Maybe self-destruction is the reason

part 3

Haaaaaaiiiii^^ Lidičky, sorry za čekání, ale nenapadalo mě pokračování, to be honest čerpám z vlastního života a děj je kousek jinej, prostě doufám, že se vám to bude líbit. Jsem vděčná za každý vote, koment, potěší mě to, už i proto, že jsem si myslela, že se na to po prvním partu vyprdnu. Tak hezké čtení přeje liyace ;'3

Každý zná příběh o děvčeti a malém klukovi, kteří se baví o tom, jak mocný dokáže být padlý anděl, který se snaží vrátit spět do nebe. Mamince malého kluka se to podařilo a byl na ní hrdý. I když už nebyla na zemi, i když už necítil její hřejivé obejmutí. Byl šťastnej, protože věděl, že zůstala s ním a střeřila ho nadále. Dokonce mocněji, než když byla její duše ještě v lidské schránce z masa a kostí. Uvažoval jsem o takovej věcech už z blouznění, po těch sklenkách tequilly při kuchyňském stolu. Sledoval jsem ty rýhy na mé ruce, jedna hlubší než ta druhá. Průzračná tekutina mizela z flašky, hřála mi tělo a oblbovala mysl. Kdybych se taky vrátil do nebes, co by Harry udělal? Byl jsem vůbec anděl, nebo jen obyčejnej vůl? Na ústech se mi objevoval divnej ůsměv, oči se mi zavírali, skrátka jsem měl vše v prdeli. I když mi už tvář ovlažovali slané slzy, sral jsem na vše, sám mi řekl ať na něho nečekám. Tak nebudu.

,,Haló, Loui, jste doma?" budil mě známej hlas a buchot na dveřích. Zdvihl jsem hlavu ze studené podlahy, jak vidím, alkohol mě složil na zem. V hlase radost, strach, rozpoznal jsem Nialla. Bouchal dál jakoby vycítil, že se něco stalo a musí nás vidět. No uvidí jenom mě. Ztěží jsem se postavil opírajíc o stůl a v spáncích mi silně pichlo.,, Jau."

,,Harry, Louisi, otevřete?" Volal dál.

,,Čekej" zakřičel jsem a zasténal. Dotackal jsem se ke dveřím a otevřel. Blonďavá hlava, modré oči.

,,Proboha, Louisi. Co se ti to stalo?" Jeho hlas mizel, jako šance, že ještě někdy uvidím tu kudrnatou hlavu, která byla ještě nedávno normální. Viděl jsem zrazu jenom černotu, myslím to byla moje duše.

,,Musíš si na sebe dávat pozor Louisi. Ještě se zabiješ" slyšel jsem jak ke mě promlouvá, ale neuměl jsem odpovědět. Cítil jsem tlak v hlavě a kolem hlavy, měl jsem jí pravděpodobně obvázanou. Sikl jsem, chtěl jsem se pohnout, ale nějak to nešlo. Ležel jsem na posteli, asik jsem odpadl.

,,Zůstaň. Krvácíš," řekl Niall klidně. Nevím, jestli to řekl tímhle tónem jen protože věděl, jakej mám panický strach z krve, nebo proto, že to nebylo nic vážnýho. Každopádně se mi podařilo otevřít oči a matně zahlédnout svého kamaráda, kterýmu se rýsoval ůsměv na rtech. Jedinej, který se o mě kdy strachoval, jediný, kdo mě kdy chápal.

,,J-jak krvác-hím" lapal jsem po dychu.

,,De z tebe pach alkoholu a v kuchyni jsem videl flašku a rozbitou sklenicí. Jak ses opil, spadl jsi na střepy Louisi. Díkybohu jsi spadl jen na ty menší, jinak bys byl vážně znetvořen. Nemusíš se bát, vše jsem zajistil." Vysvětlil mi a zatím jsem nabral kus sílu, zapomoci které jsem se mírně posadil a rozhlédl se. U nohou jsem měl lavór s teplou vodou a hadřičkou, kterou mě Niall utíral. Seděl vedle mě a rozhlížel se kolem. Docvaklo mu, že se na Harryho radši ptát nebude a tak nastalo ticho. To trápne ticho.

,,Odešel," zakousl jsem rty a oči se mi zaleskli. Niall se na mě soucitně podíval a přivinul si mě opatrně k sobě. V hrdle křeč, v očích tlak, hlava k prasknutí...

,,To je mi líto Louisi" šeptal mi do ucha a hladil temeno. Rukami jsem se mu zabořil do trička až jsem už škrábal jeho hruď, ale ani se neozval. Tiše naslouchal mím slovám.

,,Řekl" nadýchl jsem se,, že mě miluje, že mě naučí milovat. Konečne Nialle, někdo, kdo mi dá naděje a pak... uviděl mé rány. Vypadalo to tak hezky, po bouřce vždy vyjde slunce... NIALLE, co to se mnou spravil??!"

,,Ššš, bude lépe" tišil mě zatím co jsem vlykal.,, Vráti se."

,,Je tady auto?" zeptal jsem se s hlavou založenou na jeho rameni. Niall zavrtěl hlavou. Takže vzal auto. Nialle, já nechci zůstat sám a nechci zůstat bez něho. Potřebuju ho víc, než Slunce, lituji všeho, co jsem spravil." Sklidnil jsem se, obadva jsme koukali do blba jako idioti, ale teď nebylo co do činění.

,,Vím Louisi, vím jak ho miluješ, i když jsi celou dobu popíral. Já vždy věděl, že ho miluješ víc než kohokoliv jinýho." Šeptal. Do pokoje se vkradl Kat, který se posadil do dveří a koukal na nás a pak si začal oblizovat packu. Nechal mi ho tady, nechal si tady vlastně vše, takže to znamenalo, že se ještě objeví. Ale kdy.

,,Budeš bydlet se mnou" prohlásil Niall.,, Nemůžeš tady bydlet sám. Sbalíme věci společně." Usmál se a já přikývl.,, Skusím mu zavolat?" zeptal se. Uvažoval jsem a věděl jsem, že nezvedne. Přes to jsem přikývl. Vzal mobil, vyťukal ho v adresáři a přiložil si ho k uchu. Vyzvánění bylo nekonečné a i po několikátým pokusu se furt na konci ozvala jen odkazová služba. Co jsem čekal? A co by mu Niall řekl? Nic.