Domů jsem naštěstí došla v bezpečí a bez toho, abych měla tu čest potkat anděla znovu.
Můj domov jediné místo, kde se cítím v bezpečí a nemyslím na toho anděla každou sekundu.
Převlíkla jsem se do tepláků a volného klučičího trička (jsou nejpohodlnější) a připravila jsem vše potřebné pro dnešní přespávání.
Prvně jsem se rozhodla připravit spaní pro holky, což zahrnovalo tahání dvou madraček do mého už tak malého pokoje a následné povlékání. Dále jsem připravila vodu s citrónem na pití a hodila ji do ledničky, aby se vychladila. K jídlu jsem nachystala brambůrky (ty nesmí nikdy chybět), nějáké ovoce a nějaké bonbóny a nakonec jsem nachystala pár DVD na výběr.
Přesně v pět u nás zazvonily holky. Každá měla v ruce tašku s pyžamem, kartáčkem a nějaký další filmy.
„Ahoj! Konečně jste tady. Všechno už je připravené takže… pojďte dál a chovejte se jako doma.“ Uvítala jsem je velkolepě a usmála se, protože jsem měla radost, že spolu dneska budeme celou noc.
„Děkujeme.“ Odpověděly mi holky, jako pravé dámy (což ony opravdu nejsou).
„Tak co budeme dělat nejdřív? V plánu jsou tyto věci jídlo, film, zkouknout pár fešáků, jídlo, jídlo, porada o andělovi a max. hodinka dvě spánku. Takže jak byste to rozvrhli?“
„Jídlo, film s jídlem, fešáci, porada s jídlem a spánek, ale ten můžeme i vynechat.“ ozvala se Kačka.
„Souhlas!“ odkývala to Karča.
Vyšli jsme po schodech nahoru a holky si odložily tašky.
Když jsme sešly dolů, něco jsme do sebe hodily a povídaly si u toho. Potom jsme nachystaly další jídlo, vyndaly jsme pití z ledničky a krabičku kapesníků do obýváku a pustily si můj oblíbený film Dlouhou cestu. Je to opravdu krásný a smutný film. Při sledování nezůstalo ani jedno oko suché a nos neusoplený. Po skončení filmu po nás zůstala jen hromádka kapesníků a prázdné misky a talíře.
Jídlo po filmu jsme radši přeskočily, protože už jsme byly naprosto plné a šli rovnou k poradě.
„Jak přesně bude tahle porada probíhat?“
„Nevím asi si najdeme nějaké informace a dáme dohromady nějakou strategii, jak mě udržet naživu.“ Řekla jsem a rychle dodala „ Vás samozřejmě taky.“
„Dobře. Donesla bys notebook, abychom mohly začít? “
„Jo jasně. Mám tady i taťkův takže můžeme pracovat na dvou.“
„A co přesně budeme hledat?“ zeptala se Karča. „Protože si já opravdu nevím jak to mám hledat. “
„Nemám tušení. Jak porazit anděla, jak se mu bránit, kurzy sebeobrany v našem městě, jak je vůbec možný, že existují, …. Něco na tenhle způsob.“
Pustily jsme se do vyhledávání, ale ze začátku nám to moc nešlo. Později, když už jsme se do toho dostaly, zjistily jsme pár užitečných informací.
„Tady. Poslouchejte! Andělé jsou stvoření tvořena k obrazu božímu. Existují dva typy andělů, hodní a zlí. Ti zlí jsou padlí andělé. Temní, neboli padlí andělé jsou bytosti, které byly svrženy dolů z nebe za nějaký hřích. I ďábel byl anděl, ale byl svržen dolů a tak se stal vládcem pekel. Poznáme je podle černé barvy peří….“ přečetla mi Karča kousek textu z nějaké stránky. „Mám pocit, že jsi měla tu čest s padlým andělem.“
„Tak to je fakt skvělý. Proč nemůžu potkat hodného anděla s bílými křídly a jen se s ním pozdravit, nebo třeba i něco víc.“ Postěžovala jsem si.
„Tomu se říká pech…“
„A našly jste něco o tom, jak se jim bránit? Já jsem nic nenašla.“ Zeptala jsem se.
„O tom jsme bohužel nic nenašly.“ Oznámila mi sklesle Karča.
Povzdychla jsem si, nešťastná z našeho částečného neúspěchu. „A co nějaké válečné strategie? Napadlo vás něco?“
„Útěk na Bora Bora se svou věrnou družinou (Karča a Kačka). “ navrhla Karča bleskově.
„To by se mi taky líbilo. Sluníčko, Moře, žádní temní andělé… to by byla nádhera. Akorát je tady jeden problém jménem peníze, které my nemáme.“
„Mě napadá jedině nevycházet z domu. To bych asi udělala já.“ Napadlo Kačku.
„To ne, ani temný anděl mi nezabrání chodit do školy, ne že by se mi tam nějak moc líbilo, ale nechci si zhoršit známky a být bez zápisků.“ řekla jsem a holky očividně pobavil fakt, že se nechci vzdát školy a svých poznámek do předmětů.
„No jo já zapomněla, že jsi takový šprt.“ Odpověděla mi Kačka a utírala si slzy od smíchu.
„Tak mám takový pocit, že asi začnu chodit na lekce sebeobrany, nebo něčeho takového, omezím vycházení a budu doma cvičit chvat „chytnout a táhnout“.“ Dodala jsem zklamaně, protože jsme na nic lepšího nepřišly.
„A my ti v tvém úkrytu budeme dělat společnost.“ Vyhrkla Karča.
„Souhlasím. Kolik je vlastně hodin?“ koukla jsem se na hodiny a vyvalila oči, byly už dvě hodiny ráno. „Fíííha, čas běží hodně rychle.“
„Já se jdu vyvětrat na balkón.“ Oznámila Karča „Mám pocit, že si tady někdo pšouknul a já to nebyla.“
My s Kačkou jsme se zasmály a následně na sebe hodily podezřívavé pohledy typu „ty sis pšoukla?“. Chvíli jsme na sebe takhle zíraly a smály se mezi tím, když jsme uslyšely Karču, jak nás z balkónu tiše volá.
„Holky…“ zavolala podruhé a mně se zdálo, že jsem v tom šepotu slyšela strach. „ Pojďte sem.“ Dodal šeptem.
S Kačkou jsme se rychle zvedly a vydaly se za Karčou na balkón. Když jsme vstoupily na balkón, nepotřebovala jsem se ptát, co se stalo, protože jsem přesně věděla, co se děje.
Cítila jsem jeho pohled na sobě hned, jak jsem vyšla na balkón. Kačce chvíli trvalo, než si uvědomila, kam se koukáme.
Teď jsme tam stály všechny tři zmražené strachem z temného anděla, který stál přímo v naší zahradě a sledoval nás.
Jako první jsem se vzpamatovala a zatáhla holky dovnitř, aby nás od něj dělilo aspoň sklo, když už nic víc.
