Šílený zabiják [DOKONČENO]

Šílený zabiják

Zdravím.

Jmenuji se Mike Emper. Ale lidi mi začali říkat šílený zabiják. A někdy i psychopat.
Teď bych vám chtěl říct svůj příběh, aby jste pochopili mou situaci ve které jsem. Tehdy, když jsem začal zabíjet, mi bylo 15. V té době jsem neměl žádné přátele a tak jsem byl celkem dost osamělý. Vlastně ani teď nemám žádné přátele.

Byl to poslední den letních prázdnin. Seděl jsem u stolu, a kreslil další kresbu padlého anděla. Často jsem přemýšlel jaké by to bylo být volný. Zodpovídat se sám sobě a nikomu jinému. Najednou někdo otevřel dveře. Rychle, a bez varování. Byla to moje matka.,, Miku běž se nachystat do školy ". Přikývl jsem, a šel se učit. Když jsem se vrátil ke kreslení, už nebyl čas a tak jsem vyrazil k otci. Další den byl nudný a pomalý jako vždycky. Co se dalo čekat od 1. dne školy. Zvlášť když zase uvidíte ty lidi které nesnášíte a oni zase nesnáší vás. Hodně pršelo. Když jsem šel ze školy domů, narazil jsem na David s Thomasem, kteří mi ztrpčovali život. Oba byli starší než já. Nerozlučná dvojka samozřejmě. David byl vysoký s černými vlasy a jeho hnědé oči dodávaly důraz jeho vzhledu. Měl na sobě modro-bílou mikinu a černé jeany s řetízkem na boku. Thomas měl naopak blond vlasy a zářivě modré oči. A na sobě měl už tak často nošenou zelenou mikinu a šedé rifle. Vždycky jsem je oba nesnášel.,,Ahoj Empere" Nasadil jsem si sluchátka a šel domů. Když jsem byl kousek od mého domu, někdo mě plácl po rameni. Byl to David a Thomas. Čekal jsem že budou mít zase otravné poznámky o mých vlasech. Tak jsem jim řekl ať jdou do prdele. Oni řekli něco ve stylu toho že jsem na ně zlý. Nerozuměl jsem jim přes hudbu co mi hrála do sluchátek. Moje oblíbená Paranoid od Black Sabbath. Když do mě strčili, otočil jsem se a kopl Davida do nohy. Při čemž jsem mu zamazal kalhoty blátem. Shodili mě na zem tak, že jsem si odřel část obličeje. Sundal jsem sluchátka a batoh, připravený k boji. David mě praštil do nosu. Ucítil jsem známý pach krve. Rozmáchl jsem se a praštil Davida do hlavy když se nedíval. Thomas, který stál opodál zareagoval a vrhl se na mě. Přišpendlil mě k zemi a držel mě dokud nepřišel David. Ten si na mě klekl a začal mě mlátit do obličeje.

Když mu ruka začala trochu krvácet přestal a řekl.,, Příště to nebude jen obličej Empere." Plivl na mě a pak se zvedl a chystal se odejít. Dostal jsem nevysvětlitelný záchvat vzteku. A kromě toho jsem cítil, jak se něco ve mě trochu zavrtělo. ,,Zbabělče"řekl jsem. Postavil jsem se, a rozběhl se k Davidovi. Shodil jsem ho na zem a kopal ho do břicha. Thomas mě shodil a kopal mě do hlavy. Když si byl jistý že už nevstanu přešel k Davidovi. Postavil jsem se a shodil ho na zem. Klekl jsem si a vší silou jsem ho praštil do tváře. Tak silně až upadl do bezvědomí. Když jsem se otočil, David mě praštil do brady a já šel k zemi. Začal mě kopat do břicha. Převalil jsem se na druhý bok a pokusil se vstát, i když mě David kopal do břicha. Přesto jsem se postavil a přešel do útoku. Povalil jsem ho to trávy a začal mlátit do obličeje. Přitom jsem postřehl tiché křupnutí jeho nosní přepášky.
Když jsem si uvědomil co dělám, přestal jsem a běžel rychle domů. Doběhl jsem ke dveřím, rychle vešel dovnitř a zabouchl za sebou dveře. Nikdo ještě nebyl doma a tak jsem měl čas uklidnit jak svou mysl tak i srdce. Nikomu jsem nemohl říct co se stalo, protože by mi to stejně nepomohlo. Ale problémy tím nekončily. Rodiče obou kluků si pro mě přišly ještě ten den. Když moje matka zjistila co se stalo, byla naštvaná. Při rozhovoru s jejich rodiči máma navrhovala různé věci. Polepšovna, odškodnění, nebo léčebna. Můj strýc Kárl a zároveň i otčím všechno schvaloval. Nabídl že bych k nim chodil, abych si odpracoval to co jsem provedl. Davida s Thomasem jsem sice nesnášel. Ale strýce Kárla jsem nenáviděl. Nikdy nebyl milý, ani schovívavý.

Jejich rodiče nejvíc souhlasili s léčebnou. Ale stačilo jim, kdybych se omluvil a tím to i uzavřeli. Když jejich rodiče odjeli, snažil jsem se matce vysvětlit, že to oni mě napadli. Ale matka byla natolik naštvaná, že mě neposlouchala. Strýc se jako vždy ztratil někam pryč. Tak jako vždycky když už neměl co dělat. Práce na domě nebo pro firmu byly důležitější. Večer když jsem šel spát, jsem přemýšlel, proč jsem to vlastně udělal. Mohl jsem jít prostě domů nechat to být. Co se to vůbec se mnou stalo? Ten náhlý hněv jsem si prostě, nemohl vysvětlit. Vždycky když jsem je potkal, tak jsem svůj hněv zvládal, ale tohle bylo jiné.
Tehdy jsem odhalil zvíře ve mě. Monstrum kterému se líbila bolest a utrpení.