♦ Zrcadlo ♦

317 36 3
                                    

''Kochej se, máme půl hodiny já budu rychle'' a odběhla do koupelny.

Přesně po půl hodině se rozrazily dveře a v nich stála namalovaná a prostě připravená Oliv.

''Jsme připraveni New Yorku'' zvolala, vypily jsme posledního panáka a mohlo se vyrazit. 

Stojíme před clubem, který nese jméno 'Studio 54'. Tento názen bliká na samotném vrchu clubu. Jsem šťastná, ale plná strachu. Oliv jsem to neřekla a ani neřeknu. Sotva to přiznám sama sobě. Bojím se pomsty. Bojím se, že se Shayne nebo někdo z rodiny naštve a začne mě hledat. Shayne moc dobře ví kde mě hledat. New York je jen jeden. Má prostředky na to se sem dostat. Ale, město které nikdy nespí, je přece velké. Nemůže mě tu nikdy najít. Pak se také bojím jak dnešní noc dopadne. Oliv mi sice slíbila, že mě neopustí a bude stále se mnou, ale co když se prostě něco pokazí a já tam zůstanu sama. Vím jak se dostanu domů, ale co když mě někdo, muž, najde dřív než to stihnu do bezpečí? Před chpalama si nechávám kamenou tvář, ale na každého to nepusobí. A ten týpek, co byl dnes v salónu, by tu měl také dnes být. Doufám, že club je na tolik velký, že mě nenajde. A navíc, nebudu jediná holka vevnitř a nebude se přeci zajímat jen o mě. Nebo jo? Pochybuji. 

''Tak co, můžem?'' vytrhla mě z myšlenkového pochodu Oliv.

''Ano'' s úsměvem jsem se na ní otočila. 

Chytla mě za ruku a společně jsme vkročily dovnitř. Club už byl plný. Sotva jsme se prodraly na nějaké volné místo na sezení. Když nás viděla přicházet partička kluků, vstali od stolu a s úsměvem ukázali, na teď už, volné místa. Koukla jsem se jak reaguje Oliv. Až moc sladce se na ně usmála a společně jsme se posadily na lavici. 

Jsem celkem ráda, že konečně sedím, ty podpatky mě docela zmohly. 

''Jdem tančit?'' zakřičela mi do ucha. Musím říct, že jsem se lekla, ale musím si zvykat, jinak tady na sebe asi mluvit nebudem. Hudba hrála dost nahlas. Přijdu si jako v jiném světě. Nechápu jak jsem bez toho mohla žít. Vždyť jsem byla úplně uvězněná na konci světa. Zlatý New York.

''Dej mi chvilku'' křikla jsem na ní stějně jako na mě a obě jsme se začaly smát. 

''Je tu místo?'' přišli k nám dva kluci. 

''Jistě'' ukázala na volné místa Oliv. 

''Jo jdem tančit'' rychle jsem vstala a popadla Oliv za loket. Táhla jsem jí k parketu. Vážně jsem se bála, že si budou chtít povídat, dokonce něco zkoušet, nechtěla jsem si kazit večer.

''Tuhle miluju'' zařvala a začala se hýbat do rytmu. Musela jsem se zasmát. Přece jenom alkohol pracoval už delší dobu. Chvilku jsem pozorovala její pohyby a poté se chytla těch svých. Oliv na mě jen vykulila oči a zvedla palec nahoru. Zasmála jsem se a sklopila hlavu. 

Přicházelo víc a víc lidí, holky se motaly kolem kluků a kluci se motali kolem holek. Občas jsem se vážně musela zasmát co ty holky předváděly.

Hrála písnička jedna za druhou a já jsem tancovala stále dokola. Trošku mi hořely kotníky, ale to jsem nevnímala. Vnímala jsem je rytmus hudby. Jak stěny a všechno kolem dunělo a jak se lidi bavili.

''Jdem na bar'' zakřičela mi do ucha Oliv a než jsem stačila odpovědět držela mě za ruku a táhla mě pryč. Zastavily jsme se až u dlouhého stolu plného lidí. Všude svítily a blikaly různé nápisy.

''Co si dáš?'' řekla už trošku tišeji. Přece jenom tady byla hudba méně slyšet. Byly jsme v jiné místnosti. Obsluha potřebuje slyšet.

Waiting for Slipper CZKde žijí příběhy. Začni objevovat