Never say never

*K2*

,,To je fakt pecka," slyšela jsem ještě vedle mě Daniela, ale to už se začaly otevírat hlavní dveře.

Trošku jsem znejistila a začala jsem pociťovat strach. Zmáčkla jsem mamce ruku, za kterou jsem jí držela. Ona se na mě povzbudivě usmála. ,,Neboj se. Vše bude v pořádku," řekla a já jsem nejistě kývla. Mamce se to lehce říká. Ona už tady za Mikem párkrát byla a s jeho dětmi se už viděla. Ale já a Daniel jsme je ještě nikdy neviděli i když nám bylo nabízeno, že se můžeme seznámit aspoň přes Skype, já jsem to pokaždé odmítala a Daniel říkal, že seznámení bude lepší až osobně. Jediné co vím, je to, že Mike má tři děti, ale věk a pohlaví mi je neznámé.

Z mých úvah mě vytrhl dětský křik. ,,Jenifeeeeer." křičela malá holčička a běžela směrem k nám. Blonďaté vlásky jí vlály kolem hlavy. Když k nám doběhla, objala mamku kolem pasu a pořád opakovala jak mamku zase ráda vidí. ,,Taky tě ráda vidím princezno," řekla jí mamka a já jsem je pozorovala s úsměvem. ,,Koukej někoho ti chci představit," řekla jí a malá cácorka začala věnovat pozornost mně a bráchovi. ,,Sofie tohle je moje dcera Alex a syn Daniel. Alex, Danieli tahle malá princezna je Sofie," představila nás. Sofie nejdřív zaražené koukala a broukla jen tiché ahoj. Já jsem si klekla, abych byla v její úrovni. ,,Ahoj Sofie. Já jsem Alex a od dneška jsem tvoje nevlastní sestra," usmála jsem se na ní a ona se na mě zazubila. Přešla ke mně a objala mě. ,,Vždycky jsem chtěla starší ségru, ale bráchům to neříkej," zahihňala se a já s ní. Potom co jsem jí pustila, přešla malá Sofie k Danielovi.

Já jsem si stoupla a rozhlédla se. Mamka s Mikem nás s úsměvem pozorovali a vedle nich stála nějaká postarší žena a kluk asi tak o 3 roky mladší než já, takže mu mohlo být kolem 15. Došla jsem k nim a mile se usmála. ,,Ahoj já jsem Ethan," usmál se na mě ten kluk a podal mi ruku. ,,Alex," usmála jsem se na něj. Čekala jsem, až se s Ethanem přivítá i brácha. ,,A tohle je naše hospodyně Rose," představil nám Mike postarší paní, která se na nás vlídně usmála. ,,Jsem vám vždy k dispozici," usmála se na nás. ,,Děkujeme," poděkovali jsme.

Rozhlédla jsem se, protože malá Sofie mluvila o bratrech a my jsme zatím potkali jen Ethana. ,,Omlouvám se za svého nejstaršího syna, ale ten se jako vždy nedostavil v čas," omluvil se nám Mike a vypadal, že ho to opravdu mrzí. ,,To nevadí. On určitě brzo dorazí," odpověděla mu mamka a pohladila ho po paži. ,,Jo snad jo," odpověděl jí a otočil se zpátky na nás. ,,Tak teď vám ukážeme dům," usmál se a vykročil k hlavním dveřím. Poslušně jsem ho následovala a cítila jsem nedočkavost. Protože z venku je ta vila dokonalá a myslím si, že uvnitř bude taky.

Vešli jsme do domu a ocitli jsme se v obrovské hale, která byla propojená s obývacím pokojem. Všechny stěny jak v předsíni tak v obýváku byly bílé a nábytek byl laděn do černé barvy. Celá jedna stěna obýváku byla prosklená a dalo se skrz ní projít na terasu, na které byli křesílka a stůl. V obýváku nechyběla obrovská černá kožená sedačka a naproti ní velká plazmová televize. Celý prostor jsem si prošla a pak zamířila za Rose. ,,Tak a tohle je moje království," ukázala mi obrovskou kuchyň, ve které musí být radost vařit. ,,Krásná," uznale jsem pokývala a usmála se. támhle jsou dveře do jídelny, ale těma většinou nosím jen jídlo na stůl, druhé dveře vedou z obýváku," řekla Rose.

