To co mi patří

572 62 8
                                    


Pohled Michala:

Nikdy nezapomenu na Markův výraz, když mě viděl s Honzou v posteli. To zoufalství, ta bolest a zrada. Dokonce bych řekl, že v jeden moment tam byla i nenávist. Proč se to muselo takhle pokazit? Proč jsme jednoduše nemohli být šťastní? Jestli je pravda, to co mi říkal Honza o kelových citech k Markovi, tak se určitě o něco pokusil. Přeci jen, kdy by se mu naskytla lepší příležitost než teď. Kdy Marek potřebuje oporu a je citově nestabilní.
,, Jednou se to dozvědět musel."
,, Proč si se mi motal do života! Proč si mě nenechal být šťastným?"
,, Protože tě miluju a slibuju ti, že budeš šťastný."
,, Kdyby jsi mě opravdu miloval, tak nás s Markem necháš napokoji."
Vystartoval jsem ke dveřím.
,,Kam jdeš?"
,,Jdu si pro to, co mi patří."...

Pohled Marka:

Probudili mě jemné polibky na mé tváři, rtech a občas i krku. Když jsem dostal další polibek na rty, zapojil jsem se a prohloubil ho. Na tu krátkou chvíli jsem mohl předstírat, že je to Michal, koho líbám. Pak jsem ho ale rychle vytěsnil z hlavy.
,,Na takové probuzení, bych si zvykl."
,,Kludně si zvykaj."
,, Děkuju, že tu pro mě jsi."
,, Ľúbim ťa. Samozrejme že som tu pre teba."
Políbil jsem ho. Líbal mě a pomalu si na mě lehl. Kdyby nezazvonil zvonek pravděpodobně bychom pokračovali. Neochotně jsme se zvedli, hodili na sebe oblečení. Ani jsme si nevšimli, že jsme si oba na sebe vzali triko toho druhého. Spolu jsme šli ke dveřím a Kuba je otevřel. Osobu, která stála za nimi jsme ani jeden rozhodně nečekali...

Kdo je za těmi dveřmi a co nás čeká dál?

Just roommates?Where stories live. Discover now