Říkej mi Krásko...

Val point of view
Jmenuji se Valerie Mercado a právě nastupuji do druhého ročníku na vysoké škole Yale, kam jsem se dostala díky stáži v New York Magazine, když mi bylo 17 a vlastně i 18.

Můj bývalý šéf se zná s ředitelem Yale. A tak jsem se dostala na pořadník, stačilo udělat jen testy a bylo to!

Dneska je první neoficiální den druhého ročníku a také první den v mém novém bytě v New Havenu. Je to nejblíž školy, co jsem našla, a taky je moc hezký.

Je to byt v nové budově, takže žádné staré ošuntělé zdi, nic takového. Je to postavené tak, aby jsme se tu s mou spolubydlící cítily jako doma a přitom to tu bylo elegantní a stylové.
____________________________

Byla jsem zrovna v obýváku a domlouvala si přes e-mail focení pro dvojici návrhářů, kteří se proslavili tím, že oblékali např. Blake Lively na Met Gala. Budu fotit jejich zimní kolekci, protože podzimní už je dávno venku.

Když jsem skončila s prací, tak už byl čas na večeři.

Uvařila jsem i pro mého kamaráda, který se má stavit okouknout byt, tak aby neměl hlad.

Moje spolubydlící Hailey je ještě doma u rodičů, ale já jsem se sem už stihla nastěhovat o trošku dřív, protože mamka je zase v Portugalsku, odkud pochází a můj táta někde v Dánsku nebo co... on a ty jeho pracovní cesty.
____________________________

Zrovna když jsem přecedila špagety, zazvonil zvonek. "Aaaa, už běžím!" Křičela jsem, i když jsem věděla, že mě nemůže slyšet, protože je teprve před domem.

Zmáčkla jsem tlačítko, které máme v předsíni a řekla mu, ať jde dál a šla jsem ty špagety dodělat.

Nechala jsem mu otevřené dveře do bytu, aby šel rovnou za mnou.

Slyšela jsem bouchnout dveře "Jsem v kuchyni, Markusi!"

"Ahoj Val! Bože, ty jsi zkrásněla za ty tři měsíce, nebo jsem zapomněl, jak si vypadala?" A dostal záchvat smíchu, protože jsem byla celá od omáčky.

"Haha, ty jsi blbej. Udělala jsem špagety i pro tebe. Máš hlad?"

"Obrovský, Krásko."

" Chceš červený nebo bílý?" A vzala jsem z naší mini ledničky na víno dvě lahve.

"Vždycky bílý!"

"No kouknu na tebe a hned mě napadne to samý!" Zasmála jsem se.

Sedla jsem si vedle něho a on mi dal pěstí do ramene. "Hej, ty! Jenom protože jsem černoch, neznamená, že máš do mě rýpat!"

"No co? Nahrál jsi mi," zasmáli jsme se tomu spolu.

"Na saúde e bom gosto!" Řekla jsem a nadzvedla sklenici s vínem.

"Hele, Val. Ty víš, že ti nikdy nerozumím, když mluvíš... byla to portugalština nebo francouzština?"

Zasmála jsem se mu. "Portugalština, omlouvám se. Zapomínám, že už nejsem s rodiči doma. Na zdraví a dobrou chuť."

"Já si myslel, že to bylo ono! Tak já to řeknu ale v angličtině jo?! Na zdraví a dobrou chuť Val!" Přiťukli jsme si spolu a dali se do jídla.
____________________________

O pár hodin později v jiném městě.

Jack point of view
Koukl jsem se do zrcadla v mém pokoji, abych se připravil na další debilní ples mojí rodiny.

Oholil jsem se, oblékl do černého obleku s červenou kravatou a teď si upravuji vlasy, protože kdybych měl jeden vlásek neupravený - jak velkou ostudu bych tím udělal mojí povedené rodince.