Pure love (Platonic love 2.) - CZ

61.

Michelle po mě jen hodila podezíravej pohled. „Víš Charlie...ráda bych ti řekla, že jsem za tebe ráda, že jdeš s klukem ven...ale prostě to tak necítím, nesedí mi to." Koukla po mě s naprosto nečitelným pohledem. Děkuju, právě jsi mi potvrdila, že po panu McVeyovi už nic podobného s nikým nebude. Což jsem věděla taky...jen si to nechtěla přiznat.

Mám snad možnost a sílu na to, něco takového cítit ještě k někomu jinému než k němu?

V tichosti jsme došli do třídy, obě ve svých vlastních myšlenkách. Skoro nikdo tu ještě nebyl, ale já  doufala, že brzo už začne hodina, protože tuhle tichost mezi námi nedám. Začala jsem nervózně otevírat a zavírat fixu.

„Přestaň." Chytla mě za ruku Michelle a donutila mě se na ní kouknout. „Zeptám se tě na něco....ehrm...spali jste spolu?" Nadzvedla obočí a já se málem udusila svojí vlastní slinou.

„Já s Adamem? No promiň, ale-" přerušila mě.

„Ne ježiš! S Jamesem." Pošeptala jeho jméno a já začala rudnout. Proč se sakra ptá?

„Proč? Myslím, že jsem ti řekla o tý nezávaznosti, já myslela, že ti to došlo." Koukla jsem do země, bušilo mi srdce, protože jsem měla návaly vzpomínek v hlavě až se mi točila.

„Tak mi teď řekni, když k němu nic necítíš, proč si tohle dělala? Nepříjdeš mi jako typ holky, co by jen tak s někým spala." Nadzvedla obočí a stiskla mi ruku, kterou stále držela. Jak se z tohohle vykroutit?

„Ehrmm..." zamyslela jsem se nad tím, co bych jí měla odpovědět. „Vzpomínáš na to, jak Brad v Rakousku řekl, že by ho zajímalo, jestli když se s někým nemáš rád, jestli je to pak vášnivější?" Polkla jsem, protože lhát už všem mým blízkým bylo sakra těžký. Já jsme takovej lhář, že to není možný. Už se do těch lží zamotávám. Nechci už nikomu lhát.

„A co to s tím souvisí?" Pohnula skoro naštvaně hlavou. Asi se mě snažila pochopit, což se nedalo, všechno jsou to lži.

„Asi jsem si vytvořila tou no vášní to, že k němu něco cítím a tak jsem spolu skončili v nezávazným vztahu?" Zeptala jsem se sebe, protože jsem si tím, co říkám nebyla jistá.

„Do prdele Charlie! Já už na tobě asi poznám, jestli něco myslíš vážně a to s ním z vás dvou vyloženě čišelo a to všechno, co si mi předtím řekla, vždyť si mi řekla všechno od Ameriky, buď ti někdo našlehal mozek nebo vážně nevím, jak by si to dokázala přes půl roku si nalhávat.,,a on taky." Vyloženě mi teď drtila ruku. A mě ukápla slza. Ach jo zas, co je to se mnou. Ale má pravdu.

„Fajn! Ale já už mu prostě nesmím lézt do života, chápeš? Michelle...ty nic z tohohle zatím pochopit nemůžeš , já v jeho životě nesmím být, já jsem to celý zkazila, kdybych se držela a nesouhlasila s těma všema úhybkama, abychom nějakým způsobem mohli být spolu, měl by se teď líp...něco ti poradím...buď s Bradleym hodně nenápadná a obezřetná." Zvedla jsem se a naházela věci do batohu. V hlavě jsem teď už našleháno měla.

„Charlie. Co to děláš?!" Dívala se na mě vyděšeně.

„Jdu něco udělat se svým životem." Zamumlala jsem. „Už nepříjdu." Dneska to tady vážně nedám.

Otočila jsem se vyběhla ze třídy se slzami v očích.

CO TO SE MNOU DO HAJZLU JE?

„Charlie? Kam jdeš?" Chytla mě za rameno učitelka ekonomiky a když se střetla se mnou pohledem, svraštila čelo.