Nová životní etapa (Hawaii 5-0 ff)

První den u Five-0

Steve nastartoval auto a vyjeli jsme, ale já si uvědomila, že mám na sobě stále ty šaty. "Hele Steve, nemohl by si mě prosím vyhodit doma, já bych se převlékla." Steve si mě prohlédl a usmál se, "To vůbec nevadí já na sobě taky mám oblečení, které moc obvykle nenosím, ale jestli ti to bude příjemnější, tak klidně." Já ho tedy navedla k mému domu a řekla mu, že může jet, že to nějak najdu. "Moc ti děkuji a teď klidně jeď, jen mi řekni, kde to je a já tam dojedu." Chvilku přemýšlel a pak řekl, "Ne ne, jen jdi, já tu počkám." Nemusel na mě čekat, ale byl neoblomný, tak jsem zašla domů a převlékla se, vzala jsem si kostkovanou košili, rifle a tenisky, vzala si tašku a šla zpátky za Stevem. Když jsem dosedla, tak se na mě pořád usmíval, "Nejsou to sice ty šaty, ale také ti to moc sluší." Teda, takovou pochvalu jsem vůbec nečekala. "Moc ti děkuji za kompliment," pak jsem se na chvilku odmlčela a odvážila se. "Tobě to také moc sluší, " a usmála se na něj. "Také moc díky." A vyjeli jsme. Od mého domu ti nebylo příliš daleko zhruba za 20 minut jsme přijeli před centrálu Five-0. 

Steve zaparkoval a vešli jsme dovnitř, chtěli mě začít kontrolovat, ale Steve je zastavil. "To je v pohodě chlapi, to je nadporučík Emily Brownová, naše nová kolegyně." Oba strážní se na mě usmáli, "Tak vítejte nadporučíku." Já je pozdravila zpátky a spolu se Stevem jsme vyšli po schodech. Přišli jsme do místnosti, ve které byl obrovský počítač u něj stál tmavovlasý muž a něco vyhledával. "Ahoj Chine, dovol, abych ti představil, naši novou kolegyni." Ten muž se otočil, pozdravil zpět, já se na něj usmála a představila se. "Dobr.." Zastavil mě Steve, "Žádné dobrý den, tady si všichni tykáme." A oba dva se začali smát. "Dobře, tak tedy ahoj, já jsem Emily Brownová." Podal mi ruku, "Ahoj, já jsem Chin Ho Kelly." Odpověděl mi. "Moc mě těší Chine." Po chvilce přišla hnědovlasá žena, podala mi ruku a taky jsme se představily. "Ahoj, já jsem Kono Kalakaua," byla moc sympatická, já se jí představila taky a zkusila říct její jméno, ale trochu jsem to zkomolila. Začala se smát, "To nic, spoustu lidí s tím má problém." Začala jsem se tedy smát taky. A nakonec přišel blonďatý muž, trochu menšího vzrůstu, byl nejmenší ze všech. "Ahoj, já jsem Danny Williams." Představila jsem se taky. Steve si vzal slovo, "Tak a tohle je celý tým Five-0, ještě tedy máme soudního lékaře a nějaké pomocníky, ty poznáš, až později." Když to dopověděl, zazvonil mu telefon. "McGarret." Řekl do telefonu. "Dobře, jsme na cestě, lidi máme případ." Zvolal a všichni odešli, až na mě. "Jo, promiň, pojď pojedeš se mnou." Vyšli jsme na parkoviště a já se hnala ke Steveovu autu, ale Danny mě zastavil. "Ne ne, tímhle nepojedeme, jedeme mým autem, tedy je moje, ale on ho řídí." To jsem trošku nepochopila, ale zeptám se až vyjedeme. Nasedli jsme a jeli k mému prvnímu případu. 

Když už jsme chvilku jeli, tak jsem se odvážila. "A proč to auto řídí Steve, když je tvoje Danny." Steve se na mě podíval do zrcátka a usmál se. "No, tak jí to vysvětli." Řekl Danny. "Je to jednoduché, já jsem prostě lepší řidič." Odpověděl Steve a zase se usmál. "Lepší řidič, co to plácáš?!" Oba dva se začali hádat a já nevěděla, jestli se mám smát nebo to neřešit. Najednou se na mě Danny otočil, "A co ty, nic neříkáš?" Nevěděla jsem, co říct. "To je dobrý, jen si popovídejte, to se takhle dohadujete pořád?" Zeptala jsem se. "Jo, pokaždé, co někam jedeme, už to nedávám." Postěžoval se Steve. "Jo? A proč to asi tak je, to tě nenapadlo?" Zeptal se Danny. A je to tu nanovo, znovu se dohadovali, naštěstí jsme dojeli na místo činu, Steve mě pustil ven a já mu poděkovala. Když jsem vystoupila Kono a Chin se smáli. "Tak co, přežila jsi ty jejich dohady?" Zeptala se mě Kono. "Jako jo, dalo se to, ale že je to pořád baví." A smála jsem se taky. "No my si z nich děláme všichni srandu, jak dlouho, že jsou manželé." Tak tohle mě dostalo úplně, začala jsem se smát hrozně nahlas, spolu se mnou i Chin a Kono, ale Pak jsme přestali, jsme přeci jenom na místě činu. 

