Comeback

6

„Překecal jsem ho!" zvolá radostně Niall.

„Kecáš, vole. Jak jsi to sakra dokázal?!" zalapal po dechu Liam.

„To se neříká. Kouzelník nikdy neprozrazuje svoje kouzla," zazubí se.

„Ale no tak, to nám to fakt neřekneš?" nevzdává to Liam. Niall zavrtí hlavou.

„Vždyť na tom přece nezáleží," mávne rukou Liam poraženě.

Ale záleží, pomyslím si. Já, jeho minulost a snad trochu i přítomnost, jeho nejlepší přítel nejsem schopný jej přemluvit, aby se k nám přidal a Niallovi se to podaří. Ano, žárlím. Co Louise přimělo změnit názor? Proč jsem jej nedokázal přimět já? Hryže ve mně nehezký pocit řevnivosti.

„Harry, čekal jsem, že budeš mít větší radost. Vždyť tohle jsi chtěl, tohle jsme všichni chtěli. Vracíme se,"

„Já vím, já vím," zamumlám, „jen jsem zaskočený."

„To my všichni, ale sakra, jdeme slavit!" rozhodne Liam.

„Liame, je poledne," uzemním ho.

„No a co?"

Jak řekl, tak jsme udělali. Po zbytek odpoledne jsme všichni čtyři strávili v soukromém salónku privátního klubu. Vše se zdálo být jako za starých časů, až na to, že nebylo. Louis se zdál být ke mně odtažitější než ke všem ostatním a to mě mrzelo. Nevím, proč se tak z ničeho nic chová.

„A jak to uděláme s kapelou? Pochybuju, že původní členové se k nám vrátí," zapochyboval Niall.

„To je fakt, ale dá se to zvládnout. Uspořádáme nábor cestou do Londýna, kde odstartujeme svůj první koncert," plánuje Liam nadšeně. Já je s nepříliš velkým zájmem poslouchal, nepřítomně míchal koktejl brčkem a sem tam hodil okem po Louisovi. Ten si taky povětšinou hleděl svého. Bože, co jsem to udělal? Byla to chyba?

„Nemůžu se dočkat, až to oznámíme," promnul si Niall ruce natěšeně. Plánujeme to oznámit na všech sociálních sítích v letadle cestou do Londýna, aby z toho do té doby nevypuklo zbytečné halo.

„Louisi, co si o tom myslíš?" zeptá se Liam.

„Jo, třeba, je mi to fuk," pokrčí rameny lhostejně a odejde na záchod.

„Co to do něj vjelo?" nechápe Niall.

„Nemám tušení, ale nech to bejt. Třeba je jen ve stresu," brání ho Liam. Já jen sklesle svěsím ramena.

„Když myslíš."

***

Když jsme se všichni sbalili a dali sbohem svým rodinám, nastoupili jsme do soukromého letadla čekajícího na letišti Heathrow. Byla to dojemná chvíle. Všichni, co mohli, se s námi přišli rozloučit. Naši rodiče nebyli zrovna ze světové tour dvakrát nadšení, ale nebránili nám v cestě. Koneckonců jsme už dospělí. Moje mamka brečela a Gemma mě mačkala. Střelil jsem okem po Louisovi, když mě mamka obdarovávala nekonečnými polibky na rozloučenou. Ten se poflakoval opodál a nepřítomně přikyvoval na to, co náruživě vyprávěly jeho sestry. Bylo mi jej tak líto. Zastesklo se mi po Jay. Jak se asi musí cítit on? Empatie se mě zmocnila a rozbolelo mě srdce.

„Bude už muset jít," vychrlím ze sebe a zmizím v nástupním koridoru dřív, než někdo stihne cokoli namítnout. Pohodlně se usadím do hluboké kožené sedačky a vydechnu. Tak a je to. Nemůžu tomu uvěřit, že se to doopravdy děje. Vracíme se zpět na scénu! Samozřejmě budeme ještě dělat nábor na kapelu a spoustu zkoušek, ale tak s trochou píle a štěstí bychom do měsíce mohli uspořádat první „komorní" koncert.

Když už se naprosto uvolním, sáhnu po módním časopisu a začnu si v něm listovat. Olíznu si prst, abych otočil další list. Jsem do konceptu tak vtáhnu, že si ani nevšimnu Louise zírajícího na mě z protější sedačky. Srdce mi nadskočí leknutím.

„Tak koukám, že ses nezměnil," zakření se a poukáže na časopis. Nesměle se usměji a složím jej do klína, „víš, já se chtěl vlastně omluvit za to, jak jsem se v posledních den choval. Byl jsem fakt kretén. To asi ten šok a nátlak z toho všeho. Nějak to na mě dolehlo."

„To je v pořádku," můj úsměv se nyní ještě rozšíří. Tohle jsem od něj opravdu nečekal. Louis většinou nepatřil mezi ty lidi, kteří by se omlouvali za své lehkomyslné činy.

„Jsem rád, že jsem tu s tebou," zamumlal sotva slyšitelně.

Srdce mi nyní opět poskočí, leč radostí. Nevím, co si o tom mám myslet.

„Oficiálně zahajuju tour de Niall! Nebo spíš...tour de One Direction Comeback!" haleká Niall při vstupu na palubu. Já jen obrátím oči v sloup a v duchu ho proklínám za ten překažený okamžik. Liam ho doprovází prazvláštními zvuky, které mají představovat rapování.

„Tak jo, fajn, uklidněte se. Měli bychom probrat, co napíšeme na sociální sítě," navrhnu.

„No to je jasný – Kočky, třeste se, slavná čtveřice je zpět!" zahýká Niall smíchy vlastnímu vtipu.

„Jasně," obrátím oči v sloup.

Trvá nám to nejmíň hodinu, než se rozhodneme napsat krátký text o našem návratu. Je to stručné, ale jasné. Při příletu do Londýna příspěvek naráz odešleme. Doslova vteřinu na to nám začnou pípat mobily, jak zběsilé. Louisovi se z toho až sekl mobil. Bylo to neskutečný. Lidi byli jak pominutí. Všichni retweetovali náš příspěvek a posílali jeden Tweet za druhým. Chyběl mi tenhle pocit kolektivity a očividně i ostatním klukům. Jsme zpět na vrchu hory. Všichni se usmíváme až na Louise. Ten pouze němě čte komentáře u příspěvku a téměř neviditelně při tom hýbe rty. S obavami pohlédnu na Niall s Liamem. Ti mě však bez dalších okolků sevřou v hromadném objetí. Zašmátrám prázdnou rukou i po Louisovi, ale ten se mi vysmýkne...

Tak co si o průběhu vzniku kapely myslíte? Proč se Louis chová z nenadání tak divně? Změní se to? To vše se dozvíte v dalších kapitolách. Děkuji všem za votes a komentáře ♥

Love you all, Adel.xx