Z pohledu Sebastiana:
Byl jsem tak rád, že jsem ji mohl obejmout.
S Bell mi bylo jako ještě s nikým.
Mohl jsem s ní být svůj. A ona se mnou byla taky uvolněná, cítil jsem to.
,,Tak jsme tady."
Dovedl jsem ji na mýtinu uprostřed lesa.
,,Baste, to je nádhera!"
Pevně mě obejmula a já jsem byl jak v sedmém nebi.
,,Jsem rád, že se ti tu líbí."
Lehli jsme si vedle sebe do trávy a povídali jsme si.
,,Baste?"
,,Ano?"
,,Budeš na mě zítra zase čekat?"
,,Pokud budeš chtít."
,,Chci. A moc."
,,Budu tam."
Usmál jsem se na ni a lehl si blíž k ní. Nevadilo jí to. Naopak. Přitiskla se ještě blíž a hlavu si položila na moje rameno.
V tu chvíli mi bylo jako ještě nikdy.
Ani nevím, jak dlouho jsme tam tak leželi, ale můj žaludek se začal ozývat.
,,Tak asi půjdem ne?"
Zeptala se mě Bell pobaveně a já jen přikývl.
Nakonec jsem ji doprovodil domů a obejmul ji.
,,Pa Bell. Zítra."
,,Ahoj Baste. Budu se těšit."
Mé srdce předvádělo trojitý salta.
ČTEŠ
Vlčí dívka
Short StoryMám úplně normální život jako ty. Chodím do školy, žiju sama s mámou, mám koníčky, jsem zamilovaná, mám kamarády,... Ale mám jedno tajemství. Jsem napůl vlk a napůl dívka.
