I need you Sparrow! | Eidamka

Never ending story

Byla jedna Lucijána, co se probudila z rána.
Lucijána byla ráda, že jí přišla zpráva.
 V milé zprávě mile stálo:
 ,,Strašně smrdíš Lucijáno."
Lucijáně došly slova, žádnou zprávu znova!

 Úžasná básnička báj moje sestřenice! Potlesk! :D (já ji sem musela dát xD)

 ,,Jacku? Proč je to kolem nás najednou šedý?" zeptala jsem se Jacka, když jsem se po sto padesáti letech probudila z nějakého mého transu. Loď proplouvala mlhou hustou jako...těsto na moje unikátní sušenky (když jsem ho začala šlehat, začala se točit celá miska xD). Osobně jsem měla strach z té mlhy. Mohlo na mě cokoli kdykoli vyskočit. A sežrat mě to! Teda pokud by to nebylo vegetarián jako já. V tom případě bychom spolu sežrali všechny ostatní, protože bychom byli sekta, která by se vymluvila na to, že vegetariánství se nevztahuje na kanibalismus. No ale to už je vedlejší. 

 ,,Jsme v mlze, lásko..." odpověděl s úšklebkem a dál se věnoval svému...tedy zírání do prázdna a dělání, že přemýšlí...Jen jsem si povzdechla a šla si lehnout do podpalubí. Poslední dobou to bylo...mega divný. Chci říct, že Jack byl docela (hodně) divnej. Ne že by předním divnej nebyl, ale chápeme se? Skoro vůbec jsme se nebavili, protože pořád předstíral, že přemýšlí. Kdyby bylo na mně, otočila bych celou loď a plula zpět. I když úplně nejradši bych byla doma. Budoucnosti mi strašně chyběla...ta věta zní divně. Ale je to tak. 

 ,,Jucii!" přiběhla za mnou Frida vesele. Aspoň někdo tu měl dobrou náladu. 

 ,,Fridi." usmála jsem se a vzala jsem si ji do náruče. 
 

 ,,Kam plujeme?" zeptala se nesměle. Pořád byla docela zmatená ze všeho, co se okolo ní dělo. 

 ,,Fridi...já sama pořádně nevím." zakroutila jsem hlavou. ,,Ale slibuju ti, ať už to bude kamkoli, vždycky tě ochráním...čestný vegetariánský." zasmála jsem se. Ona kývla a chytla mě za ruku. Jejími jemnými prstíky jezdila po mých dlaních. 

 ,,Máš ráda Jacka?" podívala se mi do očí. Zasekla jsem se. Samozřejmě, že jsem ho měla ráda, ale bylo to teď docela složité. Normálně, přemýšlet mě bolelo. Proto jsem se rozhodla nasadit můj ultra krutopřísný bezmozkový režim. 

 ,,Mám." usmála jsem se. ,,Hele, co takhle si jít pro něco pro jídlo?" nazdvedla jsem obočí. Upřímně, už mi docela vyhládlo. Oči se mi rozzářili, když Frida přikývla. Chytla jsem ji za ručku a kráčela jsem si to na pána k jídlu. Frida ale zakopla a žďuchla do bedny s jabkama. Tři jabka za sebou spadla v pro mně velice známém rytmu. Vykulila jsem oči, dvakrát dupla a na třetí dobu tleskla. Frida si mě přejela nejistým pohledem. ,,Dívej! To je jedna boží písnička, na první dvě doby d upneš a na třetí tleskneš, takhle-" předvedla jsem jí to. Párkrát jsem to ještě zopakovala, dokud se ke mně Frida nepřidala. ,,Poslouchej, a teď jedeš: Buddy you're a boy make a big noise playin' in the street gonna be a big man some day! You got mud on yo' face, you big disgrace! Kickin' your can all over the place, singin'!" odzpívala jsem začátek a zastavila. ,,A teď ty se ke mně přidáš: We will, we will rock you!" řekla jsem jí a ona se ke mně přidala. Jako, bylo to s ní boží! Takhle jsme tam ještě chvilku zpívali, než za nama přišel Gibbs. 

 ,,Co děláte?" zeptal se zmateně. 

 ,,Viděls Bohemian Rhapsody?!" křikla jsem šťastně a podívala se na něj. ,,Oh...počkat...asi ne, že? No nevadí." mávla jsem nad tím rukou. ,,Hele, úplně vidím, jak bychom si založili kapelu!" křikla jsem opět. 

