Comeback

3

Dveře se vzápětí otevřely a v nich stál rozespalý Liam v županu. Vlasy měl rozhárané a obličej růžový. Zamrazil se na místě, jakmile nás spatřil. Dobrých pár vteřin ani nemrkl.

„Ahoj, Li," pousmál jsem se nesměle, neboť mě v tu chvíli nenapadlo nic vhodnějšího.

„Co...," zachraptěl, projel si prsty vlasy a svraštěl obočí, načež si odkašlal a pokračoval, „co tu sakra děláte?"

„Můžeme dál?" kousnu se do rtu a poukážu na pootevřené dveře hotelového pokoje.

„No jasně, jasně," přikývne nepřítomně, stále zmateně.

Za dveřmi si nás přivine do objetí, ale nic neřekne.

„Sorry za takovou přepadovku," zakření se Niall, „nedošlo nám, že teď bude v Sydney devět ráno."

„Jo, to je v pohodě," promne si unaveně obličej. Vypadá, že má za sebou pěkně náročnou noc, „tak o co go? Já nemůžu uvěřit, že jste fakt tady. Neviděl jsem vás od toho pohřbu. To už bude...rok?"

„Víš, možná se ti to bude zdát bláznivý a taky trochu náhlý. Nechceš nejdřív zajít někam na jídlo?" navrhnu vyhýbavě.

„To není moc dobrej nápad, se pohybovat takhle ve třech po veřejnosti," zapochybuje Liam a má recht. Dočista mi to vypadlo, „ale můžeme si něco objednat na pokoj, co vy na to?"

Niall jen horlivě zakývá hlavou a já taky nejsem proti. Však jsme naposledy něco zakousli v letadle a to už nějaká hodina bude.

Liam objedná snad celý snídaňový menu z recepce na pokoj. Atmosféra se mezi tím trochu uvolní a povídáme si o všem možným. Hodně se od té doby přeci jenom změnilo.

„Nechcete už přejít k věci? Ne že bych si s vámi jen tak rád nepovídal, ale jsem děsně zvědavej, znáte mě," zazubí se a zakousne se do croissantu.

„No víš...," začnu a hodím pohledem po Niallovi, který se raději napije ze svého šálku, aby se vyhnul konverzaci. Přitom to byl on, kdo tuhle celou estrádu vymyslel.

„S Niallem nás napadlo. Nevím, jak začít. Je to hrozně zvláštní," povzdechnu si zoufale.

„Prostě to řekni," pobídl mě Liam povzbudivě.

„Okay no, mysleli jsme, že...zkrátka bychom se rádi vrátili na stage jako One Direction," odvětím na jeden dech.

„Cože? Jak vás tohle napadlo?" podiví se a trochu absurdně si odfrkne.

A tak mu začnu vše líčit. Jak nám chybí staré dobré časy, že nás sólo zpívání tolik nenaplňuje a tak dále.

„Harry, to přece nejde. Každej teď žijeme dočista jiný životy. Podívej se třeba jen na mě. Mám Cheryl a syna. Mám rodinu, na to jste zapomněli? Nemůžu jim jen tak z ničeho nic zmizet ze života. Přemejšlejte přece trochu racionálně, kluci. Už nám není osmnáct. Nežijeme žádný svoje puberťácký sny. Boybandy už ani nejsou to, co bejvali. Vzdejte to. Vždyť je to naprosto nereálný."

Teda musím přiznat, že na jeho závazky jsme nepomysleli, ale nečekal jsem až takový přístup. Cítím se podražen. I Niall vypadá, jako by mu právě vrazil dýku do zad. Měli jsme očekávat, že s tím nebude souhlasit, leč kdo mohl čekat, že odmítnutí bude až takto bolestivé?

„Když to vidíš takhle, tak v tom máš nejspíš jasno," usoudím, pohlédnu na Nialla a dám mu jasný signál, že je čas k odchodu. Zvedli jsme se a mířili si to ke dveřím.

Když tu se Niall otočil a otázal se: „Tobě to nechybí? Neschází ti společné večery trávené na hotelech, dělání kravin až do rána a hlavně neustálá společnost toho druhého? Pokud raději trávíš čas o samotě, pak je to v pořádku. Jen jsem se chtěl ujistit. Chápeme, že jsi teď v jednom kole, ještě když máš rodinu, ale sám přece víš nejlíp, že vždycky to jde nějak zařídit a pokud se nemýlím, s Cheryl se sotva vídáš i teď. Měla by pro tebe pochopení."

Bez dalších slov jej obejme a já udělám to samé. On tam stojí mlčky uprostřed pokoje, nevědě, co dodat. Ani já bych si na jeho místě nevěděl rady. Poplácám Liama po zádech a pospolu s Niallem opustím jeho pokoj.

„Tak to bychom měli," sprásknu ruce.

„Třeba si to ještě rozmyslí," nevzdává to Niall.

Až do večera čekáme, že se třeba ozve. Zajdu s Niallem do místního soukromého baru, kam chodí samé celebrity, takže jsme nemuseli mít strach o dotěrné paparazzi. Po pár drincích už nám nebylo tolik smutno, nýbrž právě naopak. Uvolnili jsme se. Alkohol se nám rozlil v žilách stejně jako adrenalin. Čapli jsme dvě modelky na baru a tančili s nimi až do brzkých ranních hodin.

Proč jsem si vůbec kdy lámal s něčím hlavu? Je to tak zbytečné. Žijeme přeci jen jednou, a proto je důležité si život náležitě užít, což právě teď dělám.

Candy nakonec skončí u mě v posteli a já s ní strávím příjemnou noc. Nejenže mě zbavila všech mých starostí, ale poskytla mi svou společnost až do rána.

***

Když se ráno snažila vymanit z mého objetí, aby se potají vytratila, vzbudila mě. Zaskuhral jsem bolestí hlavy do polštáře. Měl bych se v pití krotit. Pak to takhle dopadá. Náhodné ženy, o které mimo jiné nemám zájem, mi lezou do postele.

Chviličku po tom, co se Candy vypaří, vtrhne do mého pokoje pro změnu Niall.

„Co chceš, Horane? Je mi zle," zahuhlám zpod peřiny.

„O tom nepochybuju," ušklíbne se, „ale mám pro tebe novinku, která nepočká."

Zní nadšeněji, než včera v Nando's a to už je sakra co říct.

„Jestli to není důležitý, tak tě zabiju," procedím skrz zuby a na jedno ucho ho poslouchám.

„Liam si to rozmyslel!" vypískne.

„Ty vole. Kecáš. No tak to je síla. No...teď nás čeká to nejtěžší. Lou."

Zdravím, čtenáři moji milí, tak jak se máte? Doufám, že na víkend oceníte tuto poněkud kratší kapitolku. Jste rádi, jak se to nakonec vyvrbilo? Jak si myslíte, že bude probíhat konverzace s Louisem? Máte se na co těšit, přátelé! Pokračujte ve vaší podpoře, lajkuje a komentuje příběh, ať vím, jak se vám líbí. ♥

Love you all, Adel.xx