Summer Camp

2. Kapitola

Také mě napadlo, jestli to nepsal ten hnědovlasý kluk. Při té myšlence jsem pocítila menší radost, ale následovala vzpomínka, na ty dva, jak se líbají pár minut zpět. Co nejrychleji jsem tuto možnost vyhnala z hlavy. Ten kluk může mít jakoukoliv holku chce, určitě by se takto o dívku nenamáhal a už rozhodně ne o mě. Navíc to není jediný kluk na tomto táboře, asi budu muset zapátrat jinde.

Ještě chvíli jsem přemýšlela nad tím lístečkem, dokud nepřišly holky. Schovala jsem lísteček pod polštář palandy, na které spím společně s Lucy.

Vydaly jsme se na palouček ve středu tábora, kde měl celý tábor sraz. Zase jsme nestíhaly, ale proč mě to vůbec neudivuje? Za trest jsme dostaly deset dřepů, což mi nevadilo tak moc jako to, že mi ta parta kluků, která ráno přišla pozdě na snídani, začala tleskat a pískat a koukali při tom na zadek můj i zadky ostatních holek z chatky. "Prasata." Sykla jsem si spíše pro sebe a protočila nad tím očima. Na to jak jsou tu zde přísná pravidla, tak žádný z vedoucích se neobtěžoval je napomenout.

Potom Eliott zase začal jeho proslov. "Teď si vylosujete barvu z klobouku, která vás zařadí do jednoho z dvacetipěti týmů. Dejte ale pozor, pokud váš lísteček bude barva a u toho hvězdička, znamená to, že jste právě vy kapitán týmu. Potom se k sobě zařadíte, najdete si místo a představíte se, až budete v všichni seznáneni, můžete zpátky do chatek." Mezitím co nám dával instrukce obcházel všechny s kloboukem obsahujícím přeložené lístečky s barevným puntíkem, který určoval v jakém týmu se budeme do konce tábora nacházet.

Když došel ke mně, moc lístečků tam už nezbývalo, zašmátrala jsem rukou a rozhodovala se mezi dvěma lístečky, které jsem ukořistila v ruce, nakonec jsem jeden pustila a vytáhla ruku ven. Rozbalila jsem lísteček a viděla růžovou barvu, otočila jsem se na holky, ale pouze Paige držela stejnobarevný lísteček, ostatní holky byly v jiných týmech.

"Hele Sireno, ty jsi náš kapitán!" Vypískla Paige a zatleskala.

V tu chvíli jsem se celá zarazila, Paige měla pravdu, v rohu lístku byla malinká hvězdička, které jsem si předtím ani nevšimla.

"Teď, když jste všichni zařazeni do tymů, si jděte někam sednout a něco si o sobě řekněte. Máme tu i nové lidi a ti chtějí poznat svůj tým, potom můžete jít do své chatky a máte do oběda volno."

Mezi lidmi propadl chaos, každý začal hulákat svou barvu nebo mávat lístečkem.

"Růžová ke mně!" Zakřičel někdo drsným tónem, což mě donutilo otočit se. Byl to ten samý tmavovlasý kluk, který po Eliottově rozkazu někam šel a jeho obdivovatelkyně za ním, k nim se připojil zbytek budoucího týmu a mně s Paige nezbývalo nic jiného, než se vydat za nimi. Očividně mu ještě nedošlo, že on kapitán není.

Sedli jsme si do kroužku kousek od chatek a lidé se začali postupně představovat. Náš tým se tedy skládal z toho tmavovlasého kluka a nějakých holek z Meganiné party. Naštěstí tam bylo i pár holek a kluků z nejstaršího oddílu, takže si snad s někým budu moct povídat. Dále lidi z dorostu a pár dětí z nejmladšího oddílu. Dozvěděla jsem se, že jsme v devatenáctém týmu a těch je dohromady dvacet pět, po deseti dětech, ovšem během tábora týmy tvoří aliance a mohou hrát víceméně spolu.

"Jmenuji se Amanda Smith, je mi sedmnáct let a v září půjdu do třeťáku. A taky jsem vaše kapitánka." Představila jsem se, když na mě přišla řada a přitom koukala na trávu pod sebou, která vypadala v tu chvíli opravdu zajímavě. Bála jsem se reakce lidí, když je jejich kapitánka nová holka.

Sebrala jsem všechnu odvahu a rozhlédla jsem se po ostatních, Meganiny psíci jen protočily očima, Paige, která seděla vedle mě se usmívala od ucha k uchu a ostatní přikyvovali. Pouze ten hnědovlasý kluk na mě koukal jak na vraha, mohla jsem skoro vidět, jak mu šlehají plameny z očí.