I need you Sparrow! | Eidamka

Já-já se bojím

Naprosto bez hnutí jsem ležela na písečné pláži. Slaný mořský vítr mi foukal mé hnědé vlnité vlasy po lopatky na obličej. Atmosféra jako stvořená na odpočinek a opalování. Zvedla jsem se do tureckého sedu a pozorovala širé moře přede mnou. Po chvíli jsem se rozhodla, že si zaplavu. Jelikož jsem nechtěla mít mokré oblečení, rozhlédla jsem se, že nikdo nikde není a svlékla jsem se do naha. Pomalu jsem vstupovala do studeného moře. Když už jsem cítila, že za chvíli nedosáhnu na zem, odrazila jsem se a začala jsem plavat. Užívala jsem si skvělé osvěžení. Ovšem stále jsem si dávala pozor, jestli někdo nejde. Jsem stydlivá. Otočila jsem se zase směrem k moři.

...dobře, toto není můj styl psaní :D pojďme to zkusit ještě jednou :D

Ležela jsem jak rozmázlá palačinka na pofidérním horkým písku. Ten pofidérní větr mi furt foukal moje pačesy do gzichtu, že jsem nic neviděla. Byla by to dokonalá atmosféra na opalování a chill, až na ten větr. Zvedla jsem se a čuměla jsem na zvlněné moře předemnou. ,,Poslyš, podvědomí?" zavolala jsem v duchu. ,,Co?" ihned odpovědělo. Usmála jsem se. ,,Chci se jít čochtat, ale nechci si namočit oblečení. Co mám dělat?" , ,,Vyslíct se?" odpovědělo nechápavě. ,,Jako ale já tady nechci být nahá! Nemám plavky!" vypískla jsem zděšeně. ,,Ty seš trubka." usoudilo a už se neozývalo. Takže mě i podvědomí opustilo. Zvedla jsem se a nenápadně jsem cupkala směrem k moři. ,,JE U NĚKDO????" zařvala jsem snad přes půlku Karibiku. Odpovědi jsem se nedočkala, což bylo nejlepší znamení. Shodila jsem se sebe oblečení a rozběhla jsem se k vodě. Připadala jsem si jak v nějakým akčním filmu. Skočila jsem. Letěla jsem. Rozmázla jsem se...protože jsem chtěla dramaticky skočit, ale odrazila jsem se brzo. Tak jsem se rozmázla...to umím asi vážně jenom já. Tak jsem se tedy zvedla a šla jsem to zkusit znovu. Tentokrát se mi to díkybohu povedlo. Tak jsem tam plavala prsa, kraula, motýlka...chobotnici? Hrála jsem si na ponorku, loď, potápku a prostě chápete? Úplně mega dobře mi bylo. Najednou jsem ale uviděla někoho na pláži. Jelikož jsem byla docela daleko, nemohla jsem přesně určit, kdo to byl. Nebo mohla, když jsem na tomhle ostrově byla sama se Sparrowem? Došel k mýmu oblečení. Sakra. Zvedl ho se země...,,A jsem v prd-" , ,,Seš." přerušilo mě podvědomí. Jack chvíli to oblečení zkoumal a poté se začal rozhlížet. Rychle jsem se potopila. Jelikož ale moře nadnáší jak sviňa, tak mě to vyneslo nad hladinu. ,,Sakra." pomyslela jsem si. Udělala jsem na hladině hvězdu. ,,Plán právě keksnul." nadávala jsem. Vystrčila jsem hlavu abych viděla, jestli tam je. Lidi. On seděl v písku, v rukou pevně svíral moje oblečení a jakmile mě uviděl s posměškem mi zamával. Sakra. To asi tady v tom moři zůstanu navždy. Jen jsem se ušklíbla a doplavala jsem tak, abych mu viděla do obličeje. Své tělo jsem měla ale pořád schované pod hladinou. ,,Jednou budeš muset vylízt." ďábelsky se usmál Sparrow. Já na něj vyplázla jazyk, ,,Nevylezu.". On se ušklíbl, ale seděl dál.

