Zlomený král ✔

26. Ledové pláně

Její napůl šílený hlas se nesl rájem. ,,Dávám ti jeden den, ani o sekundu více, či méně. Tolik máš času na jeho nalezení. Pokud se ti to však nepodaří, zemřeš. Tentokráte tě již nebudu držet jen na vlásku od smrti. Zítra,  v tuto dobu, si vychutnám tvou mučivou smrt, dítě mé!"

Kapitola 26. Ledové pláně

-Jasmine's POV-

Prudce sebou trhnu a zhluboka se nadechnu. Následně se rozkašlu a celá místnost se se mnou zatočí. Ještě, že jsem na posteli. Ihned se dívám po nejbližších hodinách. Naleznu je v koutě nad skříní s lékařskými pomůckami. Ukazovali těsně po druhé hodině odpoledne. No to mě podrž.

Opatrně sklouznu z postele a postavím se.  Leknu se a trhnu sebou, když do místnosti vběhne smečkový lékař.

,,Jak je to možné?" ve tváři měl vepsaný údiv smíchaný se zděšením. A já se mu nedivila, vždyť jsem byla téměř mrtvá a teď?  No... teď pokud nenajdu Lachlaina, tak budu... Ale na sto procent mrtvá.

,,Víte, kde je Lachlain?" nohy mě téměř neposlouchaly,  ale musela jsem to doslova rozchodit. Potřebovala jsem jít za ním, ať už byl kdekoli. Nad pomyšlením na něj jsem se otřásla. Snad je v pořádku.

,,Je mi to líto, slečno,  ale Váš druh se nedokázal smířit s tím,  co se s Vámi  stalo. On... zabil a zranil několik členů smečky a momentálně nemáme tušení, kde je," celou tu dobu co mluvil jsem měla dlaně před ústy. Bohyně, to ona ho to donutila udělat.
O důvod více jí nenávidět a nepovažovat za svou Bohyni.

,,Co se to tu... Jasmine?" matně jsem si toho vlka vybavovala, ale neměla jsem ponětí, kdo to je.

,,Kdo jste?" nejdřív vypadal překvapeně, ale pak se na mě usmál. Byl podobný Lachlainovi.

,,Tanner. Říká ti něco to jméno?" zeptal se a mně to okamžitě došlo. No samozřejmě, on je Lachlainův bratr. Proto je mu tak podobný.  Jsem pitomá.

,,Au..." tiše zaúpím bolestí, jež mi vyšlehne do lebky. Ani nevnímám, že bych spadla, kdyby se u mého boku neobjevil Tanner a nepřidržel mě u svého těla.

Povzdychl si. ,,To nic. Opři se o mě," jakmile jeho ruka sklouzne na má záda, asi aby mě mohl lépe přidržet na nohou, zavrčím a odstrčím se od něj. Sice téměř sjedu po zdi na zem, ale nevadí mi to.

,,Jsi stejně tvrdohlavá jako Lachlain. Jak jinak," naštvaně si založí ruce na hrudi. Byly si podobní i gesty, tomu jsem se musela mírně zasmát. ,,Hej, co je tady k smíchu? Ty ses vrátila nějakým zázrakem sem mezi nás, ale nikdo neví, kde je můj šílenej bratříček."

Byl mrzutý. To jsem chápala, musel o něj mít starost. A já potřebuju co nejrychleji odtud vypadnout. Rozejdu se proto ke dveřím a vyjdu na chodbu. Zamračím se, když mi dojde, že tento dům je téměř labyrintem. Horší na tom bylo, že jsem nebyla schopná se v něm vyznat.

Nakonec vsadím na svůj čich a nechám ho, aby mě vyvedl ven z domu. Mám žízeň a hlad, ale utišuji se tím, že někde po cestě něco najdu. Mohla bych se najíst teď, ale nebudu riskovat to, že mě pak nebudou chtít nikam pustit. To by byl konec.

,,Zbláznila ses? Kam si myslíš, že jdeš?" slyšela jsem ho za sebou, byla jsem si vědoma, že pokud mu chci utéct, musím se přeměnit a pořádně sebou hodit, abych byla co nejdříve pryč z tohoto území.

Nechám vlčici převzít kontrolu. Ona je ráda, že se po dlouhé době dostala k moci a já zpozorním v ten moment, když ve vzduchu ucítím zbytek Lachlainova pachu. Snad není tak moc daleko na to, abych ho našla.