Oslava

512 27 4
                                    

Konečně den oslavy. Rodiče mě omluvili ze školy, abych zvládla nachystat věci na večer - balónky s vodou, jen tak nafouklé balónky na ozdobu, potom ještě nějakou tu hudbu. Nesmím zapomenou upíct muffiny a jít koupit chipsy.

Holky my řekly, že až skončí škola, tak mi pomůžou vše doupravit. Musí to být dokonalé. Zapomněla sem se zmínit, koho všechno pozvu. Můj seznam pozvaných lidí zaujímají všichni kamarádi a kamarádky z osmičky + pár kamarádek z basketbalu. Asi sem se zapomněla zmínit, že hraju basketbal. Náš tým je docela dobrý. No teďka už bývalý tým.

Kamarádky dorazily a začaly úpravy. Přinesly ještě pár bublifuků, ať je zábava. „Hej, to sem ty balónky nemusela ani nafukovat, když je převazujete.“ Zakřičela sem na holky. „To si nemusela no.“ Zakřičely nazpátek a začaly se smát. 

O pár hodin později..

Začínají přicházet hosti a hraje hudba. Pusťte si písničku na boku. Pár kamarádek mi přineslo dárek - svíčka, deník, čokoláda, bonbóny. Holky my daly nádherné přání a taky náhrdelník s mým jménem. Luk mi zatim nic nedal, ale to mi nevadí. :)

Bylo asi devět večer a všichni už dorazili. Jednu věc sem vážně nečekala, a to tu, že holky zrovna pustili pomalou písničku. Nečekala sem, že mě někdo vyzve. když v tom jsem zahlídla Luka, jak se ke mně blíží. „Nechtěla by si semnou jít tancovat?“ zeptal se Luk. Jen sem přikívla a šli jsme. To bylo poprvé, co jsem s nim tancovala. 

Jen co písnička skončila, šli sme si sednou na gauč. Luk byl nesvůj. Nevím, co se s ním děje. Nakonec se na mě koukl a řekl:„Chtěl bych ti něco dát.“ Podal mi malou krabičku s papírkem. Na papírku bylo napsané: Pro nejlepší kamarádku a nejúžasnější osobu na světě. Pak sem otevřela krabičku. Našla sem v ní prstýnek s modrým kamínkem a náramek s nápisem Love. „Děkuju moc, to si nemusel.“ „Ale jo, musel. Je to památka na mě, až budeš pryč.“ Byl to nejlepší dárek co sem dneska dostala. Obejmula sem ho. To co Luk udělal potom sem nečekala. On mě políbil a řekl:„Už delší dobu tě mám rád, ale tvoje stěhování to jenom zkomplikovalo.“ Sakra, co mu mám teď říct, když ho beru jen jako nejlepšího kamaráda. „Luku promiň, ale já nevím co ti na to mám říct. Taky tě mám ráda, ale jinak, než ty mě.“ 

Už se blížila půlnoc a já sem říkala holkám, co se před chvílí stalo. Nebyly ani překvapený, protože o tom prý věděli. Sami mu v tom pomáhaly. Přemlouvali ho, ať mi to řekne. Nakonec mi pomohly to s ním urovnat. Budeme nejlepší kamarádi.

Všichni už odešli a zbyla jsem na zahradě jen s holkama, protože u mě spí. Byla to taková malá rozlučka, když za tři dny odjíždím do České republiky. Dala jsem jim náhrdelníky s jejich jmény. Vypadá to, že jsme měli stejný nápad. :D Když sem jim ho dala, tak sme se začali smát. Byl to náš poslední společný večer, tak sme se rozhodli si ho pořádně užít. Nejlepší kamarádky navždy.

Přesně 500 slov :D Prosím zhodnocení *-* Má cenu to ještě vůbec psát? :)

Really? [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat