Tara ✔ -creepypasta fikce

Narozeniny

Pohled Tary

Vypnula jsem počítač se stejnou náladou s jakou jsem ho zapínala. Moje lidská stránka převažuje nad tou duchařskou. Ani do Zeldy se bez otce nedostanu.. No, ale abych to uvedla na pravou míru.. Jmenuji se Tara Petersová. Jsem jedno z dvojčat, které přežilo.. Můj bratr to prý nezvládl. Třeba by zrovna jeho stránka byla víc duchařská. Miluju počítačové hry, ale nedokážu je ovládat... Z povahové stránky jsem spíš po matce. Z té vzhledové po otci. Jako malá jsem ráda poslouchala, jak se dalo dohromady díky čaji. Já čaj nenávidím. Není mi po něm dobře. Ještě chvíli koukám na zavřený a vypnutý notebook, než někdo zaklepe.

,,Dále." otočím se ke dveřím a čekám, kdo do nich vstoupí.

Dveře se otevřou a vstoupí do nich matka s usměvem. Stalo se snad něco? Kolikátýho je? Kouknu se na mobil a stuhnu. Je 23. června. Den mých narozenin. Mých šestnáctých narozenin.

,,Ahoj. Dneska je tvůj den D. Co to trochu oslavit?" usměje se.

Taky se usměju a jdu za ní. Sejdu po schodech dolů a zastavím se. Je tu větší tma, než bývá obvykle. Nahmatám světlo a rozsvítím.

,,PŘEKVAPENÍ!" vykřiknou všichni.

Myslela jsem, že dostanu infarkt. Když jsem si to ale uvědomila, trochu mě to uklidnilo. Hned poté ke mně přišla Sally a podala mi dort se svíčkami.

,,Sfoukni je a něco si přej." řekla s chychotáním.

Svíčky jsem sfoukla a ani na přání jsem nezapoměla. Všichni zatleskali a já si zase připadala jako mrňous.

,,A teď dárky!" zavolala Sally nadšeně.

Dostala jsem toho spoustu. Většinou součástky do počítače, zbraně a oblečení. Ke konci oslavy, když už se většina rozpustila si mě mezi nimi našel i táta.

,,Můžeš se mnou na chvíli do Zeldy? Mám pro tebe ještě něco."

Přikývla jsem a následovala ho k počítači. Vtáhl mě do hry. Už to pro mě byl zážitek. Zavedl mě na konec jedné louky. Na obloze už byli červánky, které pomalu už zacházeli. Když jsem si uvědomila kde jsme, zamrazilo mě. Jenom kousek od Darkova území..

,,Taro... Je ti už šestnáct. Jsi ve věku, kdy by tě mohl Dark Link snadno zmanipulovat. Slib mi že budeš opatrná." koukl se mi do očí.

,,Budu." slíbím mu.

Vytáhl z kapsy cosi, co připomínalo malou krabičku. Nechápala jsem proč. Že by dárek?

,,Zavři oči." poručil mi.

Zavřela jsem oči a on mi na krk připnul logo Zeldy. Otočila jsem se na něj s otázkou v očích.

,,Patřil mně, před tím než jsem zemřel. Doufal jsem, že se ti bude líbit. Je to i zároveň s menším oznámením. Od dneška se budeš učit na creepypastu. Budeme tě učit všichni, až na Helenu."

Já a creepypasta? Super! Co na to mám jen říct? Udělalo mi to velkou radost.

,,Děkuju tati." objala jsem ho.

Taky mě objal. Tímhle začala moje nová kapitola života..

Pohled Annie

Seděla jsem na střeše a rozjímala nad životem. Tentokrát už ale jako duch. Po tom co mě Adam zabil (creepypasta - Shadow Annie) a já tak nějak ztratila lidskost, úplně nevím co je teď mým posláním. Jsou lidé, kteří mi ublížili. Ale na vraždu to asi úplně není... Ještě že mam tak skvělou "rodinu". Z černé postavy se změním na stín a projíždím si takhle lesem. Nikde ani stopa. Až na jednu mítinku... Jde tam tudy nějaký podivýn. Asi z cirkusu. Jeho červené vlasy svítily na dálku. Připlížila jsem se blíž a zadívala se na něj. Ten obličej... od někud znám..

,,Annie, Annie... Ještě nejsi v ukrývání moc dobrá, co? Mohlo by tě to stát i život.."

(Annie v "lidské" podobě)