Uběhlo asi půl hodiny a jsme na tom stejně. Já jsem furt nahatá zalezlá ve vodě a Jack drží moje oblečení a sedí v písku. ,,Prosím. Jacku." zaškemrala jsem. On se jen podíval na mě, moje oblečení, za sebe a nakonec zakroutil hlavou. ,,No tak...ssss." zasyčela jsem jak had. On zas zakýval hlavou, že ne. ,,Jen tak mimochodem. Skočilas hezkýho placáka." ušklíbl se a podíval se na mě. ,,Coooo? Jak to můžeš vědět? Počkat! Tys mě viděl!" vypískla jsem. On přikývl. ,,Kolik jsi toho viděl?!" křikla jsem. ,,Všechno." ze široka se usmál. ,,Ojojoj. To jsem v pr-" , ,,Seš. Zas." přerušilo mě podvědomí. ,,Co mám dělat?" , ,,Ježkovi zraky vylez ne? Stejně už tě několikrát viděl..." řeklo znuděně. ,,I can't!" křikla jsem v duchu. ,,..." , ,,...hele ale tobě se to řekne!" křikla jsem. ,,Je to jenom Jack! Už tě viděl! Nemáš co ztratit!" řeklo. ,,Stejně je to divný..." odfrkla jsem si. Jack mě pořád jen pobaveně sledoval. ,,Dej mi to oblečení, nebo na tebe pošlu žáby!" pokusila jsem se mu trošku vyhrozit (co to je sakra za slovo?! xD). Pořád se usmíval. Už mi ten jeho posměšný úsměv začínal lízt na nervy. ,,Jacku..." nervně jsem utrousila. ,,Ano, lásko?" optal se, jak kdyby nevěděl, co chci. Ehh. Už mě to v tý vodě fakt nebavilo. Měla jsem pocit, že se za chvilku rozteču. A budu součást moře. A pak si někdo lokne tý vody a lokne si tím pádem i mě...no fuj! Zhluboka jsem se nadechla a stoupla jsem si. Jack se vítězoslavně ušklíbl a stoupl si. Jistými kroky jsem se vydala pro své oblečení. Jeho pohled na chvíli spadnul trosku níž, ale když zjistil, že ho probodávám naštvaným pohledem, rychle se od tama vrátil k očím. Stoupla jsem si před něj. ,,Naval. Mi. To. Oblečení..." prosedila jsem naštvaně mezi zuby. On mi po podal. Chtěla jsem si ho vzít, ale ten lotr- jak by ho nazval ten týpek z obchodní lodě :D- s rukou cukl do strany. To už jsem ten vztek v sobě neudržela. Rozmáchla jsem se a liskla jsem mu. S ním to cuklo do strany a já si rychle vzala svoje oblečení, do kterýho jsem se začla sáčkovat. Nevýhoda byla, že jsem byla mokrá :/. Tak se mi do něj sáčkovalo špatně a ještě pak bylo mokrý. Jack, ihned co se vzpamatoval se na mě uraženě podíval. ,,Promiň." usmála jsem se a pohladila jsem ho po tváři, která teď byla červená jak rajčátko. ,,Jacku?" , ,,Hmm?" zamručel. ,,Naučíš mě prosím šermovat?" zeptala jsem se nejistě. On se na mě překvapeně podíval, ale pak se ušklíbl: ,,Co za to?". ,,Nezabiju tě ve spánku." , ,,O to strach nemám." usmál se. ,,Měl bys začít mít." dodala jsem ďábel facem. On sebou mírně ucukl. Potom se otočil a šel směrem k lodi. Nechápavě jsem tam zůstala stát. ,,Foo?" zeptala jsem se nechápavě. Doběhla jsem ho. Při běhu mě ale něco napadlo. Odrazila jsem se a skočila jsem Jackovi na záda. ,,Ehh?" lehce se zakymácel. ,,A jeď koni! Já na koni umím, na mě