The walking dead: Road Full Of Dangerous

Osvobození

Pohled Nely

Seděla jsem v kuchyni u stolu a pila čaj. Vašek byl zas v práci a já neměla co dělat.
Čtvrtý den hustě sněžilo a mojí práci nebylo možno vykonávat. Robert mi žádnou jinou nepřidělil, což mi bylo divné při nově zavedeném režimu.

Při dlouhém přemýšlením u ranního čaje mě konečně vyrušilo klepání na dveře. Trošku jsem zpanikařila a dveře šla nervózně otevřít.
Před dveřmi stála promočená, vystrašená Barbara.

,, Co se děje?"

Barbara: Musíš mi s něčím pomoc.

,, O co jde?"

Barbara: Robert poslal Bounovi do Továrny.

,, To si děláš srandu?"

Barbara: Pojď se mnou.

,, Vezmu si jen kabát a jdu."

Zamkla jsem za sebou vchodové dveře a společně s Barbarou se vydali do hlavní budovy.
Pracovníci z domobrany byli v továrně, tak tu nebyl nikdo kdo by celé městečko uklidil od sněhu, proto
cesta po chodníku byla velice náročná.

Barbara: Co Vašek?

,, Dobrý, jen se mi zdá, že je až moc zaujatý Robertem."

Barbara: To asi každý chlap v tomhle městě.

,, Co mám s ním dělat?"

Barbara: Praštit ho.

Barbara mi vždy zvedne náladu, je to moje dobrá kamarádka.

Pozitivní nálada mi nevydržela dlouho, jelikož moje hlava začala být plná myšlenek o bývalé skupině.

Barbara: Co se zas děje?

,, Můžu se ti s něčím svěřit?"

Barbara: Samozřejmě.

Právě jsme došli k Radnici a já se otočila čelem k Barbaře. Podívala se do jejích světlých očí, a začala mluvit.

,, Chybí mi Dan se skupinou, nevím jestli jsem je měla opouštět. "

Barbara: Udělala si to s dobrým úmyslem.

,, To je pravda, ale začínám se přesvědčovat o opaku."

Barbara: Teď už nevím jestli se to dá napravit.

,, Nechme to být, pojďme radši řešit problémy komunity."

Barbara: Dobře.

Vstupní místnost byla chladnější než podnebí venku.
Teplý dech se nam změnil na viditelnou páru při každém výdechu a to Barbaru dost překvapilo, jelikož si Robert přál mít vyhřátou každou část Radnice.

Barbara: Něco není v pořádku.

,, Mám připravený svůj Glock."

Pokračovali jsme po schodech do druhého patra, co krok to vrzání a tak Robert o nás musel dávno vědět.

Byly jsme skoro nahoře, když nás oslovil hrubý mužský hlas.

,, Barbaro? To jsi ty?"

Byl to Robertuv hlas, který nezněl moc nadšeně.

Barbara: Ano, jsem tu s Nelou kvůli té malé holčičce.

,, Jaká malá holka?"

Robert: Pojďte dál děvčata.

Nechápavě jsem se zahléděla na Barbaru bez žádné odezvy. Pokračovala dál do Robertovo kanceláře.
Já jí svižně následovala a dívala se před sebe, jak Robert stojí za svým stolem u okna a kouká na zasněžené náměstí před Radnicí.