Waiting for Slipper CZ

♦ Domov ♦

A ta paní co mi chodila píchat ty uvolňující injekce se o mě taky nějak nechtěla starat. Ta měla už odpor v očích. 

Nechci ho už nikdy vidět. Nechci už vidět žádného muže. Nikomu už nedokážu věřit. Všichni kterým jsem věřila mě zkalamili. 

''Jak se cítíte?'' probudila mě sestra Olivia.

''Jako někdo úplně jiný'' nehodám nic zastírat. Cítím se ale mnohem hůř.

''Už jste v bezpečí. Ještě ale nejsme v USA, musíte si odpočinout'' všimla jsem si že ležím na celkem pohodlné posteli, všechno kolem je tak krásně čisté. Jako by tu nikdo nedělal nic jiného než uklízel. Na zdi naproti mně jsem zahlédla něco co jsem ještě nikdy neviděla.

''Co je to?'' ukázala jsem na černou desku visící na zdi.

''To je televize'' zasmála se sestra.

''Tele co ?'' neumím to ani vyslovit. Nikdy jsem o tom neslyšela. Ale v těch časopisech které jsem dostávala to bylo všude.

''Televize'' opět se zasmála ''tu když si zapnete tak se můžete koukat na filmy. Herci z různých zemí natočí nějaký film a pak se pouští v téhle televizi'' snažila se mi to vysvětlit, ale bylo na ní vidět že neví jak. Nad každým slovem se rozmyslela, jestli to dává smysl nebo ne.

''Zapněte ji'' pobídla jsem sestru. Odešla ke stolku pod televizí a podala mi něco dlouhého se spousty čudlíků, s různými čísly, barvy a obrázky.

''Tímto červeným se televize zapíná a vypíná, stačí na ní jenom zamířit a zmáčknout. Šípkami do stran se přepínají kanály a šipky nahoru a dolu to je hlasitost.'' ukazovala na jednotlivý knoflík.

''Kanály?'' zděsila jsem se. Nechci se koukat na kanály. Vždyť tam mají být ty herci nebo ne? Budou snad v kanálech?

''Programy, no ale bude lepší když si to zkusíte sama. Když nebudete vědět tak zmáčknete tohle a já přijdu.'' opustila místnost. Přepínala jsem ty kanly postulně a nestačila se divit co všechno vidím. Vidím spoustu zvířat o kterých jsem třeba nikdy něvěděla, poprvé jsem viděla jak bojují žirafy.

Jaký program mě ale nejvíce zaujal bylo nějaké putování po světě. Byli to dva pánové a chodili po městě které mi bylo jako jediné povědomé. 

''A teď se nacházíme před Epire State Building'' New York. Jsou v New Yorku. Celá jsem se rozzářila a přidala na zvuku. Ovladač jsem položila vedle sebe a uvelebila se do pohodlé postele. Stále mě ještě pobolívávalo tělo. Už ale o moc míň. Tady se o mě aspoň starají.

Poslouchala jsem každé slovo které říkali, koukala na všechny zajímavé budovy. Přijde mi že už New York znám nazpaměť. Vím o každé kavárně, mrakodrapu, parku úplně všechno. Nemůžu se dočkat až se tam dostanu.

''Aaa'' bolestí jsem vykřikla. Začala jsem mačkat tlačítko které mi před ím Oliv ukazovala, po tváři mi stékaly slzy tou bolestí. Ruce jsem si držela na břichu a stále křičela. 

''Co se děje?'' vtrhla do pokoje Oliv ještě s nějakým pánem, bílý plášť, desky. To bude doktor. Přišli ke mně. Doktor chtěl odhrnout deku, ale já mu strčila ruku pryč. Nebude na mě šahat, on ne.

''Meg, neblbni! Musí tě vyšetřit'' křikla na mě Oliv a chytila mě za ruku.

''Ne! Nebude na mě ša. aaaaa'' znovu jsem křikla a tentokrát jsem pod sebou ucítila mokro.

''Co Vás bolí?'' naléhal doktor.

''Břicho, tady'' ukázala jsem na místo. 

''Musím se Vás prohmatat, prostě musím!'' křikl nervózně doktor a odkryl deku.