Strážný anděl [Viktuuri CZ]

Anděl a lá Pohlreich

Já chci dělat práva
Ty si blbá kráva

Básnička, kterou jsem složila a málem dala učitelce :)

---

Yuuri

Vstal jsem a zamířil do kuchyně. Zkontroloval jsem jeho ledničku, abych věděl, jaké suroviny jsou mi dostupné. Oko mé hnědavé zahlédlo vajíčka. Mé tělo automaticky zareagovalo a za malou chvíli už jsem na pánvi smažil omeletu.

Po chvíli jsem si všiml, že stojí za mnou. Snažil jsem se si ho nevšímat, aby se pro jistotu nestalo nic mně, jemu nebo omeletě. Honil jsem na pánvi vařečkou vejce, a když mi přišlo, že už to bude hotové, vzal jsem tím kusem dřeva jednu poloviny vaječné blemcanice a překlopil ji na druhou a ještě tak minutku zahříval. 

Mlčky jsem otevíral skříňky a hledal talíře. Po nalezení skleniček, dóz, čistících přípravků, ubrusů a ubrousků, příborů, o...ozdob na vánoční stromeček??? Co? Počkat, jsem pořád ještě v kuchyni? Jídlo pomalu stydlo a já nemohl najít jeden blbý talíř!

Po pár minutách hledání jsem se otočil na Viktora, že se ho zeptám... A za ním bylo několik talířů a talířků na lince. Na uklidnění jsem se hluboce nadechl a vydechl.
Odsunul jsem ho vedle, podal ten kus porcelánu a předělal na něj omeletu, kterou jsem nakonec ještě osolil a opepřil.

Vytáhl jsem ze šuplíku vidličku a nůž a téměř to vrazil Viktorovi do rukou. Na poslední chvíli jsem zpomalil, uklidnil se, usmál se a podal mu svůj výtvor se slovy ,,Dobrou chuť".

Několikrát na mě nechápavě zamrkal. ,,Jaksi, tohle" ukázal jsem na talíř s vejci ,,je pro tebe k jídlu".

,,Um... Já... Dě-děkuju" řekl jen a šel si sednout

---

Ano správně, tato kapitola byla úplně o ničem! Nevěděla jsem co moc napsat i když mám příběh cca rozmyšlesný.
Takže tady máte ubohých 268 slov :P