,,Alex pojď, ukážu ti tvůj pokoj," přišel do kuchyně Ethan. Usmála jsem na něj a šla za ním do obýváku. Všimla jsem si schodů, ke kterým jsme také zamířili. ,,Tak teď jsme v prvním patře. Tady mají ložnici naši, Sofie pokoj a pak jsou tu dva pokoje pro hosty," ukázal mi pokoje a pak se rozešel ke schodišti, které vedlo ještě o jedno patro výš. ,,Tak a tady máme pokoje my," řekl a já jsem se rozhlédla. Celý dům byl laděn do bílo-šedo-černé. A mě se to strašně líbilo. Na každé straně chodby byly dvoje černé dveře. ,,Tady mám pokoj já a vedle mě ho má Daniel," řekl a v tu chvíli se otevřeli dveře a z pokoje vykoukla bráchova hlava. ,,Je to tu skvělý sestřičko," řekl a než jsem stačila zareagovat zmizel za dveřmi. Uchechtla jsem se a otočila jsem se na druhou stranu. ,,Ty dveře nalevo jsou od pokoje mého bratra, který už tu mimochodem měl dávno být a není, a ty vpravo jsou od tvého pokoje. Tak se jdi zabydlet, já jdu dolů Rose pomoct s večeří," usmál se na mě a odešel.

Přešla jsem ke dveřím od mého pokoje a vešla jsem dovnitř. Údivem jsem otevřela pusu a pořád se kolem sebe rozhlížela. Ten pokoj byl dokonalý. U jedné zdi stála obrovská skříň a vedle byl psací stůl. Naproti byla obrovská manželská postel na který bylo strašně moc malých polštářků v šedých a světle modrých barvách. Co ale bylo na celém pokoji nejlepší byla stěna, která byla prosklená. Přešla jsem k ní a podívala jsem se na ten nádherný výhled. Viděla jsem celou naší zahradu, která byla obehnaná zdí a v jednom místě byla vrátka, která vedla přímo na pláž. Bylo to tady dokonalý. Vrátila jsem se zpět k prohlídce pokoje a všimla jsem si ještě jedněch dveří. Otevřela jsem se a ocitla jsem se v koupelně. Všimla jsem si dveří, které byly naproti těm mým, a pokusila jsem se je otevřít, ale marně. Byly zamčené. Ale pokud se nepletu, tak by tam měl mít pokoj ten nejstarší syn. No to bude pecka, jestli máme společnou koupelnu...

Zrovna jsem scházela schody, když jsem zaslechla hlas mé mámy a Mikea ,,Takže Ryan se pořád nesmířil s tím, že se k vám stěhujeme? Že z nás má být jedna rodina? Mohli jsme ještě chvíli počkat," řekla máma. ,,Ne to v žádném případě. Ryan je tvrdohlavý, ale ono ho to přejde. Tebe už zná a s Alex a Danielem bude vycházet dobře uvidíš," odpověděl jí trochu smutně Mike. ,,Jo snad si sednou a nebudeme řešit nějaké spory mezi nimi," to bylo poslední co jsem zaslechla, a pak jsem slyšela už jen kroky po schodech. Takže ten Ryan, asi taky není nadšený, že jsme se jim sem nastěhovali.
No doufám, že se potvrdí Mikeova slova a budeme spolu nějak vycházet.

*Tak další díl je venku🙂 jaký máte zatím na příběh názor a co si myslíte, že bude zač druhý bratr?😊 jinak kapitoly bych chtěla přidávat, tak dvakrát do týdne vždy v nějaké určité dny, aby v tom byl nějaký řád a nebyly mezi díly velké pauzy🙂 *