Have You Ever Seen the Rain? [Londýnská trilogie #2]

Druhý dopis

Drahá Emmo,

právě jsem dohrál představení. Sedím teď sám v potemnělé šatně a snažím se vymyslet nějaký smysluplný text. Již téměř hodinu tu zírám do zdi a přemýšlím. Kde jsi? Kde tě mám hledat? Dostala jsi můj první dopis? Vrátíš se někdy?

Už měsíc jsem o tobě neslyšel. Jen Marika se zmínila, že jsi v pořádku. To se mi maličko ulevilo. Každopádně se nemůžu na nic pořádně soustředit. Zrovna jsem tu měl reportérku, která se mnou dělala delší rozhovor. Poznala na mně, že nejsem ve své kůži. Naštěstí to přisuzovala tomu zrušenému zasnoubení. Nechal jsem ji při tom, i když neměla pravdu. Vzpomněl jsem si, jak jsi se mnou dělala náš první společný rozhovor. Včera vyšla tvá kniha. Musel jsem si ji okamžitě koupit. Je vážně skvělá. Vážně mi chybíš.

Máš pravdu, ta premiéra teoreticky nebyla naše úplně první rande. Protože ty jsi to tak nikdy nebrala. Nenapadlo mě, že si o mně budeš myslet, že bych Ti někdy lhal. Vážně mi to tenkrát nedocházelo. Vyznal jsem Ti lásku, ale byl jsem pro tebe lhář. Zeptala ses, co je podle mě vlastně láska. Má odpověď je stále stejná.

„Zamilovat se je pořád stejné. Je to překvapivé, šokující, chaotické a nádherné jako to vždycky bývalo. Srdci neporučíš. Nevybereš si do koho se zamiluješ. Prostě se to stane. Když se do někoho zamiluješ, nedokážeš vysvětlit proč. Prostě to tak je. Pravá láska je o přijetí, o pravdě, o zranitelnosti a když chceš opravdu někoho přijmout takového, jaký je. To je pravá láska,"

Tehdy přišla Amy a ty jsi mi utekla. Každopádně naše první rande byla večeře u mě v bytě. Byl jsem šíleně nervózní, vážně nelžu, a snažil se uvařit večeři. A to vařit umím! Přišla jsi o chvilku dřív a já byl v šíleném skluzu. Dokonce jsem málem podpálil sporák, když jsem Ti šel otevřít. Až tak jsem byl nervózní. Nakonec jsme všechno přeorganizovali a já udělal své slavné boloňské špagety.

Snad se k tobě ty dopisy dostanou. Chybíš mi.

S Láskou

Angličan, který to podělal