" nech to být, jen mi prosím slib že hned jak příjdeš domů zavoláš mi že jsi v pořádku a kdyby se cokoliv dělo hned zavoláš " řekla Am a měla smrtelně vážnou tvář. Kdyby se neozval kavárnou zvonek, u dveří, vyptávala bych se Am proč. Kývla jsem na souhlas a otázku proč jsem nechala ve své hlavě.
Postavila jsem se a celé své tělo otočila směrem ke dveřím. U dveří stál Jason s úsměvem na tváři. Ruce měl v kapsách svých džínů a na sobě měl jednoduchou bundu. Věnoval mi jeden letmý úsměv, který jsem mu oplatila, je s jedním rozdílem: jeho byl klidný, zatím co můj úsměv se snažil zakrýt všechnu tu nervozitu a strach ve mě.
" počkej chvíli jen se obleču " rychle jsem ze sebe dostala a namířila si to do šatny. Nemohla jsem přehlédnout jak si Amanda zkoumavě prohlížela Jasona zatím co on se ji snažil ignorovat. I když to u ní nikdy dost dobře nejde, v tohle je jako sup.
Zasmála jsem se nad svým argumentem a odemkla starou polorezavou skříňku ze které jsem vytáhla černé tričko, černý svetr a khaki bundu s kožíškem na kapuci ( snad víte jakou myslím, taková ta bunda co minulou zimu nosily snad všichni :D ). Oblékla jsem si tričko, svetr a bundu jsem si přehodila přes ruku. Na nohy jsem natáhla svoje černé Vans které mám od bratra. Ach bráška.
Z mého vzpomínání mě probudil Amandin hlas.
" Rose pospěš si, už začíná být nervózní " uchechtla se Am a zase zalezla za dveře. Pokroutila jsem nad ní hlavou, naposledy jsem se zkoukla v zrcadle a vyšla z šatny.
Nad Jasonem jsem se musela začít smát. Každou chvíli si sedal na jinou židli, porovnával cukřenky a nebo si hrál s táckama pod sklenice. Jakmile se můj smích dostal až k němu, věnoval mi svoji pozornost a všechny tácky vsunul zase do stojánku.
Vstal ze židle a rychlím krokem mířil ke mě. Mým tělem přejela zima když se jeho tělo přiblížilo příliš blízko vedle toho mého a já ucítila jeho parfém. Vůně oceánu a moře udeřila do mého nosu a mé tělo na to reagovalo mírným zachvěním.
Věnoval mi letmý úsměv, který bych mu oplatila nebýt v tranzu z jeho přítomnosti.
Jemně z mé ruky vytrhl bundu a pomohl mi si ji obléct. Děkovně jsem se usmála a z mých rtů vysoukala tiché " děkuju ". Rozloučila jsem se Amandou, která mi před odchodem nezapoměla připomenout abych nezapoměla na její slova. Z Jasonových rtů se dostalo slabé zavrčení. Kývla jsem na souhlas a s Jasonem jsme zamířili ven před kavárnu.
Kousek od kavárny stálo Jasonovo auto, které jako obvykle stojí před jeho domem. Otevřel mi dveře u spolujezdce a já se pohodlně usadila na sedačku. Hned na to mi zavřel dveře, obešel auto a usadil se na místo řidiče.
Otočil klíčkem v zapalování a auto začalo poslušně vrnět. Ahh ten zvuk je úžasný! Blaženě jsem zavřela oči a zavrněla. Jason si toho všimnul a uchechtl se.
" Máš ráda auta? " pozvedl jedno obočí a hned vrátil pohled na silnici na kterou jsme vyjeli. Jeho čelisti se stahovali pokaždé když stiskl volant. Jeho oči pečlivě sledovali vozovku a šlo vidět že se soustředí na řízení.
" Miluju auta " vydechla jsem po chvíli ticha. Jason mi jen věnovala jeden udivený pohled a zase svou pozornost věnoval autu a silnici před námi.
" Neznám holku která by milovala auta " přiznal a stlačil volant, nacož se jeho svaly u lícní kosti napnuli. Jemně se usmál.
" Táta kdysi závodil, byla jsem na každém závodu. Říkal mi že jsem jeho talisman " řekla jsem tiše. Vzpomínky na tátu vyvolali pár slz které se skutálely po mé tváři. Hned jsem si je utřela a snažila se nějak zamaskovat smutek.
Jason zastavil na nějakém kopci, vypl motor a otočil se na mě.
" Copak se stalo? " zeptal se starostlivě, a pohladil mě po tváři. Ruku pomalu stáhl zpátky. Jeho dotyk jsem stále cítila na svém líci, jako by mi tam někdo přiložil horký kov ale zároveň mi tvář polil vodou a zamrazil v led.
" N-nic " zalhala jsem, i když mi bylo jasné že teď lhaní nepomůže.
" Rose, nelži " řekl Jason klidně a stále čekal na moji odpověď.
" M- můj táta- " nadechla jsem se a hned pokračovala dál.
" při jednom závodu jeho auto nedojelo do cíle. Prohledali všechny cesty a našli jen prázdné auto. Nikde ho nenašli. Zmizel " vydechla jsem a ignorovala to že tu je Jason a nechala slzám volný průběh.
" Zlato " po jeho oslovení se mé tělo zachvělo a v břiše se mi rozlétl roj motýlů.
" poď sem " zašeptal a vtáhl mě do svého objetí. Hned jsem se cítila lépe. V jeho objetí jsem se cítila v bezpečí, měla jsem jistotu že kdybych padala neupustil by mě, jistotu že kdybych se rozpoustila stále by mě držel ve svých rukou a nenechal by mě odejít. Tohle bylo to co mi celou dobu chybělo. Objetí od člověka, se kterým se cítíte v klidu a v bezpečí, protože víte že kdyby se cokoliv stalo on by vás ochránil.
Jen kdyby jsi věděla že brzy bude ten který tě bude chránit před ním samým.
Tahle část je zase krátká, já vím :/ omlouvám se za chyby a za pravopisné hrubky :) Budu ráda za komentáře a vote :3 :)
-May
ČTEŠ
Forbidden
Fanfiction" Jak jsi mohl Jasone?! Proč jsi mi o tom neřekl?! " zakřičela jsem na něj a v očích jsem měla slzy. " Kdybych ti to řekl opustila by jsi mě " řekl tiše. " Co si myslíš že udělám teď? Myslíš si že tu zůstanu s někým kdo málem zabil člověka a ještě m...
