Pure love (Platonic love 2.) - CZ

5.

Co teď? Co teď? Do pytle 

"Jsi v pohodě?" Nejsem.

"Jojo...jasně!" Usmála jsem se. Na jednu stranu jsem se těšila na ty  tři, ale strach z vidění čtvrtého to asi trošku převyšoval...

Šli jsme do schodů a pak Drew otevřel dveře. Byl to balkonek. Díky bohu! Už jsem se bála, že budeme někde u pódia.

"Jak si tak rychle sehnal lístky?" Zeptala jsem se konečně.

"No víš...já jsem...hm..." Podrbal se na zátylku.

"Ty jsi? Mě můžeš říct cokoliv."

"Já jsem ty lístky koupil pro jednu holku, chtěl sem ji sem vzít jako že na rande..."

"Já to nejsem doufám." Otevřela jsem dokořán oči, což bylo stejně jedno, protože byla tma.

"Ne." Uchechtl se. "Já se totiž zase neodvážil." Zasmál se trošku nervózně a já se rozesmála úplně.

"Zvládneš to vůbec někdy sám. Kdo to je? Dohodím ti ji." Historie se opakuje, ale tentokrát jde správným směrem.

Ani nevíte jak krásný pocit se mi rozlil po těle když se že tmy začali ozývat tóny kytar a pak se rozsvítili reflektory a Brad začal zpívat. 

Když jsem slyšela jeho vokály, bolelo to. Snažila jsem se to ignorovat a pak jsem se už na pódium nedívala, zavřela jsem oči a vychutnávala si hudbu jen sluchem a zpívala jsem si u toho.

Uběhlo to strašně rychle a Brad už se loučil s fanoušky. Ve chvíli kdy odešli a rozsvítilo se světlo. Drew na mě koukal s úžasem.
"Co?" Prohlídla jsem si ho podezřele.

"Ty znáš snad text všech jejich písní." Už jsem ho táhla na chodbu.

"No jo no." Uculila jsem se.

"Tak to se ti bude líbit co přijde teď." Rozzářil se. Usmála jsem se na něj a šla za ním.

J A M E S

Odložil jsem kytaru a oddechl si. Další koncert za námi, vážně nevím, kdy skončí tohle období, kdy nemám vážně chuť k ničemu.
"Jamesi pojď. Máme dva VIP." Poplácal mě po zádech Con. Vzdychl jsem a táhl se chodbou za kluky. Snažil jsem se nahodit úsměv, vždycky jsem miloval setkání s fanoušky, líbilo se mi si s nimi povídat, ale poslední dobou - dobře od LA- jsem neměl důvod k  úsměvu...

Šel jsem několik metrů od nich a koukal na špičky svých bot. Kluci začali jančit a já se teda koukl, co tam je. Nebylo to to, ale byla to ona. Se svými dlouhými rozpuštěnými vlasy, který tak miluju a s jejím božským úsměvem a tak jak jsem ji měl rád nejvíc, bez makeupu.
Nehledě na kluky přede mnou jsem se  rozběhl, odrazil jsem od sebe Cona s Bradem a obemkl si ji do objetí.

Jenže ona to objetí neopětovala, ruce měla podél jejího těla. S nechápavým výrazem jsem se od ní odtáhl, její modrošedé krásné oči byly skleněné a koukaly na mě s bolestným výrazem. Kluci ji šli taky obejmout, je objala na zpět. Tris se s ní dlouho objímal  a pak jí držel za ramena, poskočil mi ohryzek, měl jsem hrozně špatný pocit. A upřímně jsem měl pocit, že se tady rozbulím... 

"Charlie?" Zeptal se jí. 

"Co?" Odpověděla tím krásným hlasem,který uměl říct ta nejkrásnější a nejvášnivější slova, ale teď zněl spíš utrápeně. 

"Nevím čím to je, ale to objetí je nějaké jiné." Svraštil jsem obočí. Objal jí znova. "Nejseš nějaká hubenější?" Teď už jsem se vyloženě mračil. 

"Ne." Zamumlala. 

"Pánové? Jdeme se najíst do Nando's!" Otočil se na nás a drkl do mě. "Jídlo pro slečnu!" Charlie ho majzla po ruce. "A ještě bych chtěl vědět, kdo je tohle." Ukázal na kluka, kterého jsem si popravdě všiml až teď. Měl vykulené oči.