Nová země

Prolog

Prolog

Na palubě Lodi Achileus: „Předávám rozkaz od generála Kártra. Vaše týmy mají prozkoumat rozvaliny východně od města Oak Hills. Nechte zde potřebný personál a zbytek se tam má okamžitě vydat." spustil major Daniels. „Vyřiďte generálovi, že už vyrážíme." odvětil jsem. „Všechny týmy vyrazte na tyto souřadnice. Setkáme se tam." oznámil plukovník týmům a odešel do své kajuty. Převlékl jsem se do uniformy svého oddílu, nasedl do stíhačky a vyrazil na planetu.

O HODINU POZDĚJI

Procházeli jsme lesem k ruinám s našimi oddíly. Slyšeli jsme okolo místní zvěř. Když jsme došli k ruinám, začali jsme s průzkumem. Oddíly 2, 3 a 5 začali s průzkumem okolí a oddíly 1- DarkWolves, a 4 začali s průzkumem vnitřku města. „Oddíl 4 prozkoumejte západní část města. My prozkoumáme východ." řekl jsem. Procházeli jsme východ města, až jsme došli do velké budovy. Vešli jsme dovnitř a rozptýlili jsme se po budově. Já, major Margaret Hale, poručík Nikol Hardy, rotný Ondra Jägermaister a vojín Johny Sakadzešvili jsme procházeli budovu napravo od vchodu. Našli jsme schody do suterénu. Sešli jsme dolů. Našli jsme tam kovové dveře, jakoby do sejfu, z kovu, který jsme zde začali těžit. Když jsme je otevírali, museli jsme já, rotný a vojín tahat společně, neboť byly velmi těžké. V místnosti jsme objevili generátor, který jsme nastartovali. „ Veliteli, otočte se." řekla Margaret. Když jsem se otočil, uviděl jsem hromady zbraní a výbavy. Nikdy jsem je před tím neviděl, ale byl jsem si jist, že to byli zbraně. „Všechny týmy dokončí práci a přejdou do budovy v oblasti C8 kde vejdou do suterénu." zahlásil jsem.

O PĚT MINUT POZDĚJI

„Potřebuji dostat toto vybavení na vojensko-vědeckou základnu v Oak Hills, nějaké nápady?" zeptal jsem se. „Pane, máme zde terénní vozidla." odvětil rotný Jägermaister. „Dobrý nápad, pane Becher, přeneste zbraně do vozidel." Začali jsme přenášet zbraně a nakládat je. Zvědavost mě přemohla a z jedné jsem si vystřelil. Vyšel proud energie, který propálil díru do stromu, na který jsem mířil. „No do háje, město bylo poničené válkou. Nevím, kdo je porazil, ale doufám, že už tady nejsou" řekl jsem a zbraň jsem uložil k ostatním. Vyrazili jsme na základnu. Pohyb byl následovný. Oddíly 2 a 3 šly ve předu, 4 a 5 vzadu, oddíl 1 řídil auta a já jsem letěl ve stíhačce. Během letu jsem si všiml, že v nedalekých horách je další město vestavěné dovnitř. Přilétám do Oak Hills, ostatní už také vjíždí do města. „Velitelství? Tady plukovník Marven z Achilea. Doprovázím 5 nákladních vozů plných zbraní a munice. Žádám o povolení vstupu a přistání do vojenského objektu v městě Oak Hills." spustil jsem, když jsem se dostal na dosah. „Povolení uděleno, pane." ozvalo se z vysílačky. Začali se otevírat vrata vojenského areálu, vojáci i vozidla vstoupili a já jsem přistál do hangáru.

V NOCI

„Zdravím vás plukovníku."
„Generále Kártre, rád vás vidím. Slyšel jsem, že se mnou chcete mluvit, dřív než se vrátím na Achilea, ohledně čeho?"
„Jde o ty zbraně. Říkal jste, že město bylo zdemolované, ale přitom jste přivezli pět teréních náklaďáků plných zbraní, které jsou mnohem vyspělejší než naše. Usuzuji tedy, že pokud se nejednalo o občanskou válku, stojíme proti velmi silnému nepříteli. Je to tak?"
„Ano pane."
„Z toho důvodu jsem rozeslal informace všem velitelům tuto informaci, a začali jsme s výrobou nových válečných lodí, vylepšených o zbraně, které jste přinesl z vaší poslední výpravy. A tudíž potřebuji, abyste vycvičil posádky těchto lodí s pomocí vaší posádky. Přijímáte tento nelehký úkol?"
„Je-li to rozkaz, tak mi nic nezbývá."
„Dobrá. Následně s těmito posádkami začnete s globálním průzkumem trosek. Ostatní vlády byly informovány a pomohou vám, jak jen to půjde."
„Dobrá pane. Kdy máme začít?"
„Zítra v 8 hodin ráno. Nyní se běžte vyspat a oznámit nové rozkazy vašim svěřencům. Achileus byl poslán na leteckou základnu v New Havenu, aby na něj byly namontovány nové zbraně. Můžete jít."
„Na shledanou, pane."

Vešel jsem do kasáren, kde už byli všichni moji muži i všechny moje ženy, krom těch, které jsem nechal na Achileovi. Řekl jsem jim naše poslání a taky, že začínáme zítra brzo ráno, tak ať se jdou vyspat. Sedl jsem k počítači a začal jsem sepisovat hlášení, když v tu ránu mi zazvonil telefon.

„Marven, prosím."
z telefonu: „Všechno nejlepší."
„Jé to jsi ty, děkuji, no jo ono už je třicátého. A jak se vůbec máš?"
„Jde to díky."
„Jak se k tobě chovají v Hardnu? Prvního tam mám cestu, tak se pokusím stavit."
„Chovají se ke mně slušně, a nemusíš se stavovat. Slyšela jsem, co jsi dostal za úkol a nebudeš mít čas. I když vlastně já jsem velitelka lodě Marven, takže si na mě asi čas najdeš."
„Cože! Jak to myslíš? Tebe udělali velitelkou lodě, která se ještě ke všemu jmenuje po mně? To mi udělali naschvál."
„No já jsem se vlastně přihlásila."
„Neříkala jsi, že se bojíš být ve vesmírné lodi?"
„Říkala, ale lidé se mění."
„No dobrá. No každopádně rád jsem tě slyšel a uvidíme se. Měj se."
„Ty taky."

Když jsem zavěsil, dopsal jsem hlášení a šel jsem si lehnout. Byl to perný den.