Creepypastas

Darkness in the Rearview Mirror

„Temno ve zpětném zrcátku"

Odjakživa jsem měl problémy řídit sám v noci. Nejhorší to bylo v prvních chvílích, kdy jsem teprve dostal řidičák, ale hlodavý strach mě i po čase nikdy neopustil. Dívat se do zrcátek a vidět nic je dezorientující, a myslím tím opravdu nic jen požírající temno noci. Kvůli tomu jsem váhal kontrolovat zrcátka, kdy jsem mohl vidět tu černou prázdnotu, nebo hůře, zahlédnout někoho, jak sedí na zadním sedadle a zírá přímo na mě.

V létě 2013, jsem se vracel z párty, sám, po dálnici 902. Byla skoro půlnoc a je zbytečné říkat, že byla totální tma. Jako obvykle v noci bývala, seděl jsem na kraji, nakloněn k přednímu sklu. Měl jsem vypnuté rádio, neslyšel jsem nic, až na tlumený rachot pneumatik na dláždění a monotónní hukot motoru. Pohlédl jsem do prostředního zpětného zrcátka a v zadním okně jsem neviděl nic jiného než tmu.

Vím, že jsem nic neviděl, když jsem se ohlédl. Jsem si tím jistý. Jen patrně nekončící tmu noci. Pamatuji si to tak jasně, protože ani ne o deset sekund později, mě zleva minulo auto. Se zapnutými světly. Měl jsem jeden z těch náhlých adrenalinových nárazů, jako když si myslíte, že vidíte osobu oknem ve vašem pokoji, i když je to jen strom, nebo když se probouzíte v noci s pocitem padání. Deset sekund zpátky za mnou nic nebylo. Z ničeho nic auto. Celou cestu domů jsem se třásl a věděl jsem, že něco bylo špatně.

Další ráno jsem našel dvě řady škrábanců blízko zadní části mé dodávky. Jedno bylo vzadu vlevo, druhé zase vpravo. Auto bylo docela staré. Ty škrábance tu mohly být už měsíce, ale to bylo prvně, co jsem si jich všiml. 

Když na to tak zpětně koukám, jsou tu dvě možnosti toho, co se tu noc stalo. První možnost. Nějakou závadou v realitě, nebo něčím paranormální, se to druhé auto nějak objevilo za mnou a to během deseti sekund, co jsem zkontroloval zrcátko. Jako nějaká divná přízračná blbost nebo něco. Nicméně, druhá možnost je to, co působí moji krev stydnout v žilách, kdykoli o tom uvažuji.

Nedošlo mi to ani měsíce po události, ale měl jsem i tak ještě větší strach, řídit v noci sám. ale Druhá možnost. Auto bylo normální. Přijelo ke mně zezadu a minulo mě vlevo. Nicméně, něco velkého a širokého a černého jako noc viselo vzadu na mém autě,  zatemňující výhled okýnkem a zanechalo to hluboké škrábance na stranách.

A já to nechtěně přivezl k sobě domů.