Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #16

O 2 roky později...
Říjen
Diagnostický ústav pro mládež
Brno

Všechno nejlepší Miku, hodně štěstí, zdraví a dlouhý život....
Hodně štěstí Miku....
Vše nej,Miku....

Dnes jsem měl narozeniny. Dnes mi bylo 17 let. Čas hodně utíká, když je život jednotvárný a každý den je stejný jako ten předešlý. Každý den je pro mně utrpení, protože každý den musím myslet na to, že jsem přišel o svou dámu. Za 2 roky jsem se pokusil 27x o sebevraždu. O 28. jsem se pokusil včera. Neúspěšně. Nikdy jsem nezkoušel utéct. Chtěl jsem se hlavně zabít. Na tomhle místě je opravdu těžké se zabít. Nejsou tu žádné ostré věci. Kelímky, příbor to všechno je tady z plastu. Nemůžu se ani objesit. Zkusil jsem to několikrát a nevyšlo to. Jediný přítel kterého tady na tomto místě mám.... Je James.
Seděl jsem opřený o zeď a koukal na nůž, který jsem si tu vyrobil. Sledoval jsem ho a převracel na dlani.

,,Zase se chystáš zabít Miku? Říkal jsem ti že se nemůžeš zabít, a ještě tady, kde na tebe dohlíží celý den."
,,Nech toho Jamesi! Já už to nezvládnu. Nechci tu být. Drží mě tady jako zvíře v kleci. Nejen to že jsem tady zavřený už 2 roky, ale už tě i vidím."
(Mluvil jsem klidně nahlas. Nevadilo mi že mně mohl někdo poslouchat.)
,,To je přece skvělé, konečně mě vidíš aniž bys musel do své mysli."
,,Nezlehčuj to Jamesi! Má dáma je pryč. Já jsem tu úplně sám. Jen s tebou a dalších 7 miliard zbytečných lidí. Nedokážu žít bez ní, rozumíš?"
,,To jses měl rozhodnout když jsi zabil tu holku. Pamatuješ na tu krev?"
(Jak bych si nepamatoval. Vždyť byla úplně všude.)
,,Ano pamatuji"
,,Byly to krásné časy co? Hlavně ta rodina v Ženevě. Moc se mi líbil výraz toho chlapce když jsi mu utíral tu slzu."
,,Vím, pamatuji si to všechno. Jak bych přece mohl zapomenout? Vždyť jsem to hlavní přenechal Smiley..."
(Zase ty bolestné vzpomínky na starou dobu.) ,,Smiley je pryč Jamesi! Je pryč a už se nevrátí. Nic se na tom nezmění, teď ani jindy. Rozumíš?"

Ve dveřích zarachotil mechanismus zámku. Těsně před tím jsem stihl nůž schovat.

,,Pane Empere, nesu vám vaše léky."
Sestra se jmenovala Klára. Nebyla ani moc přitažlivá, ale chovala se mile k pacientům.
,,Ahoj Kláro, tak co mi neseš?"
,,Tak jako vždycky, Haloperidol."
(Klasika Haloperidol. Myslísi že potom potlačí Jamese. Ale Jamese nelze potlačit. Už přece zkoušeli Leponex a stále ho cítím.)

Najednou se za ní objevil James. Tušil jsem co mi chce říct. Klára se zrovna nedívala a tak jsem zavrtěl hlavou.

,,Jamesi já to neudělám!" ,,Udělaj to! Už jses přece sám rozhodl, zabíj ji a uteč! Jsi tu už přece 2 roky Miku. Už cítíš ten hněv? Cítíš to....."

,,Kláro? Jak dlouho už tady pracuješ?"
,,Pracuji tu už 6 let. Proč se ptáš?"
,,6 let. To je dlouhá doba. Hodně dlouhá doba."
Klára se na mně udiveně podívala. Zadíval jsem se jí do těch zelených očí, a pak to uviděl. Ten okamžik kdy jí všechno došlo. Chvíli mně sledovala a pak se otočila a chystala se utéct. Nebyla tak rychlá jako já. Rychle jsem vytáhl nůž a vrazil jí ho do zad. Když se zastavila a chytila se za čepel vystupující z jejích zad, vytáhl jsem ho a podřízl jí hrdlo. Naprosto bez výčitek svědomí.
Pak jsem se zastavil a podíval se na to všechno. Podíval jsem se na své ruce od krve. Byla tak krásná. Neviděl jsem tolik krve už 2 roky. Moje narozeniny jsem oslavil jak se patří. Vytáhl jsem jí klíče z kapsy. Z vozíčku venku jsem vyndal injekční stříkačku a sedativa.
,,Jsi rád že se po 2 letech dostaneš ven?"
,,Stejně nás zase chytí Jamesi.
,,To nevadí Miku. Alespoň oslavíš narozeniny. Tak kam se vydáme?"
Chvíli jsem hleděl do prázdna, usmál jsem se a řekl.
,,Do Mekáče.
Na hranolky s cheesem, kečupem a coca-colou."
Pokračování příště...

Tak už tu máme 16. díl knihy Šílený zabiják. Jsem rád že jste ji dočetli až sem. Pokud se vám líbí má kniha, ohodnoťte ji hvězdou. Pokud máte nějaké návrhy, myšlenky nebo něco co mi chcete říct napište komentář, a pokud myslíte že je tahle kniha výborné čtení po večerech sdílejte ji mezi své DARK přátele. Cením si že se vám má práce líbí.
váš
Mike-K