3

974 55 4
                                    

M: čůs klucí!

Pozdravím naší partu. Sedíme na lavicích a přes celou třídu se snažíme strefit do koše. Z lavice jsem si vzal taky zmuchlaný papír a chtěl se s ním strefit do koše. Když jsem papírek hodil, zrovna mi do střely vkročil Karel, který zrovna přicházel do třídy.

M: "co děláš. Jsi mi to celý pokazil. Jsem se tam mohl trefit."

Karel: "mohl ale netrefil. A i tak by to letělo vedle, protože seš tak hloupej, že ani rovně házet neumíš."

Zařval na mě a přišel ke mně až moc blízko. Stál asi pět centimetrů přede mnou. Byl jsem trochu nervózní, protože je sakra sexy. Cože! Co jsem to teď řekl!! To ne! Jsem asi nemocnej nebo nevím!

Karel se přeze mě natáhl a vzal si do ruky papírek z lavice. Otočil se a jen tak prostě hodil. A trefil se. Vítězně se na mě podíval a chtěl si jít sednout. Chytil jsem ho za ruku a otočil ho opět obličejem ke mně.

M: "seš dobrej, ale na mě nemáš. Ještě si to s tebou vyřídím. Nemysli si, že mě budeš takhle ztrapňovat!"

Řekl jsem to tak, aby to slyšel jenom on. Pustil jsem ho a on s úsměvem odešel. Štve mě. Tak počkat! Já jsem mu řekl, že je dobrej?! Ne! Sakra! Proč nepřemýšlím, předtím než mluvím. Zazvonilo. Šel jsem ke svojí lavici. Přišla učitelka na češtinu a my jsme si sedli. Teda, spíš si sedli všichni kromě mě. Když jsem si já chtěl sednout, Karel mi odstrčil židli a já jsem si sedl na tu špinavou zem. Sykl jsem bolestí. Protože jsem se hlavou bouchnul o hranu té židle. Všichni se na mě opět podívali a začali se smát.

Učitelka:" Martínku! Zase se musíš předvádět! Sedni si a nezlob!"

Postavil jsem se a dal Karlovi fakt velkou facku. Neovládal jsem se. Ani jsem si neuvědomoval co dělám. Ale nevyčítám si to. Jsem rád že jsem to udělal. Paní učitelka na češtinu je stará. Je jí asi 62 let. Má mě ráda, protože říká, že jsem správný kluk. Někdy se mi zdá, že se chová jako by byla moje babička. Ale teď nic neříkala. Jenom přihlížela a pozorovala, co se bude dít.
Karel se taky postavil a naše obličeje od bebe byli asi dva centimetry. Já jsem měl takový výsměšný úšklebek a Karel vypadal že každou chvíli vybouchne. Začal ke mně mluvit. Ale tak, abych to slyšel jenom já.

Karel: "to jsi přehnal. Chceš hrát hru! Ok?! Jak chceš! Ale pamatuj, že jsem schopnej tě ztrapnit před celou republikou!"

Učitelka:" kluci nechte toho. To si vyřešíte venku po škole. Teď se soustřeďte na češtinu."

M: " Hmm"

Vydal jsem ze sebe a posadil se. Tentokrát na židli. Ne na zem! Celý zbytek dne se na mě Karel ani nepodíval. Říkám si, jestli to s tou hrou myslel vážně. Jestli jo, tak ho ztrapním před celou školou!

|TEN NAMYŠLENÝ EGOISTA| ~MAVY~Kde žijí příběhy. Začni objevovat