Vlčí dívka

2.

Přišla jsem ze školy domů a plácla sebou na postel.
,,Bello?"
,,Ano?"
,,Bello!"
,,Už jdu."
Bože, to mi to jako nemůže říct aniž bych vstávala?

,,No tak co jsi potřebovala?"
,,Vykliď myčku prosím. Jo a dneska je úplněk."
,,Dobře, jdu na to. A vím to."
Máma o mém tajemství nevěděla, neřekla jsem jí to. Myslí si, že jsem tím prostě fascinovaná a proto vždy chodím na noc k Sáře, kterou to fascinuje stejně jako mě.

Už se začalo stmívat. Rozloučila jsem se s mámou a vydala jsem se do lesa.

,,Ahoj Bello."
,,Ahoj Alfo."
Nikdo mu nikdy nesměl říct jménem.
,,Dneska něco zajímavého?"
,,Ano, přibude mezi námi nový vlk."
To se mi líbilo. Hlavně řekl, že to bude vlk, ne vlčice. Proboha Bello, na co to myslíš?

Po nějaké době jsme se všichni začali měnit. Já se proměnila v krémovou vlčici s čokoladovýma očima. A ten nový vlk se proměnil v černého vlka s přenádhernýma zelenýma očima.
Ale tady nastal hned první problém. Podle pověstí byl on ďábel.