Nová životní etapa (Hawaii 5-0 ff)

Sériový vrah

Ráno jsem se opět probudila u Steva v náručí, mám ráda, když ho mám takhle u sebe, cítím se v bezpečí. Chvilku jsem si ho prohlížela a najednou se probudil. „Dobré ráno, pročpak si mě tak prohlížíš?“ Zeptal se mě. „Ale, jen tak přemýšlím, jak jsem ráda, že tě mám.“ Odpověděla jsem mu. „Tak to je vzájemné,“ když to dořekl, objal mě a políbil. Z našeho objímání nás vytrhl Stevův telefon. „McGarrett,“ oznámil do telefonu, jako vždy. „Dobře, hned tam budeme.“ Když to dořekl, položil. „Volal Chin, máme ihned přijet.“ Oznámil mi. Tak jsme se oblékli, nasedli do auta a vyjeli. Jeli jsme mým Camarem, řídil Steve, už jsem to vůbec nevnímala, bylo mi to jedno, hlavně, že jsme byli spolu.

Dojeli jsme na základnu a vůbec netušili, co nás bude čekat uvnitř. Sotva jsme došli dovnitř, uviděli jsme to. Na zemi ležela žena asi 30 let a měla u sebe kartu, pikovou dámu. „Ájeje, sériový vrah se vrátil.“

Oznámil Steve. „Přesně tak.“ Souhlasil Chin. Já nevěděla, o čem se baví, tak mi to vysvětlili. „Zhruba před 5 lety se tu objevil sériový vrah, zabíjel ženy a pokaždé nechal u oběti nějakou kartu, zabil 3, ale pak si dal pauzu a je to tady zase.“ Takže tu máme sériového vraha. „A co nějaké stopy, nebo podezřelí, měli jste?“ Zeptala jsem se. „Ano, měli, ale vše nám bouchlo, měl alibi na 3 z těch vražd, tak jsme to odložili a teď to tu máme znovu.“ Nevěděla jsem, co na to říct. V tom přišel Max. „Dobrý den, prý tu pro mě něco máte.“ Když to dořekl, tak jsme ho informovali. „Takže podle otisků prstů se jedná o Brittany LaRose, je jí 29 let, příčinou smrti, je ubodání, napočítal jsem 20 bodných ran.“ Informoval nás. „Dobře, díky Maxi.“ Řekli jsme jednohlasně. Mezitím přišel Danny a Kono, tak jsme je informovali. Steve rozdal všem úkoly. „Kono, podívej se do počítače a porovnej naši oběť s těmi třemi.“ Usmál se na ni, ale ne tak hezky a roztomile jako na mě. „Dobře, šéfe, jdu na to.“ Odpověděla mu Kono. „Chine, ty sjeď za panem LaRosem a zkus něco zjistit.“ Chin souhlasil a vyrazil. Danny, ty postupně objedeš rodiny od těch třech předešlých obětí, oznámíš jim, že jsme to zase otevřeli a já a Emily pojedeme za panem Juicem, zjistit, jestli má alibi. Dannymu se to moc nelíbilo, ale nezbývalo mu nic jiného, než souhlasit.

Nasedli jsme do mého auta a vyrazili. Nebylo to daleko, za chvilku jsme byli na místě. Nikdo nepřicházel, když jsme zvonili, tak Steve začal volat. „Pane Juici, tady je Five-0, přišli jsme si promluvit.“ Nikdo neodpovídal, tak Steve vyrazil dveře a vyrazili jsme dovnitř. Prošli jsme postupně každý pokoj, nikde nikdo. Teprve, až jsme přišli do sklepa, našli jsme paní Juiceovou v bezvědomí. Po chvilce jsme ji probrali, nevěděla, ani co je za den, ani co se děje. „Paní Juiceová,“ začal Steve. „Klidně mi můžete říkat Lucy.“ A usmála se a mrkla na Steva, nebylo mi to příjemné, spalovala jsem ji pohledem. Steve to ucítil.

„Zůstaneme u paní Juiceové, víte, kde je váš muž?“ Zeptal se. „Nevím vůbec nic, asi na nějaké služební cestě nebo s nějakou ze svých sekretářek.“ Řekla dost naštvaně. „A kdy jste s ním naposledy mluvila nebo ho viděla?“ Zeptala jsem se. „Viděli jsme se, asi před týdnem a mluvili, spíše volali jsme spolu předevčírem, asi, nejsem si jistá.“ Odpovídala dost nepřesvědčivě, určitě ho kryje, napadlo mě. Pořád mrkala a culila se na Steva. „Pardon, že ruším, paní Juiceová, ale ještě se vás potřebuji na něco zeptat.“ Otočila se na mě a nepříjemně se na mě podívala. „Znáte paní LaRose?“ Zeptala jsem se. „Bohužel, to jméno mi nic neříká.“ Tak jsme ji poděkovali a odešli.

„Víš Steve, něco se mi na ní nelíbí,“ řekla jsem, když jsme vylezli ven. Steve se na mě podíval a začal se smát. „A nelíbí se ti jen proto, že se mnou flirtovala, nebo máš k tomu ještě nějaký důvod?“ Zeptal se mě. Tímhle mi docela vyrazil dech. „Tak ano, nebylo mi to moc příjemné, ale něco mi k ní nesedí, prostě instinkt.“ Když jsem dopověděla, přesunul se ke mně blíž a dal mi pusu. „Nemusíš se bát, jsem jen tvůj a nikoho jiného.“ Tímhle mi zase udělal ohromnou radost.