Really? ~Corbyn Besson~

8.

,,Nechceš jít ke mně? Na noc?" zeptal se mě po chvíli Zach, když jsme jen tak seděli na kopci, pozorovali už světla města a užívali si chvíli s tím druhým.

,,Dobře, ale nemám věci."

,,Já ti půjčím." usmál se na mě. Roztomilý je.

,,Dobře." zvedli jsme se a Zach mě chytil za ruku. Zářivě se na mě usmál a vyšli jsme zpět pěšinkou přes les.

Jelikož už byla tma. Jsem se více přitiskla na Zacha. Docela mi byla už zima a v noci se bojím.

Prasknutí větve. Jako lusknutím prstu jsem se začala třást. ,,Zach-chu?" zastavila jsem, což on taky.

,,Ano?" zeptal se.

,,Bojím se." zašeptala jsem.

,,Nemáš se čeho bát. V lese nikdo není." začal mě utěšovat s úsměvem a chytil mě kolem ramen.

,,N-ne já.. po-třebuju Co-Corbyna." začala jsem koktat. Je to tady. Moje minulost mě dohání k šílenství. Jediný kdo mi pomůže je Corbyn.

,,Neboj. Zvládneme to. Nic se nestane. Někdo tady není." trochu se zasmál a chtěl jít svižněji, ale bála jsem se, jako kdyby další pohyb někdo slyšel.

,,N-ne zavolej C-Corbynovi. Pr-prosím." začali se mi kutálet po tvářích slzy.

,,Neplakej, prosím. Ale musíme první vyjít z lesa, není tady signál." řekl mi po kouknutí na mobil. ,,Zvládneme to. Věříš mi?" podíval se na mě. Zamyslela jsem se a přikývla na souhlas. Rozhlédla se kolem sebe a i s rukou v ruce, přes můj strach jsem se se Zachem rozeběhla mimo les.

Po vyběhnutí a uslzenýma očima jsem objala Zacha.

,,Copak se stalo?" zeptal se mě. Nechtěla jsem odpovídat. ,,Zavolám Corbynovi dobře?" jen jsem přikývla a Zach vytáhl mobil a začal volat. Pořád k němu přitisknuta jsem mu zvlhčovala mikinu, mýma slzama.

,,Bude tady za chvíli." řekl po chvíli telefonování Zach. Přikývla jsem a trochu se odtáhla. Na Zachově mikině byly dva černé fleky a byla promlčena. Otřela jsem si oko a prst jsem měla černý.

,,Vy-vyperu ti, nebo se alespoň po-pokusím ti řasenku z tama sundat." už jsem byla trochu uklidněná.

,,To je jedno." zasmál se nad tím Zach a mávl rukou. ,,Jen..co tě tam tak popadlo?" nic jsem nestihla říct, ani udělat jelikož mě že zadu silně objali velké paže. Sedla jsem si na zem a Corbyn se mnou.

,,Fin...co se stalo?" zeptal se mě Corbyn, který mě pořád objímal. Jen jsem se na něj podívala a nejspíš pochopil. ,,Ah. Už je to v pohodě." malinko se usmál.

,,Co se stalo?" zeptal se znovu Zach. Nevím jestli mu mám něco říct, i když nejsem schopná teď mluvit. Znám jen dva dny a chodím, počkat..chodím já vůbec s ním? Od toho co jsme si dali polibek neuběhla ani hodina!

Naštěstí Corbyn, tak jako já nic neříkal, byla jsem mu za to vděčná.

,,Už si v pohodě?" zeptal se mě Corbyn, když jsem přestala vzlykat a odtáhla jsem se od něj. Jen jsem pomalu přikývla, ale nevstávala. Corbyn se postavil a podal mi ruku, aby mi pomohl. Chytla jsem mu jí a vztala.

,,Díky." zašeptala jsem a utřela si oči.

,,Neděkuj." usmál se. ,,Zachu?"

,,Ano?" odpověděl.

,,Postarej se mi o ní..A do zítra z ní nespustíš z očí ano?" Zach jen přikývne a já přejdu k němu a chytnu ho za ruku. ,,Takže zítra?" zeptá se a ja pořad vystresovaná přikývnu. ,,Ahoj." usěje se.

-----------------

Ahoj, doufám, že se vám líbala část. Psala jsem jí ve škole, takže omluvte za chyby a že je to trošku kradší❤.

Snad nevadí. ❤️