nevyzraješ! Mám jezdeckou i chovatelskou licenci, heč! A taky už jezdím na koni od 5 let! A prej jezdím dobře! A umím trošku z drezury. A taky jsem obsedala divokýho koně!" nadšeně jsem Jacka pobízela. ,,Lásko-". Proč mi tak říká? ,,Já jsem šťavnatý okurek Lucinka!" křikla jsem rychle. Zasekl. Potom bylo ticho. Jack se se mnou na zádech jako obvykle kymácel se strany na stranu. ,,Co je Jacku?" zeptala jsem se nervně. On si sedl na zem a lehl si. Takže mě přimáčkl. ,,Aaa. Jacku!" křikla jsem. Pustila jsem se ho a on toho využil a rychle se zvedl. ,,Neee! Utekl mi kůň..." řekla jsem smutně a stoupla jsem si. Rozběhla jsem se za ním. Tentokrát jsem si z něho koně už neudělala...radši. Dostali jsme se na loď. Pojmenujme si ji třeba Okurek. Ano...vážně miluju okurky :D. Takže. Když jsme byli na Okurku, Jack po mě z ničeho nic hodil kord. Tak tak jsem ho chytla. Nechápavě jsem se na něj podívala. Když jsem však spatřila, že vytasil svůj kord, zjistila jsem, že jsem v...ehm...řiti. Čekal, až zaútočím, nebo já nevím, co čekal, ale já se otočila jsem se a s křikem jsem začala zdrhat na druhou stranu lodi. Jacka to sice asi zarazilo, ale moc neváhal a rozběhl se za mnou. Ale on mi tak šikovně naběhl. Tak se najednou objevil přede mnou. Seknul po mně a já jsem to záhadně vykryla. Sama jsem se tomu divila. Ale sekl po mně znova. ,,Aaaa. Mě rozsekáš!!" křikla jsem zděšeně a zas jsem to vykryla. Jelikož jsem se smrtelně vážně bála o své zdravý a končetiny, rozběhla jsem se zas na druhou stranu. A takto jsme prosím běhali další půl hodinu. Dokud jsem nebyla fakt už vyčerpaná. Opřela jsem se o stěžeň a rychle jsem dýchala. Rychle jsem sebou mrskla na druhou stranu stěžně ale narazila jsem na Jacka. Přiložil mi nůž ke krku a šeptl mi do ucha: ,,Mám tě, Okurko.". Pohledem se vrátil zpět k mým očím. Trhaně jsem se nadechla, když začal rukou, kterou mě držel u stěžně jezdit nahoru a dolů po mých bocích. Jakmile jsem ucítila, že ruku, kterou mi držel nůž u krku povolil, využila jsem situace a prudce jsem role obrátila. Dýku jsem mu vzala a namířila ji na jeho obličej, držíc ho u stěžně. Šlo vidět, že ho to zarazilo. Protože jsem normálně zdrhala a strategie nebyla zrovna moje silná stránka. Když jsem se ale zahleděla do těch jeho očí, nemohla jsem zůstat kamenná. Ruka, ve které jsem pevně svírala smrtelnou zbraň se mi začala třást. Jack si toho všiml. Jemně zbraň odstrčil od jeho obličeje a převzal si ji. Letmo se usmál a jemně mi prohrábl vlasy. ,,Ten je hot, cooo?? Jak HOT-dog, nebo warm dog, chapeš? Teplý pes!" vyprsko smíchy podvědomí. ,,Proč ty si vždycky najdeš tu nejmíň vhodnou chvilku?" zeptala jsem se jí docela nervně. ,,Kámo...kámoško, sorry. Já jsem rebel podvědomí." dodalo hrdě. Ugh. ,,Lu?" přerušil mě z přemýšlení Jack. ,,Da?" , ,,Dobře šermuješ." dodal s ironií