Vlčí dívka

16.

Každý den jsem trávila s Bastem, bylo mi s ním fajn.
Dneska je úplněk.
Jeden kluk z gymplu se mě zeptal, jestli s ním budu chodit. Byl to fajn kluk, Jackob.

Ale když jsem Bastovi řekla, že s ním chodím, tak nadšený nebyl.
,,Ahoj Bell."
,,Ahoj Baste."
,,Tak jak dneska bylo s Jackobem?!"
,,Baste, promiň."
,,Ne dobrý, já promiň."

,,Smečko, dnes je zase úplněk. A já mám jisté opatření."
Nevěřícně jsem na Alfu hleděla.
,,Sebastian bude dnes tady v kleci."
Nemohla jsem věřit vlastním uším.

,,Alfo, proč tam musí být?"
,,Protože je to ďábel Bello."
,,Není, já tomu nevěřím!"
,,Tak si nevěř, ale mě vzdorovat nebudeš!"

Smutně jsem se na Basta podívala.
On jen odvrátil zrak a vydal se ke kleci. Bylo mi ho líto. Nebylo to fér.

Najednou jsme se všichni začali proměňovat. Alfa i se zbytkem smečky utekl do lesa, ale já jsem zůstala s Bastem. Povídali jsme si vlčí řečí.

,,Proč nejsi s nimi?"
,,Protože chci být tady s tebou."
,,Nech toho Bell. Máš přítele. A teď běž za ostatními."
Nevěřila jsem tomu, on mě u sebe nechtěl.
S kňučením jsem odešla.