Webbed In Love

Two - "What Is Wrong With Me?"

Můj budík opět zazvonil v šest hodin ráno. Udělal jsem moji každodenní rutinu a místo školního batohu jsem si vzal menší brašnu s mým foťákem. Vyčistil jsem si brýle a zuby a vyrazil jsem na metro. Jak jinak, bylo opět přeplněné. Před školu jsem došel akorát včas a vlezl si do školního autobusu vedle Nina. ,,Čau Adriene." pozdravil mě a já na něj jen kývl a strčil si moje sluchátka zpět do uší.

Za pár minut náš autobus zastavil a my se valili ven jak lavina. A mojí nepozornosti v davu hned využil Kim. Dal mi snožku. ,,Dávej bacha Agreste." zasyčel a odešel pryč. Blbec. Zkontroloval jsem foťák a připojil se k naší skupině. Učitelka zaplatila a pustili nás dovnitř.

,,Tak už sis to rozmyslel s tím plesem?" zeptal se mě opět Nino. Jen jsem si povzdechl, tahle konverzace mě bude teď provázet nejspíš každý den. ,,Jestli se mě budeš pořád ptát, tak tam opravdu nepůjdu. A vůbec, máš ty snad někoho s kým jdeš?" zeptal jsem se a vítězně se usmál. Nino přikývl a ukázal na Alyu. Taková tichá holka, skoro nikdo se s ní nebaví, pořád něco čte a kreslí si, ale proč ne. Třeba je fajn. Jen jsem kývl a snažil se utéct od tohoto tématu.

Pohled 3. osoby

Chlapec vešel s velkým nadšením do obrovské místnosti plné terárií s fotoaparátem v ruce a snažil se prodrat do popředí, aby mohl aspoň něco vyfotit. Štěstí mu ale nepřálo a někdo do něj vrazil a z jeho nosu spadly jeho brýle. Ihned se skrčil na zem a začal je hledat. Když našel to co hledal, opět, a tentokrát úspěšně, se prodral dopředu. Začal si fotit různé druhy pavouků a hmyzu a radoval se z povedených fotek. Ovšem nikdo si nevšiml malého, opravdu titerného, pavoučka, který se pomalu snášel na nic netušícího chlapce.

Jak se ten pavouk mohl dostat z terária? Kdepak, ten pavouk sem vůbec nepatří. V žádném teráriu nebyl.

V ten moment, kdy chlapec opět zvedl ruce s foťákem, pavouk na jednu jeho ruku dosedl. A na nic nečekal, okamžitě se do jeho ruky zakousl. ,,Au!" zasyčel chlapec a pavouka shodil ze své ruky. Podíval se na dva malé štípance od kusadel na jeho ruce a potom se podíval na, teď už mrtvého, pavouka na zemi. Chlapec nevěděl co má dělat. Vždyť zabil exponát! Raději se od něj honem rychle vzdálil a dělal, že na zemi nic není.

Kdepak, to nebyl exponát.

Pohled Adriena

Bolelo to jako čert, ale raději jsem se snažil nedávat nic najevo. Kdyby se mě na to někdo zeptal, byl by problém. Zbytek prohlídky jsem se držel od terárií dál. Jak se mohl dostat ven? Po pár minutách jsem se začal nehorázně potit a bylo mi vedro. Motala se mi hlava. Když to zahlédla učitelka, hned se vyděsila. ,,Adriene vypadáš zle, nechceš jít domů?" horlivě jsem přikývl a vyběhl z muzea pryč.

Venku už to bylo mnohem lepší. Ale po chvíli jsem začal vidět rozmazaně. Co mě to sakra kouslo?! Sundal jsem si brýle... a já vidím. Já vidím bez brýlí a dokonale. To mě trochu znepokojilo a tak jsem se rychle vydal domů. Chtěl jsem si to zkrátit jednou uličkou, ale když jsem skrz ní běžel, tak se mi začala strašně motat hlava. Snažil jsem se to nevnímat a doběhl jsem co nejrychleji domů.

Next day

Seděl jsem u oběda sám. Nino dnes nedorazil do školy, prý je mu špatně. Tu moji včerejší nevolnost jsem zaspal. Chtěl jsem si vzít vidličku, ale jaksi se mi přilepila na ruku. Panebože co se to se mnou děje? Třeba jí jenom někdo potřel lepidlem. Nejanči hned Adriene. Vzal jsem vidličku a byla k mojí ruce přilepená nějakou bílou hmotou. Žvejka? Ne, kde by se mi vzala na ruce. Zatáhnul jsem za ní, ale ta hmota se ne a ne přetrhnout. Zatnul jsem dva prostřední prsty a ze zápěstí mi vystřelila ta hmota. Zachytila se za jeden tác. Chtěl jsem ji utrhnout, ale když jsem za ruku škubnul, tác se rozletěl mým směrem. Díky mým reflexům, které se taky záhadným způsobem dostali na level 11, jsem letícímu tácu uhnul. No člověk za mnou už takové štěstí neměl. Přistál mu přímo za krkem. A proč to musí být zrovna Kim?

Zvednul jsem se a odcházel z jídelny, no bohužel moje ruka byla pořád díky té hmotě přilepená k tácu. Neřekl bych, že tohle jsou úplně normální pubertální hormony. No bohužel se Kim vydal za mnou. Chtěl jsem popadnout věci ze skříňky a vypadnout. Ale najednou se všechno zpomalilo. Slyšel jsem šustit papírovou vlaštovku. Mouchu, která letěla nad zvonkem. I tu Nathanielovu flusačku. A díky tomu všemu jsem i vycítil Kimovu pěst, která letěla přímo na mě. Uhnul jsem a ránu schytala moje skříňka.

,,To byla dost blbá sranda." zavrčel na mě dost naštvaný Kim.
,,Kime neudělal to schválně." řekla rychle Rose. No, ničemu to nepomohlo.
,,Zato já mu schválně vyrazim zuby." řekl Kim, který má v tenhle moment doslova ohně v očích.
,,Neblbni, nech toho." povzdechla si Rose.
,,Nechci se s tebou prát." dodal jsem a doufal, že ho to zlomí.
,,To se ti vůbec nedivím." nezlomilo. Připravil si pěsti. Kolem nás se zatím utvořilo kolečko. A to jsou vážně všichni tak blbí, že nikdo nedojde pro učitele. Kim se poprvé napřáhl a já rychle uhnul. Vlastně jsem mu uhýbal celou dobu. Když se proti mě i rozběhl, musel jsem se sklonit. Odkdy jsem takhle ohebný?
,,Pomozte mu někdo." vykřikla Rose. Kim se na mě zezadu opět rozběhl a já udělal asi dvojité salto. A odkdy umím tohle? Kim se už opravdu naštval a posílal na mě jednu ránu za druhou. Všechny jsem je vykryl a chytil ho za zápěstí. Trochu jsem mu ho vykroutil a dal mu takovou řachu, že odletěl do půlky chodby. Všichni na mě nevěřícně zírali. Někdo v údivu, někdo ve strachu...pocitů tam bylo plno. Radši jsem se rychle rozběhl pryč.

Touhle kapitolou se s vámi na pár dní loučím😅
Protože můj kraj získal pomyslný štafetový kolík co se jarních prázdnin týče a zítra večer odjíždím do Itálie😍

Samozřejmě že mám pár kapitol předepsaných, ale nemůžu si vyplácat všechno že? 😁

A taky na horách asi nebude na psaní úplně čas😅

Tak řekněte, kdo má tenhle týden taky volno? 😎

Teruše❤️