Nová země

Kapitola-XII

Andrews seděl ve své kanceláři. Z hluboka jsem se nadechl, zaklepal a vstoupil. "Pane admirále, generál Marven."
"Á, Davide výborně co pro mě máš?"
"Hlášení, pane."
"Nemluv tak formálně."
"Dobrá Dany, tady to máš a ještě bych tě chtěl o něco požádat."
"O co se jedná?"
"Víš, jak jsme byli na té planetě, byla zde vcelku nevyspělá, neolitická civilizace. Ovšem objevili se tam stejní útočníci, jako ti co zaútočili na naši planetu. Byla zde mladá dívka, přibližně mého věku a, no, slíbil jsem jí, že pomstím její rodinu. Mám souřadnice, kde jsou jediné...." nestihl jsem to doříct a Dany mě zastavil.
"Vem si Kártrovu a Mekenzíovu flotilu."
"Dobrá. A ještě bych chtěl to děvče, Amia se jmenuje, no, chtěl bych, aby zůstala se mnou na lodi."
"Dobře, Davide. Teď odchod podám zprávu ostatním a teď se běžte vyspat vyrazíte za 12 hodin."
"Provedu."

O 12 HODIN POZDĚJI

Probudil jsem se s Amiou v objetí. Nechal jsem ji spát a napsal jsem jí na papír na stolku, že jsem šel na můstek. Číst se naučila asi tak rychle jako střílet z pistole. Odešel jsem na můstek a zkontaktoval jsem Kártra a Mekenzího.
"Pánové vyražte se všemi svými jednotkami na tyto souřadnice. Nabijte zbraně a štíty. Vyražte." Pánové po chvíli vyrazili a já jsem předal rozkazy ostatním. Vyrazili jsme za nimi. Čas jsem strávil s Amiou v mojí kajutě a vyprávěli jsme si o našem dětství, o našich předcích, o našich rodinách. Když jsme přišli na toto téma měl jsem s tím menší problém. "Víš, moji rodiče mě nechtěli podpořit v tom, co jsem si vybral. Oba dva jsou vědci a přímo ti říkám, že mě do toho nutili taky. V šesnácti letech jsem utekl z domova. Jednou v noci jsem si zbalil většinu svích věcí, všechny svoje peníze, které jsem si vidělal při různých věcech. Víš lidi jako jsem já jsou označováni jako white hat hekři. Vidělával jsem si tím, že jsem někomu nezákoně narušil jeho obchod pomocí počítače, to je támhle to, o čem jsme se bavili, uložil jsem si informace o postupu, jak jsem tam vniknul a navrhl jsem řešení. Druhý den jsem s tím přišel do pobočky té firmy, sešel jsem se s jejich šéfem, ukázal jsem mu to, aby mi uvěřil, vzal jsem si nějaké jeho informace, které jsem mu vrátil a řekl jsem si částku za, za kterou jim prodám řešení. Ale vraťme se k tématu. Nějakou dobu jsem se jen tak poflakoval. Vždycky jsem si zašel koupit jídlo, přespával jsem pod stanem. Když mě to přestalo bavit, vydal jsem se k mému kmotrovi. Tehdy mu bylo 31 let. Jmenuje se Dan Andrews  a nyní je mým velitelem. U něj jsem žil až do té doby než jsem dostudoval. K mým rodičům mám jen takový vztah, že jsou to dva lidé, díky kterým jsem na světě a kteří se o mě starali do mojich 16 let. Několikrát jsem se u svých rodičů ukázal. Na narozeniny otce, matky, mojí mladší sestry Niny, na moje vlastní jsem za nimi ale nejezdil. No ale změňme téma." dokončil jsem svůj sálodlouhý monolog. Amia se na mě chvíli dívala, pak mě objala kolem krku a políbila. Trochu mě to vyvedlo z míry, ale nakonec jsem ji taky obejmul a políbil. "Doufám, že mi tvé rodiče někdy představíš." špitla. Usmál jsem se na ni a šli jsme si lehnout. Cesta byla dlouhá a oni ještě nebyli ani v polovině.