 ,,Ehm." odkašlal si nejistě Gibbs.

 ,,Chtěl bys bicí?" zeptala jsem se dál naprosto ignorujíc jeho nechápavost. ,,NE! Já si vezmu bící, ty bys měl baskytaru." zamyslela jsem se. ,,Jack by měl elektrickou kytaru, Marty by hrál na klavír a Frida by zpívala...jo! Ježiškove já jsem ta úžasná." sedla jsem si na krabici s jídlem. ,,To bylo tak namáhavý vymyslet." zakroutila jsem hlavou. Gibbs se na mě jen nechápavě díval. 

 ,,No. Připluli jsme k pevnině jen tak mimochodem." dodal.

 ,,Fakt?! Fridi! Letíme!" vzala jsem si Fridu do náruče a rozběhla se směrem ven z lodě. 

 ,,Pšt!" okřikl mě Jack, když jsem se málem rozsekla na palubě. Bezeslov jsem došla ke kraji lodi a sledovala jsem pevninu. ,,Vezmeme si člun a poplujeme tam ty, já, Marty a Gibbs." šeptl. 

 ,,A Frida?" obořila jsem se na něj. 

 ,,Zůstane tady, je to moc nebezpečné." zamračil se.

 ,,Oh." postavila jsem Fridu na zem. Potom už posádka nachystala čluny a naše čtveřice do nich vlezla. Měla jsem z toho všeho takový zvláštní pocit. Něco mi tady nehrálo...

***

 Rychle jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Seděla jsem ve vlaku...a všude okolo mě byly lesy. Zmateně jsem se postavila. Já usnula? To byl jen sen?
 Vyhrnula jsem si rukáv a spatřila vypálené písmeno P. Koutkem oka jsem se pousmála. Z kapsy jsem vytáhla nějaký pytlíček. Když jsem jej otevřela, našla jsem zde tři šedé vousy. Ještě víc jsem se pousmála. 

 ,,Hahaha!"

 ,,Co tak řveš?!" ozval se Kamil z mé sedačky. Šťastně jsem vypískla. 

 ,,Dámy a pánové, show nekončí..." s úsměvem jsem popadla batoh, vousy, Kamila a vyběhla jsem z vlaku...

****************************************

:(((( dámy a pánové...never ending story, dylina Lucka bude v našich srdcích žít i nadále. Nechala jsem schválně otevřený konec. Já to neměla tak ráda, ale až teď jsem pochopila, jaké je v tom kouzlo. Přejete si, aby Lucka chodila s Jackem? Well, můžete to mít. Přejete si aby byli nejlepší kamarádi? Well, máte to. Přejete si, aby jí Kamil spadl na dno moře (pokud ano tak mi to ani neříkejte >:(( ) well, můžete to mít. Otevřený konec má tolik možností, u kterých bych litovala, že jsem vám je neposkytla. A taky jsem to nechtěla nijak přímo ukončovat, abych pak třeba nebyla smutná, že jsem to nějak...popatlala :D jak to umím :DD 

Osobně, moc nevím, co tady na konec mám psát. Vždy mě po cestě autobusem nebo při velice záživné (hehe) hodině geologie napadá tolik moudrých...konců a teď? Pomoc :D kdybyste chtěli nějaké zajímavosti, něco by vás zajímalo, pište :) víte, že původně jsem chtěla Lucku prostě...zabít? Že ji Jack vymění za Perlu a čau :D ještě že jsem to neudělala, vyhodila bych se z okna
Jinak, když si tak zpětně říkám, nemá to moc velkou zápletku ten děj, snad vás to nenudilo :D upřímně, žádná osnova na toto neexistovala, vždy jsem snědla něco sladkýho a šla jsem psat :D

Jinak, ti co jste to se mnou vydrželi až doteď...miluju vás, opravdu. Že si to i přes mou...jak dlouhou pauzu? Moment, čumnu na to...9.9. 2018?!?!?! Teď jsem málem omylem spadla z postele, i moje kočka to nechápe! Až teď cítím tu veškerou provinilost :( ne fakt, mě to mrzí... :( tak snad jste mi stále zachovali svou přízeň.

PS.: já su uplná vyjetina já dokonce prvně zapomněla pojmenovat kapitolu XDDDD asi už bych měla jít spat :DD dobrou noc <3