Hurt

Chapter ten - My mind is full of him

,,Hele...chtěla bych se ti omluvit," mluvila dál, zatímco jsem si do batohu dávala sešity s úkoly na zítra

,,Promiň, ale vážně nemám čas," zabouchla jsem skříňku a otočila se na ni

,,Ahoj," rozloučila jsem se a šla jsem skoro opuštěnou chodbou

Prošla jsem velkými školními dveřmi a přitáhla si mikinu blíže k tělu. Začínalo být opravdu zima. Čekám to tak, že zítra už si budu muset vzít bundu. Nasadila jsem si do uší sluchátka, aby moje cesta nebyla tak opuštěná. Rukama jsem si objímala promrzlé tělo.

Domů jsem doslova vtrhla. Vyzula jsem si boty a opatrně nakoukla do kuchyně, kde seděla jen matka. Prošla jsem kolem ní a pozdravila ji.

Vystoupala jsem nahoru a podívala se na hodiny, které ukazovaly 3 pryč. Okay, mám dost času. Přešla jsem ke skříni a otevřela ji. Naskytl se mi pohled na můj až miniaturní výběr oblečení.

Probírala jsem se věšáky,až jsem narazila na rifle, které jsem se na sobě vzhledem k okolnostem neměla dlouho. Stáhla jsem je z věšáku a vzala s sebou rovnou i světle šedou mikinu.

Vytáhla jsem si k tomu ještě volnější bílé tričko a vše si připravila na postel. Oblékla jsem se do toho a přešla do koupelny.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Rozpustila jsem si vlasy a pročesala si je hřebenem. Nerozhodně jsem se podívala na řasenku, ale nakonec ji vzala do ruky.

Trošku jsem si dala na řasy a poodstoupila od zrcadla. Zavrtěla jsem hlavou a vlasy si znovu stáhla do culíku. Podívala jsem se na sebe a zjistila, že je to lepší.

Vyšla jsem z koupelny a zkontrolovala čas. Hodiny ukazovaly krátce po půl čtvrté. Věci jsem si hodila ještě do tašky přes rameno a zhluboka se nadechla.

Chvíli jsem nerozhodně stála v pokoji. Pak jsem se ale přesvědčila, překročila práh svých dveří a dveře přivřela. Pomalu jsem šla dolů, snažila jsem se to odkládat co nejvíce. Přišla jsem k matce a zastavila se u ní.

,,Uhm....mami?"

Nezvedla pohled, neudělala nic, co by nasvědčovalo tomu, že mě poslouchala. Pouze se dál věnovala své činnost.

,,Co potřebuješ?"

,,Já...uhm, no - na zítra máme dělat projekt ve dvojicích. Tak jsem se chtěla zeptat jestli bych za...Darinou mohla? Potřebujeme to udělat."

Pár sekund se věnovala dál své činnosti. Pak se na mě kradmo podívala, ale hned se zas odvrátila.

,,Kdy budete s tím projektem hotovi?"

,,No, já nevím....Podle toho, jak to půjde. Do hodiny? Dvou?"

Mlčela a myslí mi proběhlo, že mě určitě nepustí. Nebylo by to poprvé, co mě odmítla. Ale teď se to nesmí pokazit. Teď ne!

,,Fajn. Ale do šesti ať jsi zpátky."

Pootevřela jsem pusu a vydechla. ,,Vážně?"

,,Jo. A teď běž nebo si to rozmyslím."

,,Děkuju," vykřikla jsem a vyrazila do předsíně

Na nohy jsem si natáhla nějaké podzimní boty a rychle vyrazila ze dveří. Šla jsem cestou ke Crashi a zkontrolovala čas. Bylo za 15 minut 4. U Crashe budu za 13 minut jak nic.

Zkontrolovala jsem se v odrazu mobilu. V řasence jsem si byla nejistá, bála jsem se, že se mi rozpije v tomto podzimním vlhkém počasí.

Ruce jsem si zastrčila do kapes a šlapala dále cestou, která se pomalu začínala plnit spadaným listím. Hleděla jsem do země a nemohla se dočkat toho, až Jacka znovu uvidím. Ovšem naproti tomu se mi žaludek v břiše svíjel.

Byla jsem nervózní. Jenže nebyla jsem nervózní tak jako kdy dřív. Tohle byla naprosto nová dimenze nervozity.

Zvedla jsem hlavu a uviděla před sebou velký nápis Crash. Podívala jsem se ke vchodu a viděla tam mě tak známou postavu. Srdce mi poskočilo. Blížila jsem se. Konečně jsem vykročila na chodník a přiblížila se k Jackovi.

,,Ahoj," řekla jsem s úsměvem a tak na sebe upozornila

Otočil se s rukama v kapsách. Po tváři se mu rozlil úsměv. ,,Ahoj."

Stále jsem se usmívala, zatímco jeho oči zkoumaly celou mou postavu. Očima mě projel odshora dolů a pak zpátky nahoru. Jeho úsměv se rozšířil.

,,Sluší ti to."

Nervózně jsem přešlápla na druhou nohu a očima se zadívala mimo. ,,Děkuju."

,,Takže...půjdeme? Do kavárny?"

Podívala jsem se na něho a nejistě přikývla. ,,Do kavárny." 

A tak jsme spolu s Jackem vyšli, bok po boku. Nevěděla jsem, co mě čeká. Naprosto jsem nevěděla, co čekat od prvního rande a co předpokládat, že se stane. Doufala jsem pouze v to, že mě Jack aspoň na chvíli odnese od mých problémů.

Část věnovaná Selena_lovers. Pormiň zlato,že jsem na to předtím zapomněla:( Doufám,že se ti a vám všem líbila:)