v hlase. ,,Hele nedělej. Já třeba umím rukama toto...no...víš co. Bojovat rukama. Bo jsem dlouho chodila na slimbox." nechápavě ucukl. ,,Co to je?" , ,,Ukážu ti to." ďábelsky jsem se usmála. Chytla jsem ho za ramena a strkala jsem ho doprostřed paluby. ,,No zapomeň, že to budeš ukazovat na mě!" vykřikl. Potom odešel. Chvíli jsem tam stála a čekala, co udělá. Za nedlouho se vrátil s prázdným sudem. ,,Potřebuju dva nějak spojený. Aby to bylo vysoký cca. jak člověk." , ,,No tak pro ten druhej si jdi sama." odfrkl si. Protočila jsem oči  a vydala jsem se do podpalubí. Tak jsem vyštrachala nějakej sud. Lidi. Ten sud byl těžkej, i když byl prázdnej. Když jsem ho táhla po schodech, myslela jsem, že se rozpůlím. Ale jak může být tak těžkej. Tak tak jsem ho tam dotáhla. Jako táhnou ho ještě nějaký 2 metry dál, tak se na to vykašlu. Ten sud co donesl Sparrow jsem postavila na ten můj. A představte si, že ten jeho sud byl lehčí! ,,Tak. Teď si stoupni sem. A budeš ten sud držet." usmála jsem se. ,,Proč si ho nepodržíš sama?" zeptal se na úplně nesmyslnou otázku. ,,Nemůžu sud držet a zároveň do něj mlátit. To je nemožné." odpověděla jsem nechápavě. On se ušklíbl: ,,Ty v pohodě zvládáš nemožný věci. Třeba potopit člun  jeskyni. Nebo strčit nohu do malinkaté mezírky mezi člunem a molem, nebo-" , ,,Ticho!" přerušila jsem ho. Jen se na mě nechapavě podívat. ,,To už by stačilo. Teď ti ukážu tu pravou slimbox power!" křikla jsem. ,,Padej to držet." sykla jsem nenápadně. On se teda překonal a šel ten sud chytit. Já jsem si připravila základní postoj. ,,Počky ještě něco!" křikla jsem a odběhla jsem do kapitánské kajuty. Tam jsem z plesnivýho šuplíku vytáhla neplesnivej obvaz. To je co? Začala jsem si jej obvazovat kolem rukou, jako boxerské bandáže. Nechci mít další týden pohmožděný prsty. Rozběhla jsem se zpět za Jackem, který už docela nervně držel ty sudy. ,,Tak. I'm ready!" křikla jsem. Jack stisk trošku zesílil. Asi se bál, co vyvedu. Já se zase připravila do základního postoje. ,,Tfuj!" odplivla jsem si pro dramatičnost. Nachystala jsem se a vykopla jsem. Chtěla jsem udělat boční kop...namísto toho jsem si asi pohmoždila holeň. ,,Aaaa!" zařvala jsem se slzami v očích a spadla jsem na palubu. Jack ke mně okamžitě doběhl. ,,Já ti to říkal ty Okurko." vzal mě do náruče a donesl mě do kapitánské kajuty. Tam mi něco s tou nohou udělal. Nevěděla jsem přesně co, protože jsem měla dost práce s křičením od bolesti. ,,Aaa. KUR-" , ,,Můžeš už laskavě sklapnout?!" zeptal se nervně Sparrow. ,,Tys taky křičel, když jsem ti vytahovala kulku!" křikla jsem zpět. ,,Ale kulka je něco jinýho, než tady to co máš s tou nohou. Jak ji máš pochcanou, nebo co." , ,,Myslíš pohmožděnou?" zeptala jsem se nechápavě. ,,No, jo. To." řekl a silně mi utáhl obvaz. ,,Jako ale- áááá!" zařvala jsem bolestí.