Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják #11

Rakousko
Vídeň
11:49

,,Bitte nicht. Lassen sie mich zu Leben."
,, пожалуйста, у меня есть семья"
,,Miku prosím přestaň."
,,Diese jungen Mann ist extrem gefährlich."
,,yдалить пистолет! на землю!"

,,Aaaaa." Když jsem se posadil uvědomil jsem si, že jsem na zadním sedadle auta. Popadl jsem dech a snažil jsem se uklidnit. Myslel jsem že ty noční můry skončily, když jsem potkal Smiley. Myslel jsem že už se nevrátí. Že Ale jak vidím tak ne. Rozhlížel jsem se kolem a všiml si že sedadlo řidiče je prázdné. Co nejrychleji jsem vylezl z auta a začal se rozhlížet a hledat svou družku. Pak jsem ucítil poklepání na rameni. Ihned jsem se otočil a spatřil svou lásku, jak drží tašku s nákupem. Vyjeveně na mě zírala, jako bych měl každou chvíli zemřít. Úlevně jsem si oddechl a rychle ji objal. ,,Tohle mi už prosím nedělej. Bál jsem se o tebe. Myslel jsem že tě zatkli." ,, Promiň chtěla jsem jen nakoupit jídlo. A protože jsi spal, tak jsem tě nechtěla rušit. Omlouvám se." Pustil jsem jí ze sevření a se zakrytou tváří se opřel o auto. Pak jsem se podíval na tašku s jídlem. ,,Co jsi koupila?" Otevřela tašku a ukázala mi pytel s jablky, 2 francouzské bagety, salám a 2 láhve vody. ,,Dobrý nápad to s tím jídlem." Otevřel jsem kufr od auta a položil tašku vedle batohu.
,, Teď budu řídit já." Otevřel jsem dveře a sedl si za volant. Když se posadila stále jsem seděl a koukal před sebe.,, Promiň že jsem na tebe tak křičel." ,,Jsi v pořádku?"
,,Jó jsem v pořádku. Nic mi není." ,,Miku. Nelži mi! Vidím že se s tebou něco děje."
Chtěl jsem jí to říct. Tak moc jsem chtěl. Ale nechtěl jsem jí tím ublížit, protože jsem v tom snu viděl Smiley zemřít když mě zakryla svým tělem, aby mě ochránila před vojáky. Ten prázdný pohled který měla v očích když dopadla na zem mě děsil natolik, že jsem raději mlčel, abych ji ochránil. ,,Nic se neděje. Jen jsem měl o tebe strach. Nic víc." Podíval jsem se jí do očí a přejel jí prsty po tváři. Z jejích očí čišel smutek a starost o mě. ,,Jsme přece pár. Záleží mi na tobě a proto mám o tebe starost." Nastartoval jsem auto, vycouval a rozjel se hustě frekventovanou ulicí Berggassen. ,,Už na to nemysli. Pusť to z hlavy. Spíš mi řekni kam bys chtěla teď." Smiley se zadumaně podívala z okna a pak řekla.,, Chtěla bych vidět Hofburg."
Usmál jsem se a řekl. ,,Takhle se mi líbíš víc." Otočil jsem volant a zamířil k Hofburgu.
Ulice pomalu míjeli. Türken Straße, Universität String, Opernring, Augustiner Straße. Zastavili jsme až na Josefsplatz, kde jsme zastavili abychom se najedli. Otevřel jsem kufr a vytáhl tašku s jídlem a odnesl si do kabiny, aby nikdo neviděl že máme v kufru 2 samopaly s půl tuctem nožů. Podal jsem jídlo Smiley a sám jsem si vzal bagetu se salámem. Právě jsem se chystal zakousnout, když mě Smiley přerušila. ,, Myslíš na ně? Na rodinu nebo na lidi které jsi znal. Myslíš na ně?" Ta otázka mě zarazila. ,,Čas od času ano. A ty?" (Leš. Myslím na ně skoro každý den.) ,,Myslela jsem na svou rodinu. Myslela jsem na ně pořád. I ve snech. Do doby než jsem tě uviděla v tom autě." Bylo mi jí líto. Chtěl jsem brečet když jsem ji viděl smutnou. ,,To jsem nevěděl promiň." Odložil jsem bagetu na palubku a otočil se abych na ni viděl.,, Né to je v pořádku. Pohoda."
Pousmála se a pak se zatvářila vážně. ,,Vidíš je ve snech? Ty lidi v Polsku, na Ukrajině, v Rusku nebo v Německu. Vidíš je?" (Nejen to. Taky tvou smrt) ,,Jen někdy. Moc se k tomu nevracím." Zadíval jsem se ven z okna na vysoké budovy. ,, Já se vracím k tomu muži z Berlína. Něco na něm bylo jiné než na těch policistech v Praze. Ta smířenost v očích kterou měl když jsem ho probodla." Otočil jsem se na ni a všiml si že má slzy na krajíčku. Naklonil jsem se k ní a přitáhl si ji k sobě abych ji objal. ,,To nic, to je v pořádku." Brečela ale ne tolik co v Berlíně. ,,Jestli to bude takhle dál, tak přísahám že najdu nějakou postel ke které tě přivážu a nechám mé pravé já, aby si s tebou dělal co bude chtít." Smiley se začala smát a pak odpověděla. ,,Myslím že by se mi to i líbilo." Podíval jsem se na ni a znejistil. (Fakt? Žeby se náš vztah posunul dál?) Nevěděl jsem co říct a tak jsem se zasmál a řekl že "jí" to udělám na Hofburgu. Zasmála se a políbil jsem ji na čelo.
Pokračování příště...

Takže, pokud se vám líbí 11. díl a chtěli by jste co nejdříve 12. dejte like, koment a pokud se vám to opravdu líbí, můžete ji šířit mezi své přátele.
Zatím naviděnou.
váš
Mike K