Webbed In Love

Thirteen - "Trust You, Love You"

Pohled 3. osoby

Adrien se díky Kantého technologii během pár hodin zotavil. Sestřička mu dovolila opustit nemocniční lůžko a Adrien se vydal hledat Marinette.

Marinette byla opět v tělocvičně, měla před sebou boxovací pytel, mlátila do něj hlava nehlava. Klouby měla už od krve, ale jí to bylo jedno, byla to malá oběť za to, co se stalo Adrienovi.

,,Dáváte si to za vinu." ozvalo se od skleněných dveří, vlastně celá místnost je prosklená a kdokoli se na vás může dívat. Marinette ten hlas poznala a možná proto nepřestávala, protože on byl poslední člověk, kterému by se svěřovala. Když ale pořád cítila jeho přítomnost, zastavila pytel a otočila se na něj.

,,Jasně, že si to dávám za vinu! Já ho dostala na starosti, já se do něj zamilovala, já ho naverbovala na základnu, já ho jmenovala Avengrem a díky mně šel na tu blbou misi, ze které se evidentně ani nemusel vrátit! Takže ano Mistře, dávám si to za vinu." zakřičela Marinette, se starcem to ale ani nehlo. Jen ji se přimhouřenýma očima sledoval a mnul si bradku.

,,Vím, že se nemáme moc v lásce..." začal Mistr.

,,No shit Sherlock." řekla mezitím Mari.

,,Ale nejsem zas tak starý a blbý, abych nepoznal, že člověka něco zžírá zevnitř. A ne, není to jen vina za toho chlapce." dodal Mistr, Mari si povzdechla a sedla si na lavičku.

,,Celé je to moje vina. Hawk Motha jsem měla dostat, ale neudělala jsem to. Teď je kvůli mně celý tým v nebezpečí a ještě k tomu rozhádaný." povzdechla si Mari.

,,Někdy nejlepší způsob, jak řešit svoje vlastní problémy, je podělit se o ně s ostatními." Mistr stál nehybně, možná ani nemrkal.

,,To se lehce řekne. Jsem puberťák, myslíte, že si tady budu třeba Kantému vylívat srdíčko? Moc dobře víte, že moje problémy s Hydrou by tady nikdo nepochopil" zasmála se Mari, hodila si na rameno ručník a zamířila ke dveřím.

,,Nechápu vás slečno Dupain-Cheng. To je sice pravda, ale jsem si jist, že třeba právě agent Kurtzberg by vám zcela rozuměl."

,,Sorry Mistře, ani ten nejlepší Kantého program mě nechápe." řekla ještě Mari a zmizela do svého pokoje, připravovat se na večírek.

.
.
.

Adrien mezitím pobíhal po chodbách jako zplašená zvěř, dokud ho nechytla Chloe.

,,Viděla jsi Mari?" zeptal se zadýchaný Adrien. Chloe se jen usmála.

,,Před chvílí byla v tělocvičně, ale šla se připravovat na večírek, ty bys měl jít taky." řekla Chloe a vydala se do svého vlastního pokoje. Adrien si povzdechl a šel nakonec do pokoje, připravovat se.

.
.
.

(btw vím, že jsem to nikde nepsala, ale budeme dělat, že se přemístili do Avengers tower ok?)

Avengers tower byla plná lidí, které Mari neznala, chodila ve svých jednobarevných červených šatech sem a tam. Občas se na někoho usmála, ale nakonec skončila na barové židličce.

,,Sluší ti to." ozval se Kapitán, který došel k baru. Mari se podívala na svoje šaty, byly to červené šaty kousek nad kolena s objemnou sukní a ramínka se jí vázala kolem krku, záda měla holá.

,,Díky." usmála se a barman jí šoupnul po baru elektricky modrý drink.

,,Neměla bys pít, je ti šestnáct." zamračil se Kapitán a Mari protočila oči.

,,Kapitáne, žijeme ve 21. století, kde jsou děti těhotné už ve dvanácti, ne za druhé světové, kdy byl nedostatek rajčat, které by na vás mohli házet." řekla Mari s nadsázkou a napila se svého drinku. Kupodivu nebyl špatný, chutnal jako energy drink. Kapitán se nad touto větou jen uchechtl a odešel jinam. Mari po chvíli popadla svou skleničku a vydala se po schodech nahoru, v patře se opřela o zábradlí a sledovala celou oslavu pod sebou. Myslela si, že je tam sama, dokud se někdo neobjevil vedle ní. Ovšem podle toho, jak moc blízko stál, hned poznala, kdo to je.

,,Nechceš se družit s ostatními?" zeptal se Adrien a opřel se vedle Marinette. Ta dopila svůj drink a položila ho na stolek vedle.

,,Ty snad jo? Všichni se baví buď o politice, vědě nebo o nějakých misích, kterých jsem já ještě nebyla součástí. Já k nim nepatřím." povzdechla si Marinette. To Adriena zaskočilo.

,,Co tím myslíš?" zeptal se Adrien. Marinette si povzdechla. Jestli má tohle fungovat, tak musí být otevřená. Otočila se k němu čelem a Adrien si položil ruce na její boky. Už teď viděl slzy v jejích očích, ale zatím to ignoroval.

,,Nezískala jsem schopnosti stejně jako ty, i když jsou stejné." začala zlehka Mari. ,,Byla jsem unesena Hydrou, hledali po celém New Yorku dost silné děti, které by vydržely jejich testy. Rodiče mě nechtěli, bloumala jsem v dešti po ulicích a jeden pán mi řekl, že mi pomůže. Byla jsem naivní a šla jsem s ním. Zavřeli mě, dávali mi najíst úplně minimálně a každý den na mně prováděli desítky testů." Marinette se zastavila a snažila se rozmrkat slzy.

,,Stejně jako u těch dvojčat." dodal Adrien.

,,Vím, že na Mistra pořád nadávám, ale on mě zachránil. Avengers mě původně chtěli zabít, ale když oznámili Mistrovi, že mi nemůže být víc jak čtrnáct, když mě v té době našli, tak jim nařídil, ať mě vezmou s sebou. Postarali se o mě a stali se mojí rodinou." odpověděla Marinette a slzy jí tekly po tvářích. Adrien je utřel svými prsty, stáli k sobě o pár centimetrů blíž.

,,Asi si o mně teď myslíš..." začala Marinette, Adrien ji ale utnul.

,,Můj názor se na tebe absolutně nezměnil, ať už sis prošla čímkoliv, jsi taková, jaká jsi. A já tě takovou miluju Marinette." řekl Adrien a přitáhl si ji do polibku. Marinette to nečekala, ale začala spolupracovat.

,,Hej vy dva!" Adrien a Mari se odtrhli a vražedně se podívali na Kantého.

,,Nech je být." zasyčela na něj Chloe, ale taky se smála.

,,Jdete sem?!" zakřičel Kanté znova, všichni hosté už odešli a zbyli tu už jen Avengers a agentka Hillová. Marinette se na Adriena usmála a během vteřiny ho za ruku táhla dolů po schodech.