale, já už tu nehodlám být ani o minutu navíc.'' řekl jeden ze stráží a nasedl na svého koně. Druhý pouze přikývl a nasednul na svého koně. Oba se rozjeli cestou zpátky do zámku. Když projížděli cestičkou kde se nacházeli dbva stromy s terči jen se očima podíval na terče bez toho aby si toho ten druhý všiml. Oba koni se dali do běhu poté co slyšeli velice divné zvuky.

Po hodině co Sierra si sundala přebytečné brnění a ohřívala se u ohně jí zakručelo v břiše. Věděla, že potřebuje něco k snědku ale její skrýš pro jídlo byla prázdná. Oblékla si svůj plášť a obvázala si masku tak aby jí jako vždy skrývala pusu a nos. Vzala si toulec s dvěma šípy a dala si na nohu pouzdro na kudlu s její označenou kudlou, vzala si do ruky lucernu se světluškami a vyrazila si pro jídlo. Nějakou chvíli hledala alespoň nějaké bobule ale v takové tmě a v takové studené noci se jídlo velmi těžko hledalo ale, přeci jen se na ni usmálo štěstní a zahlédla odraz měsíce v nádherném jablku roztoucí na koruně velmi vysoké jabloně. Sierra se rozběhla na malý kopeček pár metrů před jabloní. Položila si lucernu do trávy a vytáhla si z toulce šíp a pomalu střelila po jablku, které díky její přesnosti se rychle hrnulo k zemi. Sierra si dala luk zpátky na záda a vzala si lucernu do ruky. Chtěla jít sebrat to jablko ale před tím než se vůbec dala do kroku jakýsi živočich přiběhl, vzal si jablko do pusy a dal se do běhu.

,,HEJ! VRAŤ SE!'' zakřičela na zvíře Sierra a pověsila si lucernu na opasek a rozběhla se směrem k zvířeti. Mezitím co běžela si z toulce vytáhla svůj poslední šíp a dala si ho do luku. S napřáhnutým lukem běžela k zvířeti, které chrochtalo a nepřestávalo utíkat. Sierra vyběhla na menší kámen a s výhodou v pozicích co nejrychleji vystřelila z luku a trefila zvíře do nohy. To kvůli střele upadlo a velmi hlasitě začalo kňučet. Sierra seskočila z kamene a pomalým krokem se vydala k zraněnému zvířeti. Postavila se nad kvílejícím zvířetem a okamžitě poznala, že se jedná o luphutana. Divoké prase skřížené s vlkem. Končetiny a do pasu ,trupu vlk a zbytek divoké prase s velmi ostrýma zubama a velikýma ušima, malého vzrůstu. Jablko bylo celé oslintané a rozžvýkané. Když se podívala na jablko a poté hned na sténající zvíře se rozhodla pro jinou věc než snězení toho jablka. Vytáhla svojí kudlu a zvíře rychle podřízla pod krkem. Sierra necítí litost či empatii a i kdyby ano tak přeci jen musí nějak přežít. Vyndala Šíp z jeho nohy. Mrtvé zvíře si Sierra vzala na záda a vydala se zpátky s pocitem, že bude mít co jíst na několik týdnů. Sierra šla po svých stopách a tak věděla kudy jít tak, aby si mohla vzít zpátky svůj šíp. Les sice zná jako své boty ale člověk nikdy neví kdy a kde se může ztratit

Když se Sierra dostala zpátky do své chýše rozdělala opět oheň a začala si opékat luphutana. Mezitím co se zvíře peklo, šla ke kameni a vzala si do ruky svůj ''úlovek''. Malá brašna s královským znakem. Sierra si sedla k ohni a vzala si z brašny jakýsi kus papíru. Na ohořelým, potrhaným papíru byla namalovaná mapa královského hradu a tato část zobrazovala hlavní sín. Sierra šla ke kupce sena ve které spí a zespoda vytáhla malou dřevěnou skříňku ve které byly další kusy mapy. Sierra se snažila dát celou mapu dohromady ,ale stále jí chybí poslední část. Sierra čekala až se luphutan upeče a pak si malý kousíček ukrojila a snědla ho. Kousky mapy si dala do skříňky, sundala si brnění a šla si lehnout do své kupky sena. Položila si lucernu před svůj pelech a šla spát.