Nevinný ďáblík /texting Larry/

14.část

,,Ehm...Lou? Co tu děláš?" probudila mě tato slova, neobyčejně chraplavým hlasem po ránu. Ehm, Louisi, vstávej! Jo jasně, Harry, já, ruka, postel, Will, Gemma, Harry mě miluje. Achmůjbože. Ne, miluje Willa.

,,Eh, promiň Hazz, večer jsi vypadal vyděšeně a tak jsem tě chytl za ruku a ty jsi ji nehodlal pustit, tak jsem si tu ustlal" zasměju se a nervózně odendám ruku. ,,A na stole leží růže se vzkazem" mrknu na ně a on vystřelí do sedu.

,,Počkej, neříkej že to nebyl jen mokrej sen!" vykřikl a běżel do koupelny a já za ním se smíchem došel. Prohlížel si v zrcadle drobný cucflek, který zdobil jeho krk. Byl jsem na něj pyšný, povedl se mi.

,,Přinesl tě on a tvoje sestra" zodpovím nevyřčené otázky a on se plácne co čela ,,Naštěstí jsi napůl spal, nic jsi neudělal" vydechnu.

,,Alespoň tak" usměje se na mě přes zrcadlo, je k zulíbání. Pak se mu ale opět rozzáří očka a on běží ke stolu, kde jsem včera nechal jednu rudou růži, kterou jsem měsíce poctivě zaléval a všemožně opečovával na zahradě. Byla to jediná krásná část jinak suché zahrady. Vyndal z plátku opatrně dopis, který jsem smolil tak dvě hodiny a četl. Bylo tak napsáno:

Drahý zdrogovaný Harry, včera jsem ti utrhl jedinou růži z naší skromné hnusné zahrady. O tu rostlinku jsem se staral léta. Zaléval jsem jí, chránil před vichřicí a kroupami a vše možné. Je pro mě opravdu důležitá, protože jsem si říkal, že až vykvete, tak že v tu dobu, chci být šťastný. A taky jsem. Dávala si pěkně načas, mrcha. Včera jsi mi řekl dost důlžitou věc, ale ještě než jsem stihl odpovědět, usnul jsi mi v náručí a tak ti to řeknu alespoň teďka. Nádech, výdech. Miluju tě Harry. Jsi pro mě vše. Můj jediný přítel, má jediná opora a tak trochu i rodina. Pomáháš mi když tě nejvíc potřebuju a já ti též můžu pomoct. Miluju i tvé oči, které jsem včera viděl konečně naživo a tvé rty, které chutnají po jahodách. Je jedno co si ze včera pamatuješ, ale já si to budu pamatovat jako den, mého prvního polibku a den, kdy jsem se skutečně zamiloval do osoby, která mě má ráda takového jaký jsem. Tvůj William.

Ps. V koši jsou všechny roztrhané nepovedené dopisy 😄

Koš byl plný papírků. Jak to říct, fůha. A když Harry dočetl, v očích měl slzy a na tváři ten nejnádhernější úsměv. A když si mě nevšímal, vyfotil jsem na jeho mobil, který jsem měl po ruce jeho reakci a poslal jsem to Willovi, sobě.

[Čivoe, Harry brečí i v realitě na chlapa hodně!] (A Lou třeba vůbec, ten to v sobě -mi připadá- strašně utlačuje)

,,Já to viděl" usměje se.

,,Poslal jsem ji Willovi" bráním se a společně se zasmějeme. Dnes je den, kdy se Harry vrací dom a já tu budu zase sám. Ale alespoň budu mít víc času na Harryho jako Will. A tak jsme s Harrym celý den sbírali špinavé ponožky, boxerky, trička a kalhoty poházené naprosto všude. Pak jsme v tom bordelu ještě museli hledat jeho sluchátka, které sice za celou dobu nepoužil, ale jinak se bez nich neobejde ani hodinu. A když jsme měli hotovo, přišlo rozloučení..

,,Tak Lou, bylo to tu s tebou vážně dokonalý, mohu zase někdy přijít?" stál ve dveřích s taškou v ruce a já se falešně usmíval. Strašně mi vadilo že odchází, bude tu chybět. Hodně.

,,Přijď kdykoliv, budu tu teď dlouho sám se sebou" kývnu a on mihne rukou, jakoby mě chtěl obejmout, ale nevěděl jestli může.

,,Pojd sem" zasměju se a rozevřu ruce a on mě s úsměvem obejme, já ho držím kolem ramen, zatímco on, mě drží mezi boky a podpažím. Jen se na to usměju a vyprovodím to nádherné stvoření ven.

Jakmile se zabouchly dveře, zmocnil se mě takový nepatrný pocit spokojenosti, vyrovnanosti. Nelámal jsem si hlavu s tím co bude. Byl jsem rád, že se mi ten dopis tak povedl a že si tu růži vzal. Pípl mi mobil.