Tak jsme všichni přišli blíž a pozdravili se s lékařem, byl to černovlasý muž s brýlemi. "Všechny vás zdravím, " pozdravil. "A hele, nová tvář, vás ještě neznám." Chtěla jsem se představit sama, ale Steve byl rychlejší, "To je naše nová kolegyně Emily Brownová." Já se jen usmívala a pokyvovala na znamení souhlasu. "Také mě moc těší slečno Brownová." Nevěděla jsem, jestli mu tykat nebo vykat, tak jsem pokyvovala hlavou. "No Maxi, řekni nám něco oběti," pobídla ho Kono. "Moc se omlouvám, jedná se o muže asi 40 let, nevíme zatím, kdo to je, ale podle otisku to zjistím, příčinou smrti bylo bodnutí do hrudníku, ale to našemu vrahovi zřejmě nestačilo, tak ho ještě střelil do hlavy, více vám řeknu později." Řekl Max. "Dobře koukneme se po okolí, jestli něco nenajdeme." Řekl Chin a s Kono vyrazili. Já vůbec nevěděla, co mám dělat, tak jsem se zeptala. "A co můžu dělat já?" Danny chvilku přemýšlel, ale pak mi odpověděl. "My počkáme, až nám Max řekne.." Nestačil to dopovědět, Max už totiž zjistil, o koho se jedná. "Je to James Hitch, 37 let, má tady na ostrově manželku a syna, adresa je Paikau Street 500." Teď už jsme měli informace o naší oběti. "Dobře Maxi, díky za info, no a teď to musíme jít oznámit jeho manželce." Steve trošku posmutněl. "Je to tak, můžeš tu práci dělat kolik let chceš, ale a tohle si nezvykneš." Řekl Danny, tak jsme nasedli a jeli k manželce naší oběti.

"Tak a jsme tu," oznámil Steve. "Nemusíš chodit s námi, jestli nechceš. " Řekl mi Danny. "Ne ne, já půjdu, zvládnu to." Steve s Dannym se na mě usmáli a šli jsme tedy ke dveřím. Danny zazvonil, po chvilce vyšla paní Hitchová. "Dobrý den paní Hitchová, já jsem Steve McGarret, tohle je kolega Danny Wiliams a kolegyně Emily Brown, přišli jsme za vámi, kvůli vašemu manželovi." TA žena byla v šoku, "Co se stalo s mým mužem?" Bylo mi jí moc líto. "Můžeme dál, ať to neřešíme tady na ulici?" Zeptal se Danny. "Ano, jistě pojďte." Vstoupili jsme dovnitř, Steve se na mě podíval, tak jsem kývla, řeknu to já. "Paní Hitchová, je nám to opravdu moc líto, ale dnes jsme našli vašeho muže mrtvého, prosím přijměte naši nejhlubší soustrast." Když jsem to dořekla vhrnuly se mi slzy do očí. Ta žena se ihned sesypala, začala brečet a už s námi nemluvila, tak jsme se s ní rozloučili a domluvili, že přijedeme zítra. Venku mě oba pochválili, že jsem to zvládla dobře, sotva to dořekli, začala jsem brečet, Steve mě objal, ale po chvilce se trošku odtáhnul. "Moc ti děkuji za podporu Steve." Ještě mezi vzlyky jsem řekla. "To nic, odvezu tě domů, stejně už je večer a už toho moc stejně neuděláme, přijedeš zase zítra. "Koukl na Dannyho a ten souhlasil. Když jsme dojeli ke mě, poděkovala jsem a zašla dovnitř. Vzala si něco k jídlu a sedla k televizi a přemýšlela nad svým prvním dnem, po chvilce jsem usnula.

Ahoj lidičky, rozhodla jsem se, že jednotlivé kapitoly budou jako jeden den, proto to tady utnu, i když případ není vyřešen, doufám, že se vám to líbí :-)