20

529 33 1
                                    

K:" pro Boha"

Vydechl ustaraně a oči se mu trochu zalesky od slz.

————————

M:"co? Co se děje?"

K:" ty úplně hoříš! Není ti špatně? Asi máš horečku. Zajdu pro mamku, ona se ....bla, bla,bla"

Koukal jsem jak se jeho rty hýbají, ale nebyl jsem schopný poslouchat co říkají. V půlce věty jsem ho přestal poslouchat. Jsem opět ve stresu. A je to tu zase. Přestávám vnímat a cítit. Měl bych se prospat. Vždycky to pomůže. Jestli se teď ale zvednu z té postele, tak omdlím. Vím to. Vždycky to tak je. S bezcitným výrazem jsem si lehnul, přikryl se dekou a zavřel oči. Vím že je ráno, ale jestli se nezklidním a neusnu, tak nemůžu nikam jít. Omdléval bych, a nevnímal, co se kolem mě děje. Jako tenkrát ve škole, když mě málem vyhodili a já se pak sesypal na záchodech. To jsme se s Kájou skoro neznali. Kája pořád něco povídá. Možná bych ho mohl poslouchat.

K:"- budou vědět. Tak počkat. Neděje se ti teď náhodou to, co jednou ve škole? Jak jsem tě pak vedl domů a ty jsi byl úplně bezcitný a nic si nevnímal? Že ano? Kývni alespoň hlavou jestli jo, nebo ne."

Kývl jsem hlavou jakože 'ano' a zavřel oči.

Pohled Káji:
Ach jo. Kdybych alespoň věděl co to je za nemoc. Nebo jak mu mám pomoct. Neměl by se třeba léčit? Existuje na to vůbec nějaká léčba? Ale co mu vlastně je?! Už mě to nebaví. On je samé tajemství. Skoro se mnou nemluví a jen tak se na mě zlobí a pak se ani nevrátí zpátky na hotel a spí si někde venku. Normálně jsem celkem trpělivý, ale tohle mě už fakt přestává bavit. Zřejmě je nemocný, neléčí se, já nevím co s ním je, nemluví se mnou a ztrácí se mi v Amsterdamu. Sakra takhle nemá vypadat vztah. Je můj přítel, tak proč se takhle chová. Nemůže mi to prostě říct abych mu mohl pomoct. Né, to je pro něj moc obtížné! Ale já nechci aby takhle náš vztah vypadal a aby takhle pokračoval, protož-

*ťuk ťuk*

Mamka:" Kájo? Kluci? Jste tam? Jdu na snídani, jdete taky?"

Otevřel jsem mamce dveře a gestem jsem ji pozval dovnitř.

K:" mami posaď se u stolu, chci ti jen něco říct. Nevím totiž co mám dělat."

M:" dobře"

Mamka se posadila na židli ke stolu v malé kuchyňce a já hned naproti ní.

K:" no... um. Martin, on je nemocný. A-"

Mamka:" cože! Jak jako nemocný, chudák. Co se mu stalo. Kde je?"

|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~Where stories live. Discover now