× A G O N Y × [ K L A N C E ] | ZRUŠENO - kvůli 8. sérii |

[ THE DISCOVERY ]

První bylo kruté světlo. Řezalo mne do očí. Pomalu jsem se probral do pokojné světlé reality. Rozhlédl jsem se. Mé okolí bylo naplněno sněhovou bělobou. Oknem dovnitř pronikaly líné sluneční paprsky a plazily se po bílé podlaze. Mé ruce klidně spočívaly na blankytně modré přikrývce. Zmateně jsem je zvedl. Z jedné ruky mi visela tenoučká trubička. Sykl jsem bolestí, jak jsem tím pohybem pohnul jehlou, zavedenou v ohybu mé paže. Došlo mi to. Ležel jsem na nemocničním pokoji. Jenže... něco bylo špatně. Hodně špatně.

Skleněné dveře se tiše otevřely a dovnitř vešla mladá zdravotní sestra. Podívala se na mne a smutně pousmála. Pár hnědých pramenů se jí uvolnilo zpod bílého čepce a teď jí splývaly v jemných vlnách kolem siluety buclatých růžových tváří. Ale jakmile se otočila a dveře od pohledu silou zavřela, zaplavila mne neskutečná hrůza. Zvedl jsem ruce k svým uším a vykřikl, jenže... Rozběhla se k mé posteli a vzala mne za ruku, kterou se pokusila konejšivě stisknout. V jejích čokoládovým očích jsem na vteřinu snad spatřil soucit, než jsem jí ruku vytrhl. Drásal jsem si uši nehty a zoufale se rozechvěl. Něco křičela. Ale já se topil v tom tichu. Jakoby se mi nedostávalo vzduchu do plic.

Ne. Nebylo ticho. Nebylo...nic.

×××

Byl to ten moment, kdy se můj dosavadní život naprosto roztříštil. Začalo to učením znakové řeči. Následně pokračovalo několika terapiemi. Jenže ani sebelepší či sebedražší psycholog nedokázal zvrátit ten fakt, že se hudba z mých žil vytratila. Vzpomínal jsem na to, jaké to bylo, když jsem cítil tóny v kostech a slova v srdci. Když jsem seděl na své posteli a drnkal si na svou starou kytaru čistě z radosti, či když jsem hrál v baru se svými přáteli a má nejlepší přítelkyně do toho zpívala svým tichým, avšak silným hlasem. Hlasem, který jsem tak miloval. Hlasem, který už nikdy neuslyším. Nezbývalo nic než se naučit znovu žít.

Po několika týdnech, kdy jsem zůstával doma, zavibroval můj telefon. Snad poprvé jsem tomu věnoval větší pozornost. První dva týdny jsem ho nechával vypnutý. Přišlo mi od ní snad tisíc zpráv, když jsem ho znovu zapnul. Dokonce se jednou snažila zavolat. Zřejmě jí nedošlo, že je to zbytečné. Nebo tím jen chtěla dokázat, že mne potřebuje vidět. Neodpověděl jsem. Ani jedinkrát.

Jenže tentokrát to bylo jiné. Jediné, co ve zprávě stálo, bylo:

„Otevři dveře"

×××

Ahoj!
Takže je tady další část. To, co se vlastně stalo bude ještě vysvětleno. Vážně. Nechci to nechat jen tak nějak otevřené nedokončené. Mimochodem, kdo je ona Lanceova kamarádka vám možná došlo.

J-hope you enjoyed!

× ♡ × Nau × ♡ ×