Have You Ever Seen the Rain? [Londýnská trilogie #2]

První dopis

Drahá Emmo,

rozhodl jsem se, že Ti pošlu tvé dopisy nazpátek. Jen mi přišlo fér, aby to bylo na obou stranách hřiště vyrovnané. Proto jsem se rozhodl poslat Ti svých pět dopisů. Sedím v parku, kde jsi mi psala první dopis, a snažím se najít správná slova. Je to právě týden ode dne, kdy jsi někam zmizela. Kde jsi ví jen pár lidí, ale nikdo mi nic nechce říct. Celá tahle situace mě dohání k šílenství. Každý den procházím místa, kde bych tě mohl potkat, kde jsme spolu něco zažili, kde doufám, že na Tebe narazím. Choval jsem se jako totální pitomec. Vážně se omlouvám.

Možná bych tu mohl citovat z Shakespeara nebo Oněgina, ale slíbil jsem si, že se Tě pokusím dostat zpátky. A já nejsem podvodník.

Nebudu Ti lhát, pamatuji si Tvé dopisy slovo od slova. A taky přesně vím, že jsme se potkali 12. února 2014. Měla jsi na sobě tmavé kalhoty, červený kabát, bílé rukavice a na hlavě červenočernou čepici.

Všiml jsem si Tě při příchodu. Vypadala jsi opravdu zmateně. Ve tváři jsi měla ten tvůj roztomilý výraz, který máš, když jsi v rozpacích.

Ani nevíš, co pro mě znamenalo to, že jsi mě brala jako kluka z komparzu. Znovu jsem se cítil jako kluk z předměstí.

Ano, Dex s Lizzie se nás pokoušeli dát dohromady od prvního okamžiku. Občas jejich snahy vypadaly komicky, než aby je někdo bral vážně. Ale musím jim poděkovat za to, že mě dokopali k jedné věci. O tom až později. Moc dobře si pamatuji na tvůj úsměv, když jsem jedné milé postarší paní řekl madam. Ten úsměv mi rozzářil den.

Opravdu doufám, že se k tobě můj dopis dostane. Tohle už je čiré zoufalství. Kde jsi?

Měl bych končit, začalo pršet a schyluje se k pěkné bouři.

S Láskou

Angličan promoklý až na kost